Jaroslav Svěcený: Počítal jsem minuty, abych mohl jít hrát hokej

Málokdo ví, že charismatický houslový virtuos Jaroslav Svěcený má kořeny na Teplicku. Když se sem vrací koncertovat, připadá si jako doma. Minulý rok pro něho nebyl příliš šťastný, rozvedl se a skončil v nemocnici. Ale teď působí jako nový člověk a těší se z každé maličkosti.

Od kolika let hrajete na housle?

Hraju od pěti a půl a dodnes mě to opravdu baví a naplňuje.

Museli vás rodiče do hraní nutit nebo vás to bavilo?

Myslím, že platilo asi obé, byl jsem normální kluk a ne ze železa.

Neměl jste někdy chuť s tím „praštit“?

Bylo mi asi deset let a tenkrát „frčel“ hokej s tenisákem. Já na místo, kde se hrálo, viděl z okna našeho domu. Ano, cvičil jsem na housle, ale zároveň už počítal minuty, abych si mohl zahrát s kamarády na plácku. Později se ale dostavily první úspěchy na dětských soutěžích, začal jsem hrát před lidmi a housle vyhrály na celé čáře.

Kdy vás napadlo, že byste se hraní na housle chtěl věnovat profesionálně?

Zní to možná zvláštně, ale už ve čtrnácti. Tehdy existovala takzvaná směrná čísla pro každý kraj v souvislosti s přijetím na pražskou konzervatoř a já makal jako šroub, aby mě přijali. Maminka, rodačka z Teplic, si ale spíš přála, abych šel na gymnázium, kde v té době učila. Měl jsem radost, že mě na konzervatoř přijali. Jako jedináček jsem se ocitl v Domově mládeže v Husově ulici, bylo nás na pokoji šest, z toho čtyři studovali technologii zpracování masa. Dostal jsem „pupendo“ a byl vržen do života hlavního města.

Sice jste se narodil v Hradci Králové, ale maminka se narodila v Teplicích a váš dědeček bydlel s rodinou v Proboštově. Vzpomínal třeba na život tady na severozápadě Čech? Vyprávěl vám o tom?

Dědeček na Teplice a Proboštov vzpomínal a vyprávěl o nich celý život. Byla to jeho srdeční záležitost, s velkou bolestí narychlo opouštěl s manželkou Marií – mojí babičkou a mojí maminkou, které byly tehdy čtyři roky, tuto lokalitu. Děda byl aktivní Sokol a utíkal před Henleinovci, kteří mu dávali jasně najevo, že mu uříznou hlavu. Dědečka jsem měl a dodnes mám moc rád. Právě on mi dal poprvé do ruky housle.

A byl jste se v Proboštově třeba podívat?

V Proboštově jsem už dokonce koncertoval a cítil se tu jako doma. Jako by byli děda s babičkou s námi. Maminka byla na koncertě přítomná, měla velkou radost. Procházeli jsme se po Proboštově a podívali se i na dům, kde před válkou bydleli.

Proboštov je v bezprostřední blízkosti Teplic. Navštívil jste i Teplice, podíval jste se po městě?

V Teplicích děda pracoval v bance a zároveň zde koncertoval s orchestrem. Díky Tomovi Jelínkovi a dalším milým lidem z Visit Teplice jsem prošel Teplice s podrobným výkladem, neboť jsem spoustu věcí o tomto lázeňském městě nevěděl. Úžasný zážitek!

Takže se vám v Teplicích líbilo. Můžete říct, že se sem rád vracíte?

Ano, je to lokalita mých předků, jsou tu rodové kořeny a chci se sem vracet co nejčastěji i pracovně.

Díky svému povolání jste procestoval svět. Jak rozdílné je publikum v různých zemích?

Koncertuji i ve vzdálených zemích, třeba v Indonésii jsem byl už čtyřikrát, v Indii dvakrát, stejně jako v Chile a v Brazílii. Zajímavé je i Jordánsko nebo Sýrie, kde jsem koncertoval ještě před válkou. Publikum je všude originál, záleží samozřejmě na „chemickém složení“ lidí, kteří na koncert přijdou. Před časem jsem hrál poprvé v arménském Jerevanu a zažil jsem nesmírně kulturní a spontánní publikum, které mě nabilo pozitivní energií, kterou opravdu potřebuji v hojné míře.

V jakých prostorách či sálech hrajete nejraději?

Ve všech, kde je dobrá akustika. Od krásných koncertních sálů přes chrámové prostory až po jeskyně. Například 24. května hraju ve Svatovítské katedrále, což je opravdu mimořádný zážitek!

Musí houslový virtuóz pořád pravidelně cvičit?

To si pište!

Jaké vlastníte nejcennější, jak třeba finančně, tak srdečně, housle?

Miluju housle od francouzského houslaře François-Louis Pique pro jejich přímočarost. Zároveň propaguji housle české. Jsem totiž také soudní znalec v oboru smyčcové hudební nástroje.

Hraní, vystupování a všechno to cestování a organizování je určitě velmi náročné. Jak nebo čím se nabíjíte?

Lidmi, kteří mě mají rádi a já je.

Plánujete nějaký koncert v Teplicích?

V Teplicích jsem měl koncert 17. května s kytaristou a skladatelem Lukášem Sommerem v sále Bartholomeus. Moc jsem se do Teplic těšil. Znovu se sem chystám koncem roku, budu hrát 15. prosince v Modlanech.

Co můžete říct, že je ve vašem životě srdeční záležitost?

Určitě historie houslí. Tento geniální hudební nástroj má v sobě duši a tu kvalitní duši potřebujeme i my, lidé.

Co zajímavého vás v nejbližší době čeká nebo jste právě dokončil?      

Připravil jsem na červenec dramaturgii tří letních festivalů: Klášterecké hudební prameny, Tóny Chodovské tvrze v Praze a Jihočeské Nové Hrady. Těším se na projekt Ve znamení tanga!, kde před-stavujeme emocemi nabitou jižanskou muziku Astora Piazzolly, Richarda Galliana a Španěla Gorky Hermosy, se kterým si letos i třikrát zahraju.

A co vaše osobní plány do budoucna?

Mám teď za sebou těžké období, a tak si moc přeji radovat se z maličkostí i velkých „věcí všedního dne“. Těšit se na každý koncert, který mám před sebou…

Myslíte zdravotní problémy a rozvod?

Problémy zdravotní i soukromé. Už se k tomu vracet nechci, teď už se dívám dopředu.

Zhubl jste a teď vypadáte výborně. Cvičíte nebo máte jiný recept na štíhlou postavu?

Přibral jsem deset kilogramů a teď už si váhu hlídám. Snažím se jíst zdravě, což ovšem neznamená, že bych si čas od času nedal svíčkovou nebo rajskou. V nejbližší době začnu posilovat a zpevňovat svoji svalovou hmotu. Potřebuji to jako sůl!

Napište první komentář

Přidat komentář

Váš e-mail nebude zobrazen veřejně.


*