Statistika a nuda? To rozhodně není!

Předsedkyně Českého statistického úřadu Iva Ritschelová již sice téměř šest let pracuje v Praze, ale doma je v Ústí nad Labem. Vrací se sem především na víkendy. Ze severočeské metropole se stěhovat nehodlá. A nedá dopustit na překrásné okolí města.

O statistice se říká, nebo zpívá, že to je nuda. Co je na tom pravdy?

Nuda to rozhodně není. Když vezmete jakékoli číslo, které evidujeme, je za ním celá řada zajímavých věcí. Třeba metodických. S ostatními zeměmi a Eurostatem často vedeme vášnivé debaty o tom, jaký by měl být metodický postup získávání a definice daných dat. Nyní třeba máme diskuse s Ministerstvem životního prostředí ohledně údajů o produkci odpadů. Táhnou se již přes dva roky a jsou právě o metodice a o tom, jakým způsobem se čísla získávají. A nakonec, když ona čísla dokážete správně používat, tak dokážou lidi dokonce pobavit.

Jak pobavit?

Kupříkladu dnes, kdy spolu hovoříme, je 1. dubna – apríl. Tušíte třeba, kolik lidí má v České republice příjmení Žert? Přesně 47. Nebo kolik dětí se narodilo na apríla v roce 2014? 293. Před nedávnem jsme udělali i hezkou velikonoční infografiku. Třeba o tom, kolik máme slepic, kolik slepice v průměru snese vajec a kolik jich průměrný Čech zkonzumuje. Zkrátka když víte, co statistika produkuje a dokážete ji použít, najdete v ní spoustu zajímavostí.

To jsou zajímavé vtípky. Ale kromě odborníků, dokáže údaje statistiky nějak využít i obyčejný člověk?

Vždy bude záležet na tom, co vás zajímá a v jaké oblasti pracujete. Když někdo dělá třeba v oblasti kultury, mohou ho zajímat údaje o tom, kolik do ní plyne peněz. Spoustu lidí taky zajímá, a někdy možná i zlobí, když se řekne průměrná mzda. Je to i o tom pochopit, co tento pojem znamená a zda není lepší používat raději medián. Statistika tedy skutečně nabízí širokou škálu užitečných informací pro každého.

Vy ale asi s těmi čísly přímo nepracujete. Co vlastně obnáší vaše práce?

Konkrétní statistiky samozřejmě nezpracovávám. V průměrném týdnu trávím jeden den poradami s místopředsedy a vrchními řediteli. Jeden den pak na jednání vlády. Ve zbývající dny například navštěvuji jednotlivé krajské správy, kterých máme 14, nebo mám porady s odbornými sekcemi a diskutujeme o metodikách, aktuálních problémech a dalších věcech. Pracovně se setkávám s ministry a představiteli jiných institucí. A v poslední době trávím hodně času také s předsedy dalších úřadů podobných našemu a diskutujeme spolu problematiku služebního zákona.

Jak jsou naši statistici hodnocení třeba v rámci Evropy?

Podle průzkumů veřejného mínění důvěřuje ČSÚ 62 % občanů České republiky. To je znak toho, že jsme velmi důvěryhodná instituce. Pokud vezmu evropské národní statistické úřady, tak neskromně mohu tvrdit, že patříme do první třetiny těch nejlepších.

Ptám se záměrně, protože je známý skandál z Řecka, kde statistiky falšovali…

Řecko se stalo odstrašujícím případem, když se přišlo na to, že statistiky byly upravovány. Celá záležitost souvisela s ohromnými politickými tlaky na tamní statistický úřad. U nás naštěstí žádné politické tlaky na to, abychom upravovali nějaká čísla nebo makroekonomické indikátory typu HDP, nebyly a nejsou. Na tom se shodnu i se svými předchůdci ve funkci.

Ritschelová
Říkala jste, že často jezdíte do krajů. Jaká je statistika v Ústí?

Všechny krajské správy ČSÚ jsou na velmi vysoké úrovni. Ústecká je takzvaně velká krajská správa, která data nejen zjišťuje, ale i zpracovává. Také je tady velmi významné oddělení statistiky životního prostředí, které jsem zde v roce 1992 zakládala. A velice dobře funguje.

Souvisí to nějak s 25 lety Programu Teplice?

Ano, my jsme tehdy na tomto programu spolupracovali a loni jsme k němu uspořádali konferenci. Program Teplice byl ve své době velmi významný. Ukázal a dokazoval, jaký vliv má znečištěné životní prostředí na zdraví obyvatelstva nebo např. vývoj plodu. Chtěli bychom, aby vláda znovu investovala nějaké prostředky a po 25 letech se podobný výzkum znovu realizoval a my jsme mohli výsledky porovnat.

Daří se to?

Bohužel, potřebné prostředky se zatím nenašly. Byť se o to Akademie věd a Ústav zdravotnických informací a statistiky stále zasazují.

Jsou nějaká statistická data, kterými by byl Ústecký kraj nebo Ústí nějak výjimečné? Ať negativně nebo pozitivně.

Určitě vybočuje v údajích, které se týkají míry nezaměstnanosti a vzdělanostní struktury. To je specifikum nejen Ústeckého kraje, ale i Ostravska. Stejně tak v oblasti znečištění životního prostředí. Ale najdeme i pozitivní údaje. Zdejší obyvatelstvo má například druhý nejnižší průměrný věk, a to 41,2 let. Drží se tak hned za krajem Středočeským. A zajímavé také je, že na celkové rozloze chmelnic České republiky se náš kraj podílí téměř 60 %.

V Ústí nad Labem bydlíte a dlouho jste tu pracovala. I jako rektorka UJEP. Jak vzpomínáte na práci na univerzitě?

Samozřejmě vzpomínám ráda. S univerzitou a akademickým prostředím jsem stále spojena. Jsem v celé řadě vědeckých a správních rad. Hodně lidí se ptá, co bylo lepší, zda být rektorkou, nebo předsedkyní. Je to obtížné srovnat. Rektor má v podstatě stejnou zodpovědnost jako předseda, ale když chce rektor rozhodnout o investici, rozdělení rozpočtu a dalších věcech, musí to projít akademickým senátem. A jsou momenty, kdy senát řekne ne. Ovšem jako předsedkyně ČSÚ, když rozhodnu, je zodpovědnost stále na mě. Z tohoto hlediska je předseda mnohem samostatnější.

Když sledujete vývoj, kam se podle vás UJEP ubírá?

Univerzity bohužel v současné době procházejí těžkým obdobím. Je málo studentů, což se projevuje na penězích, které do univerzit přicházejí. Několik let se také projednával vysokoškolský zákon, který v konečné podobě není úplně takový, jak ho univerzity očekávaly. Také končí akreditační komise a bude zřízen akreditační úřad a nikdo neví, jak vlastně bude vypadat a fungovat. Vedle toho jsem zaznamenala, že některé obory, o kterých jsme se za mého působení na UJEP domnívali, že budou růst, stagnují a není o ně ze strany studentů takový zájem. Naopak stále je zájem o měkčí obory, jako například ekonomické. Podle mě je současný management UJEP dobrý, ale stávající prostředí mu práci moc neulehčuje.

Stále bydlíte v Ústí. Není to pro vás handicap, pokud dojíždíte?

Nedojíždím každý den, mám v Praze byt. Do Ústí vlastně dojíždím spíše na víkendy. Manžel zůstal v Ústí, ale na našem vztahu se to nijak negativně neprojevuje. Naopak. Shodli jsme se dokonce na tom, že se na sebe o to více těšíme. Loni jsme oslavili 27 let společného života. Syn už je také v Praze, dcera odjíždí na Erasmus.

Jaký je váš vztah k Ústí a k regionu?

Narodila jsme se ve Varnsdorfu a v Ústeckém kraji jsem vyrostla. O Ústí říkám, že jako město nepatří k těm nejlepším, ale má své kvality a také nádherné okolí. Kdo zná okolí Ústí, tak jistě ví, že je to jeden z momentů, který tady člověka drží. Kromě toho je o mně známo, že jsem velký regionální patriot. Zapojuji se do velmi různých, třeba charitativních aktivit.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Jakých například?

Několik let spolupracuji s dětským domovem na Severní Terase a každý rok s ním někam vyjedu. Letos v květnu pojedeme na Dlouhé stráně a já to sponzoruji. Když do toho domova přijdete, zjistíte, že děti odtamtud jsou skvělé. I personál je nesmírně milý a příjemný. Loni jsem požádala, aby děti namalovaly všechna roční období. Nakreslily několik desítek nádherných obrázků, ze kterých jsme pak udělali výstavu a z vybraných 12 pak oficiální kalendář ČSÚ. Zbytek si rozebrali naši zaměstnanci, mnozí i poslali domovu peníze. Vybrali jsme 40 tisíc korun. Děti také byly u nás na ČSÚ zazpívat vánoční koledy a byly úžasné.

Co děláte ve svém volném čase, pokud tedy nejedete s dětmi na výlet?

V tom mám rezervy. Když jsme měli mladšího pejska, chodila jsem s ním na dlouhé procházky. Nyní už je starší a nemůže. Ráda ale dělám něco na zahradě a v posledních letech jsem začala hodně číst. Klasickou beletrii po večerech.

Post předsedy ČSÚ je velmi významný. Uvažujete někdy, co budete dělat v budoucnu, pokud skončíte?

Každý si podobnou otázku klade. Dosáhla jsem vysokých postů, ale do důchodu mám ještě daleko. Samozřejmě budoucnost zvažuji. Nějaké představy mám, ale to není do novin.

Váš předchůdce skončil jako premiér…

Není tajemstvím, že jsem několikrát dostala nabídku, abych šla dělat ministryni v několika oblastech. Vždy jsem odmítla a myslím si, že jsem udělala dobře. Politika je věc velmi specifická. Jsem téměř šest let předsedkyní ČSÚ a za tu dobu se vystřídala již čtvrtá vláda. Ale jak říká klasik – nikdy neříkej nikdy.

Iva Ritschelova

Iva Ritschelová
Narodila se v roce 1964 ve Varnsdorfu a vystudovala Technickou univerzitu v Liberci, kde i nakonec získala titul profesora. Po studiu začala pracovat na Sociálně ekonomickém ústavu ČSAV v Ústí nad Labem, pak na statistickém úřadě nebo tři roky působila v Římě ve statistické divizi Food and Agricultural Organization UN. Poté se stala prorektorkou a nakonec rektorkou UJEP, od roku 2010 stojí v čele ČSÚ.

Nej
Jídlo: Váhám mezi svíčkovou a moravským vrabcem
Číslo: Všechna
Barva: Modrá
Hudba: Country
Politik: Tomáš Garrigue Masaryk

Napište první komentář

Přidat komentář

Váš e-mail nebude zobrazen veřejně.


*