Je sice ředitelem Severočeského divadla v Ústí nad Labem, ale čas od času se objeví i ve své původní milované profesi, na dirigentském stupínku. Miloš Formáček říká, že být dirigentem je poslání, kdežto ředitelování je funkce, kterou máte svěřenou na určitý čas.
Přibližte nám, jak vypadá takový běžný pracovní den ředitele divadla? Co všechno musíte řešit?
Musím přiznat, že ta funkce, ač se to třeba mnohým nezdá, je velmi náročná a zodpovědná, plná adrenalinu, kde jste pod stálým tlakem. Ředitel divadla nemůže být jen umělec, ale především psycholog, manažer, musí mít i vedle obchodních předpokladů a právního povědomí i určitou schopnost předvídavosti s organizačními schopnostmi a jasnou vizí. Není to jen starost o uměleckou stránku jednotlivých složek, ale řešíte, zda máte dostatek financí pro podmínky tréninkového vybavení baletu, a to včetně kostýmů rovněž u pěveckého sboru, důležitá je obnova zastaralého nástrojového vybavení orchestru. Ředitel musí mít alespoň povědomí, zda dílny a krejčovna mají dostatek přidělených finančních prostředků na materiál či technické zabezpečení výroby. Již při volbě repertoáru nemůžete bohužel hledět jen na atraktivnost titulu, ale musíte respektovat vlastní finanční možnosti, zohlednit výdaje na výrobu, poplatky za provozování díla. Důležitá je volba inscenačního týmu předpokládané premiéry – externí režisér, výtvarník kostýmů a dekorací, kde kritériem je nejenom jejich odbornost, ale i vstřícnost při vyjednávání výše honorářů, podobně tomu je tak i u externích sólistů. Nezbytná pravidelná údržba exteriéru a interiéru divadla, jak divácké části, tak technického zázemí, patří k běžným provozním starostem, podobně jako vybavenost a průběžná obnova jevištní techniky. V divadle je tedy řada profesí, se kterými se musí počítat, a na základě daných potřeb se musí zvažovat, kde jsou nutné opravy, nebo kam je nutné investovat pro zajištění chodu takové instituce, což bez finančních prostředků jde obtížně. V rozhodnutí, co je prioritou, nesmí řediteli chybět odvaha a prozíravost. Osobně se však vyhýbám unáhleným závěrům a nejednám bez znalosti problému. Divadlo má řadu šikovných a poctivých lidí, umělecky má jistý potenciál a přes skromné platové podmínky splňuje své poslání velkou měrou a se ctí. Jeho umělecké ambice se snažím jako tvůrčí člověk pochopit, podpořit a nadále rozvíjet, ovšem na straně druhé si i já musím připustit, že v podmínkách a prostoru, kde žijeme, jsou pouze některé věci reálné. Vrhnout se bezhlavě v idealistických uměleckých vizích do pasti nelze. Pro zpětnou vazbu v hospodaření máme tedy ekonomické oddělení, zdravou oponenturou mi je management, vedoucí uměleckých, technických a výrobních složek, mimo to mám k dispozici sekretariát, produkci, tajemníka divadla, propagaci a personální úsek. Ti všichni a ještě další se podílejí víceméně na chodu divadla a patří jim velký dík.
Původní profesí jste dirigent. Máte čas se věnovat i tomuto?
Už když jsem do funkce ředitele nastupoval, tak jsem měl podmínku, že budu mít prostor pro dirigování. Být dirigentem je poslání, kdežto ředitelování je funkce, kterou máte svěřenou na určitý čas. Na čas, kdy vám dá někdo důvěru, nebo vám ji sebere ať z těch, nebo oněch důvodů. Dirigoval jsem mnoho orchestrů v zahraničí, v tuzemsku, působil jsem v angažmá v Hudebním divadle Karlín a Karlovarském symfonickém orchestru, v roce 2005 jsem byl jmenován prvním hostujícím dirigentem Torontské filharmonie. Mám široký symfonický repertoár, 14 operetních a muzikálových premiér a řadu operních titulů.
Co se v tomto období děje v ústeckém divadle? Co chystáte na adventní období?
V nové sezóně připravujeme řadu koncertů. Ten nejbližší je koncem října, a to Koncert pro Ústí s violoncellistou Jiřím Bártou, později rockový koncert s Alešem Brychtou, vánoční koncerty, kde rozhodně nezapomeneme na i v Německu oblíbeného Čajkovského Louskáčka s baletem. V listopadu se již všichni těšíme na premiéru Divotvorného hrnce. V druhé polovině sezóny to budou velké oslavy Roku české hudby, kdy uvedeme řadu zajímavých titulů operních, baletních a symfonických, především autorů Bedřicha Smetany a Leoše Janáčka.
Ústecká scéna nabízí operu, balet, muzikály. Nejezdí lidé spíš na tohle do Prahy?
Jezdí lidé jak z Prahy, tak celého Středočeského kraje. Oblíbili si Libuši nebo Rusalku, doslova stálicí je Noc na Karlštejně. Baletní Popelku Johanna Strausse nám v dopise vychválili až z Vídně. Nedávno také sklidil náš balet s orchestrem bouřlivé ovace i v Německu. Ohlas publika je vždy naší největší odměnou.
Jak složité je tvořit tak různorodý repertoár?
Hodně záleží na kvalitě orchestru, který je schopný hrát kromě klasické hudby i tu rockovou anebo swing. Flexibilita našeho orchestru je až ojedinělá. Nabízí se tak možnost hrát žánrově odlišná díla. Musíme si ovšem přiznat, že operní produkce nejen u nás ustupují zájmu diváků. Pro náš soubor, který má omezené kapacity a především stále stoupající nároky na výrobu, je stále těžší zařazovat operní tituly. To platí i o velkých muzikálech, kde tantiémy a další poplatky majitelům práv a not už přestávají být únosné. Je složité soupeřit s velkými operními domy, jako jsou například Drážďany či Praha, Brno, kde mají úplně jiné rozpočty než my. Náš roční rozpočet odpovídá u velkých operních domů třeba týdennímu. Na druhou stranu není tajemstvím, že celá Itálie – meka opery – se potácí v problémech profinancování.
Dají se u vás najít klasická představení jinak, třeba v moderním pojetí?
Prioritou pro mě je vždy především plné divadlo, ale třeba v opeře Tristan a Isolda jsem volil koncepci děje, který se sice odehrává na lodi, ale na lodi vesmírné. Takže děj se odehrává vně létajícího talíře, kde z oken vidíme planety i s hvězdnou oblohou. Prodaná nevěsta nebo Libuše je pro mě klasika, kde ctíme národní tradici. Ovšem již třeba v Bizetových Lovcích perel jsme pustili fantazii dál, o to více v Dvořákově Rusalce jsme použili nejnovější technologie videomapingu v 3D s úžasnou scénou.
Můžeme na prknech ústeckého divadla vidět i takzvaně velké hvězdy?
Řada hvězd v našem divadle i vyrostla. Musím zmínit Daniela Hůlku, který u nás pěveckou kariéru odstartoval, aby se po letech vrátil a v představení Rusalka ztvárnil Vodníka. Máme sólisty, kteří k nám jezdí z určité vděčnosti, jako je například Eliška Weissová, současná sólistka vídeňské opery. U nás zpívá Wagnerovu Isoldu, ve Verdiho Aidě ztvárňuje Amneris, v Nabuccu Abigail a také zpívá Smetanovu Libuši, ve které alternuje s Evou Urbanovou. Ta ji s námi nazpívala také loni pro televizi Noe. V posledních letech jsme vyhledáváni umělci, sólisty a dirigenty z Německa, Itálie, Ukrajiny a z USA.
Jaké je v Ústí publikum? Máte plné divadlo?
Máme často vyprodáno. Naše divadlo navštěvují diváci z celého Ústeckého kraje a nejen to, dostali jsme se do podvědomí daleko mimo region. Jsme zváni pravidelně na festivaly a velké open-air produkce, jako je Opera Fest Bratislava, do Švýcarska, Rakouska, Německa a to nás velmi těší a po všech stránkách je to velmi přínosné.
Přidat komentář