Pacientů vnášíme do života pozitivního ducha

Věra Kosová pracovala několik let jako zdravotní sestra v nemocnici, ordinaci i domově pro seniory. Nyní působí v agentuře Acme a poskytuje zdravotní domácí péči. Vykonává tak dále práci zdravotní sestry, ale u pacientů doma. Podle ní se její nynější práce nedá s předchozími zkušenostmi vůbec srovnávat.

Jak jsme se dostala k práci zdravotní sestry, která poskytuje zdravotní domácí péči?

Jsem vystudovaná zdravotní sestra. Pracovala jsme jak v nemocnici, tak v soukromé praxi i v domově důchodců, ale stále to nebylo to ono. Chtěla jsem nějakou práci, kde bych měla větší svobodu. Po mateřské jsem proto nastoupila do agentury domácí péče.

Jak velká je to změna, v čem se to liší od nemocnice nebo domova pro seniory?

Liší se to hodně, v podstatě se to nedá srovnat. Největší rozdíl je ve svobodě času, kdy si ho organizuji sama a práci si také sama řídím. Když pracujete v nemocnici či ambulanci, tak je režim jasně daný, ráno přijdete, musíte poskytnou nějakou péči, splnit administrativu a odpoledne jdete domů. Tady dostanete plán a pacienty, které musíte navštívit. Zorganizuji si to, zavolám klientům a domluvíme se, kdy přijdu.

Jak práce probíhá, přijedete domů k pacientovi a děláte co?

Záleží na tom, jaký výkon musíte udělat. Poskytujeme zdravotní péči v domácím prostředí, tedy vše, co dělají sestřičky v nemocnici či nějaké ordinaci, my jsme schopni zajistit doma. Jedná se o injekce, pravidelné léky, provádíme převazy, ošetřujeme stomie nebo děláme rehabilitace a následnou péči. Záleží na tom, co je potřeba a od toho se vše odvíjí. Když pacient potřebuje inzulin, přijedu, podám mu ho a odjedu. Když děláte rehabilitaci, trávíte zde samozřejmě mnohem více času. Ta může být i hodinová.

Jaké je to nemít za sebou lékaře?

Člověk musí být trochu od rány a hlavně se nebát. A samozřejmě mít dostatečnou odbornost, abyste byli schopni správně reagovat na každou situaci, která nastane. Výhodou ale je, že se klientovi můžete věnovat individuálně. Není to jako v ordinaci, kdy pacienti přijdou na injekci a stojí tam v řadě a jde to jeden, druhý, třetí. Máte čas si s klientem promluvit, zjistit, co ho trápí, co mu vyhovuje a co ne. A jsem schopná pracovat s časem, který mu můžu věnovat.

Vaši specializací je rehabilitace. Co s pacienty děláte?

Záleží na možnostech klienta a na tom, jaký má problém. Když je po úraze a potřebuje rozcvičit zápěstí, tak se cvičí v sedě. Ale máme i klienty po mozkové příhodě, kde se musíte věnovat celému tělu, případně postižené části, například pravé straně těla. Ale dělám s klienty i mentální cviky na osvěžení paměti. S jinými se soustředíme na návrat jemné motoriky. To pak s nimi motáte ponožky nebo přebíráte zrní.

Jaký je váš nejčastější pacient?

Většinou jsou to starší lidé, kteří jsou nějakým způsobem limitovaní. Mají třeba hole a nemohou docházet na rehabilitaci. Nebo potřebují dohled nad léky či pomoc s aplikací inzulinu. Hodně jsou to klienti po mozkové příhodě. To jsou většinou muži středního věku. Jde o to, aby se nezhoršoval jejich stav. Je to velmi tvrdá práce, jak pro klienta, tak pro terapeuta.

Ale máte s nimi asi jiný vztah, než kdyby byli v nemocnici.

Je tam větší důvěra, protože pokud k pacientovi docházíte dlouhodobě, vybuduje si k vám vztah. Je pak schopen se vám svěřit a vy proniknete do jeho bolístek. Pak dokážete mnohem lépe reagovat na jeho potřeby. Je to o osobním přístupu, který podle mne v nemocnici trochu chybí. Tam je kladený důraz na počet výkonů a na pacienta není pak čas.

Můžete ho přátelsky povzbudit?

Samozřejmě se stává, že přijdete a ten člověk není příliš naladěný. Třeba má ten den bolesti a necítí se dobře. Musíte ho proto motivovat k tomu, aby něco dělal. A když to bolí, tak mu vysvětlíte, že je to dobře. Protože cítí, že tam něco je. V drtivé většině jsou to velmi příjemné návštěvy. Mám jen hrstku lidí, kteří dokáží být nerudní, ale to dokážete v jejich stavu pochopit. Většinou se klienti na vás těší. Jsou to často lidé, kteří jsou na nás závislí. Nemají příbuzné a jsou sami. Vše nahrazujeme my.

Jak je taková práce psychicky náročná?

Záleží na vašem naturelu. Pro mne je to velmi pozitivní činnost. Jste člověk, který klientovi dělá dobře. Převážete mu nohu, která ho pak tolik nebolí. Nebo si s ním zacvičíte a on se pak cítí lépe nebo vidí pokrok v jeho stavu. Samozřejmě jsou zde i věci, které vás skličují, například nemocné děti nebo umírající pacienti. To není nic veselého. Ale není to práce, která by vás nějak duševně odrovnala. Všem klientům do jejich života vnášíte pozitivního ducha, proto se na této práci dá vždy najít mnoho dobrého.

Co musí zájemkyně o takovou práci splňovat?

Musí být vystudovaná zdravotní sestra. Musí mít splněnou akreditaci, která je požadovaná ministerstvem. My jsme schopni ji zajistit praxi, pokud by si to chtěla vyzkoušet v terénu. Musí být zdatná ve výkonech, které provádí, protože jste v terénu sami. Pokud je dívka po škole, je ambiciózní a věří si, není jediný důvod, proč by to nemohla zkusit. V této práci nejste jenom jedna z davu sester, ale individualita. To je motivace jak odborně růst a vzdělávat se.

Mluvila jsme o akreditacích. Tedy nestačí jen vystudovat?

Akreditace jsou body za odbornost. Musíte mít například zkušenost s tím, jak se hojí rány. Na to je specializovaný kurz, který je ohodnocený nějakými kredity. Vy musíte nasbírat určitý počet těchto kreditů a pak jste hotová sestra. Jde to dělat i po škole, protože my jí zde uděláme prostor, aby si akreditace udělala. Může jít na kurzy, některé věci se dají studovat po internetu. Ale na druhou stranu platí, pokud má nějaké sestra několikaletou praxi v nemocnici, má lepší výchozí pozici. Možné jsou obě cesty. Nová sestra, která k nám nastoupí, samozřejmě nesedne do auta a hned nevyrazí za pacienty. Dostane takzvaného mentora a jezdí s nějakou zkušenou sestrou, která jí vše ukáže a v praxi vysvětlí specifika této práce.

Říkala jste jezdí. To asi znamená umět a hlavně nebát se řídit?

To určitě, protože za klienty jezdíte každý den. Buď vlastním nebo firemním autem. Máme ale i firemní řidiče – profesionály pro případ, že si někdo na nějakou cestu netroufne. Když bude zima jako letos, kdy bude hustě sněžit a vy máte pacienta třeba v Petrovicích, tak lze využít i této možnosti. Protože klient vás potřebuje a vy k němu nějak dojet musíte.

S kolegyněmi se ani dokážete zastoupit.

Ano, pokud někdo třeba onemocní, tak se dokážeme navzájem vykrývat, protože péči musíme poskytnou. Zdravotních sester je nedostatek v celé České republice a projevuje se to i u nás. Proto bychom nějaké nové šikovné kolegyně uvítali. Myslím si, že každému, kdo je trochu nadšený pro věc, se musí tato práce líbit. Je to pestrá práce, ve které nechybí trochu vzrušení. A zároveň velmi pozitivní, protože pomáháte lidem, kteří to potřebují a kteří se těší z vaší přítomnosti.

Napište první komentář

Přidat komentář

Váš e-mail nebude zobrazen veřejně.


*