Stoletý mandl na cestě z Roudník do Zubrnic

Sto let starý mandl ještě před pár týdny sloužil ženám v Roudníkách na Ústecku jako všednodenní pomocník. Nejspíš jako vůbec poslední svého druhu v Čechách.

Teď přes tři tuny vážící stroj demontovali a odvezli muzejníci. Bude z něho exponát ve skanzenu v Zubrnicích.

Na dveřích malého bílého domku kousek od návsi visí cedule s nápisem „Provoz ukončen 28. února 2014“. To je datum, kdy se místní museli nadobro rozloučit se službou své mandlovny. Ještě v letošním lednu si sem dle knihy návštěv přišlo vymandlovat prádlo 12 klientů. „Na dveřích byla plechová schránka, uvnitř klíč. Tam každý vhodil 20 korun za použití mandlu. Pak zase musel vše uklidit a zamknout,“ popsal pravidla mandlovny František Hejský. Objekt koupil v roce 2003 od obce. Součástí stavby byl i plně funkční historický stroj. Nový majitel dostal podmínku dalších pět let mandl provozovat. Vydržel to let 11. Teď chce uvnitř mandlovny parkovat auto. Ale co s mandlem, který zabíral takřka polovinu plochy?

Bylo mu líto zařízení zničit, nabídl ho darem ústeckým muzejníkům a ti zprostředkovali dar kolegům do Souboru lidové architektury v Zubrnicích. Společnými silami pak realizovali transport rozměrného exponátu. Více než tři metry dlouhé, metr a půl široké a dva metry vysoké monstrum představovalo oříšek. Historici ho museli vysoukat z malého domku bez použití jakékoli mechanizace, jen silou svých paží a rozumu. „Počínali jsme si tak trochu jako egyptští stavitelé pyramid, mandl jsme posouvali na válečkách. Jindy jsme zase využili stylu stavitelů soch na Velikonočních ostrovech, objevený českých archeologem Pavlem Pavlem… I tak jsme občas museli prostě pořádně zabrat,“ komentoval demontáž historik ústeckého muzea Martin Krsek. Aby vůbec s mandlem hnuli, museli ho nejdřív rozebrat. Prvně ho zbavili zátěže tvořící více než tunu kamení. Pak odšroubovali všechny kovové součásti mechaniky a dřevěnou konstrukci rozdělily na dva základní díly. I tak zůstaly kusy o váze několikaset kilogramů. Po třech hodinách byl mandl naložený na těžkotonážním vozíku. Transport sponzorsky zajistila firma Röttig elektro ze Zubrnic.

Odvoz mandlu přiměl místní vzpomínat na jeho historii. Podle pamětníků se mandl do Roudníků dostal na konci šedesátých let 20. století nejspíše z později kvůli uhlí zlikvidovaných Vyklic. „Ten mandl tam zabil jednu ženskou. Po zapnutí nestáhla ochrannou mříž a za provozu chtěla urovnat prádlo. Chytlo jí to ruku a vtáhlo jí to tam a rozdrtilo,“ vzpomínala jedna z místních žen. V počátcích byl mandl poháněný jen klikou, brzy ale práci zastal elektromotor. Nejlépe prý v Roudníkách mandloval překvapivě muž. Byl to trenér místního fotbalového klubu a vyškolil se na častém mandlování dresů. Co místní mrzí je, že z mandlu zmizel krátce před prodejem mandlovny půvabný výrobní štítek. Muzejníci doufají, že by se snad mohlo podařit ho ještě dohledat.

„Zatím bude nový exponát uložený v depozitáři ve stodole mimo návštěvnický okruh. Ale v budoucnu bychom rádi postavili v rámci souboru vesnických staveb v Zubrnicích také repliku mandlovny a v ní ukazovali roudnícký mandl plně provozuschopný,“ řekl k dalšímu osudu přeneseného artefaktu kurátor sbírek skanzenu Karel Konopka.

 

Napište první komentář

Přidat komentář

Váš e-mail nebude zobrazen veřejně.


*