Evropský pohár v Dornbinu. Na tento závod jsem se opravdu těšil a měl jsem motivaci, díky předešlému neúspěchu ve Švýcarském Ostermudigenu. Kvalifikační cesty se mi zdály hezky postavené, avšak jsem byl jeden z mála, kdo tento názor zastával a komu se cesty zamlouvaly. První cesta byla postavena v rajbásku na což jsem zvyklý, a proto jsem se dostal až pod top, kde jsem udělal chybu a spadl jsem.
Druhá cesta byla v převisu, když jsem do ní nalezl, tak jsem očekával nějaký těžký krok, a proto jsem lezl pomalu a opatrně. Žádný těžký krok pro mě v druhé cestě nakonec nebyl a dolezl jsem si až pro top. Do finále jsem postupoval z prvního místa. Byl jsem překvapený a začal si více důvěřovat, že bych mohl stát tentokrát na bedně.
Finále se lezlo následující ráno. Osobně nemám rád, když se leze ráno, ale měl jsem motivaci k výhře, a proto mi to tolik tentokrát nevadilo. Jelikož jsem postupoval z prvního místa kvalifikace, tak jsem do finálové cesty nastoupil až poslední. Když jsem vycházel z izolace, tak na mě začala působit nervozita, ale při nástupu do cesty jsem přestal být nervózní a začal se soustředit, abych to vylezl až nahoru. Pod headwallem jsem udělal chybu, kdy jsem špatně použil patu a spadl dolu. Tato chyba mě připravila o první místo a skončil jsem se stříbrnou medailí. Po závodu jsem se začal těšit na další závod v Augsburgu, kde jsem chtěl získat první místo a zlatou medaili, ale věděl jsem, že to bude stát spoustu úsilí.
Honza Štípek, Ústí nad Labem
Přidat komentář