Ústeckou politikou létá UFO Jiří Madar

Lékař, manažer, politik. Opozice mu vyčítá, že „toho má moc“. Jiří Madar ale tvrdí, že mu stačí pár hodin spánku a v pět ráno už míří do kanceláře prvního náměstka ústecké primátorky, do polikliniky nebo do své ordinace.

A do toho všeho oznamuje kandidaturu do Senátu Parlamentu České republiky a jeho jméno najdete i na krajské kandidátce ProKraj spolu s dalšími členy Ústeckého fóra občanů – UFO. Politikou začalo létat UFO, a kde přistane, o tom rozhodnou za tři týdny voliči.

Ústecké fórum občanů vzniklo v roce 2014 a napoprvé získalo mandáty v zastupitelstvech města a obvodů. O dva roky později už kandidujete do Senátu a s dalšími „ufouny“ do krajského zastupitelstva. To byl od počátku cíl stoupat výš a dál?

Vůbec. Na začátku byla parta kamarádů. Ti měli další přátele a tak se zrodilo UFO. Spojila nás nespokojenost s tím, co velké strany udělaly s městem, nelíbilo se nám, že se Ústí nerozvíjí a je tady „mrazivo a mrtvo“. Věděli jsme, že se nic nedělá pro seniory, chtěli jsme zachovat Činoherní studio, provoz sportovních klubů, pomoci ZOO, dostat do města více kultury a zábavy, provětrat radnice a více mluvit s občany. To se podařilo.

Tak s větráním jste neotáleli. Po takzvaném magistrátním puči vstoupilo UFO s dvěma mandáty do rady města a vy jste se stal prvním náměstkem. Byl to puč?

Pravda je taková, že jsme dostali nabídku vstoupit do nové, akceschopnější rady od reprezentantů ANO, které pak z hnutí vyloučil Andrej Babiš, a kteří měli podporu dalších stran v zastupitelstvu. Nabídku jsme přijali s tím, že musíme splnit body našeho volebního programu, což se stalo. Z naší strany to žádný puč nebyl. Puč se odehrál jinde a jinak. Občanské komunální hnutí, jakým je i UFO, není na puče stavěné. Je pravda, že teď prožíváme složité období po rezignaci radních, bývalých členek ANO, a nedaří se doplnit městskou radu, ale věřím, že se to do října podaří.

V senátorské kampani tvrdíte, že chcete omezit dávky lidem, které mají děti jako zdroj příjmu. To chcete diskriminovat rodiny, kterým jedno dítě nestačí?

Ale vůbec ne. Odpovědných rodičů i s více dětmi se tato moje snaha netýká. Kdo má práci a bydlení, nechť má dětí, kolik chce, kolik dokáže zabezpečit a vychovat. Je ale krajně nezodpovědné přivádět na svět čtvrté, páté, šesté dítě do rodiny nepracujících a bez zajištěného bydlení. A hlavně je nemorální a pro mě nepochopitelné počít dítě s cílem získat díky jeho narození příjmy pro vlastní existenci. Jako lékař a manažer, který řídil nemocnice a kliniky, a současně komunální politik jsem se s tímhle problémem setkával často. Porodníci kroutili hlavou nad mnohočetným těhotenstvím matek, jejichž rodina neměla prostředky na péči a výchovu dětí, matka i otec nepracovali a bez skrupulí přiznávali, že další dítě přináší v dávkách do jejich rozpočtu peníze. Dítě mají jako zdroj příjmu, bez ohledu na jeho zázemí a životní perspektivu. A když došlo na odebrání dítěte rodičům pro zanedbávání péče, nebo dokonce jeho cílené odložení, stávali se pěstouny prarodiče a inkasovali další státní peníze za pěstounskou péči. Celý ten systém podpory je ze strany státu postavený na hlavu.

Popíráte princip podpory lidem v nouzi?

Princip ne, praxi ano, když vidím před magistrátem takovou rodinu, která skládá peníze za různé dávky do nemalého balíčku bankovek, a víte, že spolu s invalidními důchody a příspěvky na bydlení dají dohromady měsíčně až 80 tisíc korun, chodí ve značkovém oblečení a jezdí drahým vozem. Aniž by strávili jeden den v práci. To v pořádku není. Demotivuje to i jiné nezaměstnané v hledání práce a právem rozčiluje lidi, kteří musí pracovat, aby měli na jídlo a nájem. Také by uvítali státního sponzora, ale jaksi se nevejdou do tabulek potřebnosti. Proto je třeba současnou míru sociálních spekulací omezit a stanovit stropy součtů všech příspěvků a podmínit výplaty prací pro obec nebo stát. Jinak se nám bude cíleně nepracující skupina obyvatel rozrůstat.

Je logické, že dávky nemotivují, ale je to přeci dávka, ne mzda.

No právě, ale některé příspěvky motivovat mohou, například pro ty, kteří se aktivně snaží postavit na vlastní nohy, pracují i za malou mzdu. Podpory a výhody by měly směřovat lidem, kteří jsou odpovědní, nesekají dluhy a myslí prioritně na zabezpečení své rodiny a na budoucnost svých dětí. Ať už jde o slevy na daních nebo různé příspěvky ve prospěch dětí. Měli bychom podporovat na jedné straně vytváření nových pracovních míst, například lákáním investorů, která dávají lidem větší jistotu zaměstnání, když pracovat opravdu chtějí, na druhé straně pomáhat s rozvojem obcí, ve kterých bydlí, chodí k lékaři, sportují, děti chodí do školy. Obce, zvláště ty historicky opomíjené či zanedbané, potřebují více peněz do svých rozpočtů na rozvoj nebo opravy dopravní infrastruktury a občanské vybavenosti. Při současných rostoucích daňových výnosech by přerozdělení jednoho či dvou procent ve prospěch obcí a měst urychlilo projekty výstavby či obnovy a vedlo k větší spokojenosti obyvatel.

jiri-madar-1
A to všechno může senátor prosadit? Nepřeceňujete jeho pozici?

Samozřejmě že ne, musel bych získat spojence pro změnu legislativy. Ale, protože nejsem členem velké strany a neměl bych dopředu sepsaný hlasovací pořádek, věřím, že bych dokázal najít podporovatele napříč politickým spektrem a do legislativy zasáhnout.

Důchody také nejsou mzdou a také je vyplácí stát. A většina důchodců nepracuje…

Ale penze je nesrovnatelná se sociální dávkou lidem v produktivním věku. Senioři, kteří čtyřicet let pracovali a vytvářeli hodnoty, mají být za odvedenou práci odměňováni důstojnou penzí. Vadí mi, že se na seniory, zvláště na ty ve velmi pokročilém věku, nahlíží jako na problém či nutné zlo, zatěžující státní rozpočet. Důchodová platba nesmí být dávkou pro přežití, ale odměnou státu a generací za dílo několika desetiletí. A na ni se peníze musí uvolnit a cíleně je kumulovat. Dnešní penze důstojná není a budu se snažit o její znatelné zvýšení v závislosti na příjmech v produktivním věku. Mám vizi přiblížení se k průměru zemí Evropské unie. Laicky, pokud má dnes důchodce 12 000 korun, měl by mít 20 000 korun. K tomu se nadá dopracovat se současnými zdroji v krátké době, ale tisícikoruna každý rok navíc, to není nereálné. Dlouho se tady vytvářela nesmyslná bariéra mezi výkonnými mladými a nevýkonnými starými. To musí skončit. Všichni jednou poklesneme v kolenou a budeme závislí na nějaké pomoci, která něco stojí. Jedním z prvních kroků, které jsem na magistrátě udělal, bylo založení Rady seniorů města a Městského klubu seniorů a vtáhli jsme seniory do rozhodování o řadě věcí ve městě – úpravách jízdních řádů MHD, odstranění bariér v plavecké hale, o bezpečnostních otázkách. Otevřeli jsme pro seniory prostory domu kultury a přispíváme na jejich spolkové aktivity. A to je teprve začátek. Měli bychom se více zabývat vhodným bydlením, slevami služeb a dalšími výhodami. Chtěl bych, aby město mohlo mít u svého názvu – město přátelské k seniorům.

Z toho, co říkáte, mám pocit, že hodláte zůstat ve své magistrátní funkci i po případném zvolení senátorem. To už by snad opravdu bylo až moc i na workholika a jen těžko vám někdo uvěří, že vše budete dělat pořádně.

Souhlasím. Některé funkce půjdou stranou. Ale rozhodně v případě zvolení zůstanu lékařem, protože to zaručuje moji normálnost. Bez kontaktu s lidmi, bez naslouchání a sdílení starostí se ani dobrá politika dělat nedá. Budu dál i ústeckým zastupitelem a podporovat svým selským rozumem všechny dobré projekty na Ústecku. A protože chci napomoci vstupu nových investorů na Ústecko, bez kontaktu se starosty, zastupiteli i úředníky se neobejdu. Pracuji 16 hodin denně, tak to prostě zvládnu.

To zní trochu budovatelsky. Šestnáct hodin pracujete, osm hodin spíte. To nemůžete mít čas na rodinu ani žádný volný čas.

Omyl. Spím čtyři až pět hodin, takže na rodinu a koníčky čas mám. Samozřejmě, že někdy pracuji jen deset hodin. A pak jsou tu víkendy. Pokud mám volný víkend, tak jedu s rodinou na chalupu. Tam je pro mě největší relax práce – sekání trávy, zahradničení, různé opravy. Vždy mě bavil a baví sport a na ten si také vždy volný čas najdu. Nyní již jen jako lékař zajišťuji zápasy basketu, volejbalu nebo hokeje. A občas zajdu na golf, protože mi zdraví již jiné sporty nedovolí.

jiri-madar-2

Jiří Madar
Je ženatý, otec tří dcer. Absolvoval Lékařskou fakultu UK v Praze. Má dvě atestace z ortopedie. Byl lékařem na OH v Barceloně v roce 1992 a v Atlantě v roce 1996. Od roku 1993 vede privátní ortopedickou praxi. V roce 1998 byl zvolen zastupitelem Ústí nad Labem, mandát obhájil i v dalších volbách, kdy se stal radním města. Od roku 2000 řídil Masarykovu nemocnici v Ústí nad Labem, následně byl dva roky ředitelem Nemocnice Jihlava. V roce 2009 se stal opět ředitelem Masarykovy nemocnice a v letech 2010–2013 působil jako náměstek ředitele Krajské zdravotní, a. s. Nyní je ředitelem Ústecké polikliniky. V roce 2014 se stal předsedou hnutí Ústecké fórum občanů, za nějž byl na podzim zvolen městským zastupitelem. Po pádu povolební koalice se stal v červnu 2015 prvním náměstkem primátorky.

Napište první komentář

Přidat komentář

Váš e-mail nebude zobrazen veřejně.


*