Jiří Madar: Krize jsou dobré, prověří charaktery

Z průzkumu Transparency International vyplývá, že několik dní před volbami je nejtransparentnějším politickým uskupením Ústecké fórum občanů. Jeho lídrem je Jiří Madar, člověk, kterého mají lidé buď rádi, nebo ho nenávidí. Nic mezi tím.

Média a nyní zřejmě i voliči zaznamenali váš comeback do ústecké politiky. Mnohdy s pochopitelným komentářem k vaší minulosti.  Proč jste se vlastně rozhodl vrátit?
Bylo to těžké rozhodnutí, ale přišlo po impulsech z mnoha stran. Scházíme se s kamarády a stále jsme nadávali na to, co se v našem městě děje. Politici nenaslouchají občanům, zakazují jim se vyjadřovat na zastupitelstvu, zájem mají pouze o funkce, primátor mlčí. Není kam jít za kulturou, trápí nás bezpečnost hlavně našich děti a mnoho dalších a dalších věcí.  A tak jsme se jednoho dne shodli, že „kecat“ umí každý a že to zkusíme změnit. Proto jsme založili Ústecké fórum občanů. A během několika týdnů narostla naše zakládající skupina o desítky nových členů a stovky sympatizantů. Živelně, protože nejsme strana s centrálou, kádrováky a pořadníkem na funkce. Já osobně jsem se nechtěl stydět sám před sebou, že jsme to nezkusili. Buď to lidé pochopí, nebo ne. Pokud se něco v Ústí nezmění, nejen díky nám, ale i jiným, pak nezbývá než se odstěhovat z města.

Proč byste měli být jiní a nechtít funkce, vliv, peníze …? Tomu sám nevěříte, že když vstoupíte na magistrát a radnice, nedojde ke změně, která zasáhla všechna idealistická seskupení.
Věřím a nejsem žádný snílek. Největší deformace demokracie na komunální úrovni postihne politické subjekty, které jsou řízené z pražských center. Pak chybí odvaha a kreativita k řešení problémů Ústečanů, jen se drží linie a politici myslí sami na sebe a jsou vždy vedeni a propojeni se zájmy z kraje a Prahy.  My jsme z Ústí, žijeme tady, chceme, aby tu spokojeně žili i naše děti a jen tomu podřizujeme náš program a naše činy. Nejsme ani hnutím, které založí nějaký lobbista nebo byznysmen jako dceřinou společnost pro své lokální zájmy.  Máme svá zaměstnání, rodiny a nehledáme nový job. Jsme lékaři, podnikatelé, sportovci, manažeři, učitelé, jsme aktivní v různých neziskových a zájmových organizacích – od sportu přes rybaření až po charitu. A chceme uplatnit profesní a zájmové zkušenosti k tomu, abychom zlepšili image Ústí.

Zvážil jste, než jste se stal lídrem politického hnutí, že jste byl v minulosti jako komunální politik přistižen za volantem s alkoholem v krvi?
Jistě a pořád mi to novináři  připomínají. Tehdy to byla pro mě a pro řadu lidí velmi hektická doba s řadou problémů a já si prostě neuhlídal, kdy mohu za volant. Chyboval jsem, jednoznačně. Ale nebyl to zločin, nikoho jsem nezabil, nenaboural. Policie mě zastavila se zbytkovým alkoholem, myslím, že to bylo 0,2 promile, kdy jsem den předtím oslavoval na vlastní svatbě. Jel jsem za ženou, která zkolabovala.  To není polehčující okolnost pro veřejnost, ale já se za to bičovat už nebudu. Tuhle chybu jsem vícenásobně zaplatil – politicky i lidsky. Kdo…ať hodí kamenem. Navíc všichni, kteří jsou UFO a chtěli, abych se stal lídrem, o tomto vědí.

Zaplatil jste dost?
Deset let jsem byl vláčen tiskem a vždy se k tomu přidalo něco, co jsem měl udělat, a přitom neudělal. Třeba vstupovat do správního řízení.  Obrovské pozitivum této krize, která se projevila v zaměstnání a politice, je zkušenost s lidmi. V nouzi poznáš přítele, říká se. A já postupně sledoval, jak se z kamarádů stávají protivníci, spousta známých, mnohdy i velmi osobních, se semnou přestala stýkat a zdravit mě. Zůstali opravdoví přátelé a kamarádi. Prostě jsem udělal chybu a jen díky tomu jsem uviděl, kolik lidí mělo na obličeji masku přátelství, kamarádství a loajality…

Masku loajality měli na obličejích spolustraníci?
„Sportovci“ byla strana, kterou jsem založil s Janem Tvrdíkem a Zdeňkem Kubcem. Po mém přehmatu s alkoholem mě sesadili z postu předsedy. Ale udělali to velmi podivně, tajně ze dne na den.  Dokázal bych pochopit výzvu k odstoupení, ale zákulisní a zbabělé praktiky ze srdce nesnáším. Měl jsem asi dát na varování, před metodami Zdeňka Kubce v ústecké politice. Dnes už jsem moudřejší.  Na protest proti takovým metodám jsme s Honzou Tvrdíkem ze strany odešli. A pokud si lidé vzpomenou, tak Zdeněk Kubec podrazil i dalšího svého parťáka, exministra Dobeše, a nyní zrušil „sportovce“ a raději založil nové hnutí. Lidé od sportu vědí, o čem ve spojení s jeho jménem mluvím.

Teď jste založil UFO. Kdo přišel s názvem hnutí?
Název jsem vymyslel já za pomoci manželky. Ústecké fórum občanů je reminiscence na Občanské fórum, protože to byla poslední otevřená platforma, která tady fungovala. Heslem Občanského fóra byla občanská společnost. A ono to může znít jako fráze, ale po padesáti letec vlády jedné strany měla smysl. Ovšem za těch pětadvacet let od revoluce je občanský postoj na vedlejší koleji. Dnes je to politika, profesionální  – školení politici, cílení na granty, na dotace… a občan se v tom ztrácí. Přitom i politické strany potřebují korekce při rozhodování. Uvedu příklad. Kdysi jsem byl členem rady a nejsilnější politické strany neměly z ryze pragmatických důvodů zájem na  koupi  Větruše, přestože naprostá většina obyvatel města si přála její záchranu.  A my jsme koupi prosadili. Jinak by dnes možná už nestála jedna z dominant města.

Vy jste byl ředitelem ústecké nemocnice a zažil jste okamžiky slávy a plácání po ramenou, ale také hloubkové kontroly a dokonce trestní oznámení.
Ano. To bylo v době, kdy jsem převzal nemocnici ve stavu rozestavěném a bez vybavení. Na úplné přestěhování do vybaveného areálu a plnohodnotný provoz nám chybělo 1,2 miliardy korun. A tak jsem s pomocí senátora Doubravy lobboval, až se nám díky podpoře ministryně zdravotnictví Marie Součkové podařilo prosadit, že nám ze státního rozpočtu po dobu čtyř let ministerstvo pošle 400 milionů/ročně. Ale my jsme nemohli  po dobu čtyř let stěhovat nemocnici. Proto ministerstvo vybralo banku a vzali jsme si překlenovací úvěr. Rovnou se nakoupilo vybavení a celá nemocnice se najednou přestěhovala. To pokládám za úspěch a jsem na to pyšný.

Jenže došlo na trestní oznámení a prověřování …
Trestní oznámení bylo odložené jako neopodstatněné. Nevznikla ani škoda. Nemocnice žádný úvěr nesplácela, splátky šly přímo ze státního rozpočtu. Bez toho, že bychom si úvěr vzali a ministerstvo nepomohlo, by Ústí nemělo novou nemocnici a pořád by se pacienti ošetřovali v té chátrající staré v Pasteurově ulici, kde některé budovy už byly v havarijním stavu.

Na co jste byl v nové nemocnici nejvíc pyšný?
Na styl řízení, který jsme tam zavedli. Měl jsem kolem sebe výbornou partu spolupracovníků. Za tři roky jsme nemocnici vytáhli z červených do černých čísel. Uměl jsem lidem za jejich práci zaplatit. A hlavně zaměstnanci chodili do práce rádi. A to se samozřejmě projeví na jednání k pacientům. To dneska není.

Vy kritizujete, že je ústecká nemocnice nyní součástí konglomerátu Krajské zdravotní. Proč? V čem je takové soužití špatné?
To se vracíme do roku 2009, kdy jsem se podruhé stal ředitelem Masarykovy nemocnice. Modelů sdružování nemocnic je hodně. Bohužel, v našem kraji se zvolil nejhorší model, který existuje, tedy pět nemocnic sloučených v jednu společnost, jedno představenstvo, jedna dozorčí rada. Druhý, lepší model, který byl na stole, počítal s pěti samostatnými nemocnicemi sice krajského typu, ale že městům nabídne spoluúčast, například 20 procent, jako je to v Liberci. Společně by pak měli centrum sdílených služeb, které se stará o personalistiku, nákupy, IT, lékárny atd.  Jenže to se, bohužel, nestalo.

A kdo by rozhodoval o počtu lůžek, nákupech přístrojů…?
Kraj, protože on je majitelem. Rada a zastupitelstvo by byly v obou případech nejvyšší orgány. Problém je v tom, že v letech 2007-2009 se personál ústecké nemocnice bouřil, protože vedení Krajské zdravotní srovnávalo úroveň ve všech pěti svých nemocnicích. A to pro Masarykovu nemocnici znamenalo, že šla dolů. Masarykova nemocnice spolu s děčínskou jsou jediné výdělečné, a tak doplácí a dotuje nemocnice v Mostě, Chomutově a Teplicích. To je špatně.  Masarykova nemocnice byla v systému Krajské zdravotní bita, protože ji srovnávali s menšími nemocnicemi, dokonce nejšpičkovější lékaři z ústecké nemocnice měli nižší platy,  při plusovém hospodaření, než kolegové nemocnic, kam pacienti ani nechtějí, ale politici je chtějí zachovat.

Co by přinesl podíl v nemocnici městu?
Spolurozhodování o péči a službách pro obyvatele našeho města. Mohli bychom lépe prosadit rozšíření pohotovostí pro dospělé, děti i stomatologii. Finančně bychom mohli pomáhat skutečně tam, co potřebují naši obyvatelé.

Víte o tom, že například fungování pohotovosti v Masarykově nemocnici a přístup personálu k pacientům není Ústečany hodnocen příliš kladně?
Vím, slyšel jsem několik příběhů.  V roce 2002 jsme byli nemocnice s vlídnou tváří a kladli jsme důraz na chování personálu. A to celé teď padlo. Je potřeba to vrátit zpátky.  Emergency je centralizovaná služba, kde pacient je na jednom místě a k němu chodí lékaři. Třeba v Teplicích pacient jde na chirurgii, odtamtud ho pošlou na neurologii odtamtud jinam a pak je zmatený, bolí ho nohy anebo zkolabuje. V Ústí si sedne a lékař k němu přijde. Ale trvá to déle, protože ten specialista může být na sále a operovat. Druhý problém je v tom, že praktici odmítají sloužit pohotovost. Proto jsme ji dali do prostor emergency, která je nastavena na pacienty z Ústecka, ale mnohdy sem jezdí i pacienti z Teplicka a dochází k zahlcení.

Vy jste se jako lékař–ortoped dostal na několik olympiád s reprezentačními výpravami. Jak se vám to povedlo?
Staral jsem se o ústecké boxery v SKP. Začal jsem tam pracovat už jako mladý doktor po vojně, když jsem přišel v roce 1986 z Dukly Praha, kde jsem se staral o veslaře, protože jsem také vesloval.  Na olympiádu v Barceloně se dostali čtyři boxeři a tak jsem získal nominaci. Následně i na olympiádu v Atlantě. Měl jsem tam na starosti české závodníky juda, zápasu, boxu, beach volejbalu, ping–pongu a Katku Neumannovou, která tam jezdila na horském kole. Byl to zážitek a obrovská zkušenost. Sportovní medicínu dělám neustále, starám se o boxery, o Lukáše Konečného, o fotbalisty FK Teplic, o basketbalisty Ústí i Děčína, o volejbalisty, hokejisty…

Ještě k vašemu novému politickému lídrovství. Řada lidí, kteří viděli vaše billboardy a jiné prezentace se ptá – co vlastně UFO chce? Není to recese?
Žádná recese. Zelení ufouni jsou jen prostředkem vyjádření naší nespokojenosti s dosavadním rozhodováním a komunikací ústeckých politiků.  Ale zásadní je, co chceme udělat pro pozitivní změnu. V našich řadách jsou profesionálové, na které byly a jsou kladeny velké nároky, aby ve své profesi včetně sportu uspěli. A my chceme být stejně nároční v prosazování vize lepšího města. Chtěli jsme i na základě rad zkusit kampaň jinou, která lidi osloví.

A co tedy chcete konkrétně?
Snížíme daň z nemovitosti, zrušíme poplatek za komunální odpad pro děti do 18 let, snížíme poplatek za psy, otevřeme městské sady a venkovní prostranství spolkům a studentům.  Oživíme centrum města a labská nábřeží, zvýšíme počty strážníků, rozšíříme pohotovost pro Ústečany, chceme dát řád a zajistit tak i více parkovacích míst hlavně na sídlištích a to bezplatně, omezíme dávkový byznys ubytoven, zveřejníme všechny dokumenty města na internetu… Mám pokračovat?

Ne, to si nechte na mítinky.  Kde na to chcete vzít peníze a nebýt jen populisté.
V rozpočtu města rezervy jsou, víme o nich.  Jen je třeba neutrácet je za zbytečné věci. Chtěli bychom to dokázat a přitom neutrácet uspořené prostředky až těsně před volbami, jak se tomu děje dnes. Stávající politici zavedli centralizaci řízení. My bychom chtěli, aby tady magistrát byl je pro metodické řízení, řešení majetku města a kontrolu hospodaření, ale všechno ostatní by mělo být na obvodech – zeleň, čistota, chodníky atd. Pak bude rozhodování blíže lidem a hodně ušetříme na další prospěšné akce.

Co říkala rodina vašemu návratu do politiky?
Jsou naštvaní.  Říkali: Proč to děláš, máš svou práci, pacienty i finance, zas nás budou vláčet v novinách a proč.

No a proč to děláte?
Protože jsem, asi magor a nenechává mě klidným, kam naše město směřuje.  Nejsem sice rodilý Ústečák, ale žiji zde od roku 1986 a chtěl bych tady dožít, ale v příjemném prostředí.

Takže máme idealisticky uvěřit, že speciálně vám nejde o koryta?
No, vidíte. Nemusíte uvěřit, ale nerezignujte a neodsuzujte nás předem. My nemáme ambice sedět v dozorčích radách  městských organizací, tam mají být odborníci a my je nechceme dirigovat, ale když udělají chybu, tak, pardon … Nechystáme žádné čistky. Naopak si myslíme, že se zbytečně utrácí finance na politiky v různých lobbistických komisích a šetří se na úřednících. Došlo k výraznému snížení jejich počtu a to se musí napravit, oni jsou odborníci, politik má nastavit jen směřování města a úřadu.  Nekompetentních personálních změn, jmenování a odvolávání už bylo dost. Zbyla tu po nic blbá nálada a rezignace na změnu. My prostě chceme vyvětrat a nadechnout se.

Máte nějakou inspiraci v jiném českém městě?
Žil jsem a pracoval  tři roky v Jihlavě a to město vypadá a žije jinak. I když projíždím jiná města, musím uznat, že ústí má hrozné image. Jako město za trest, kam by lidé nešli žít a pracovat. Protože je nebezpečné, špinavé, netransparentní. Inspirace může být i Ostrava, kde se daří dostat výrazně problémové zóny zpět do života. Není to běh na krátkou trať, ale pokud se nerozeběhneme, bude hůř.

Co vaše vydražení sochy, nebyl to jen předvolební populismus?
S manželkou přispíváme na charitu již roky, ale na konkrétní a cílené věci. Jakmile přijde složenka na nějakou organizaci, tak zahazujeme. A zde byla konkrétní možnost pomoci díky Nadačnímu fondu Plamínek naděje dítěti z Ústí nad Labem. Proto jsme se s kamarády dohodli, že se na tuto pomoc složíme a pomůžeme. Připadlo nám to v danou chvíli lepší, než dávat peníze do naší kampaně. Rozhodnutí padlo na to, že to vydražíme společně s Lukášem Konečným a vydraženou sochu budeme pendlovat mezi jeho Fitness a Klinikou Tornero. Média to asi pojala jinak, ale s tím nic neuděláme.

Profil:
MUDr. Jiří Madar (26.12.1958) je absolventem Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Pracoval na ortopedickém oddělení Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem, byl ředitelem této nemocnice a ředitelem Nemocnice Jihlava. Od roku 1993 má privátní ortopedickou praxi. Nyní je ředitelem Ústecké polikliniky. Byl lékařem na olympiádě v Barceloně 1992 a v Atlantě 1996.
Dvě volební období v letech 1998-2006 byl členem zastupitelstva a rady města. V prvním období jako nestraník na kandidátce KAN, v letech 2002-2006 jako předseda hnutí SZSP, které založil. Skončil po podrazu kolegů.
Je ženatý a má tři dcery.

Moje nej…
číslo: 3
jídlo: smažený sýr, hranolky, tatarka
hudba: Kabát
záliba: chata, pes, sport
citát/krédo: V krizi poznáš pravé přátele.
politik: Masaryk

1 komentář z Jiří Madar: Krize jsou dobré, prověří charaktery

  1. Dobrý den,přeji Vám úspěcha celé grupě UFO.Celé čtyři roky jsem sledovala práci třeba p.Jaremové a dalších a tím jste mě přesvědčili víc než sto bilbordů.Zdravím D.

Přidat komentář

Váš e-mail nebude zobrazen veřejně.


*