Výstava Tamary Moyzes v Galerii Hraničář reflektuje i vztah k romské kultuře

Na české výtvarné scéně se najde jen málo umělkyň, jako je Tamara Moyzes. Tato multimediální výtvarnice izraelsko-slovenského původu se ve své tvorbě otevřeně vyjadřuje k politickým tématům. V hledáčků má postavení menšin, rasismus, různé xenofobie. Ale třeba i zmařené kulturní projekty, ve kterých hrají roli dotace, granty nebo osobní zájmy politiků. Výstava Zakázané umění a přirozená historie ne-existujícího tak nepřímo reaguje i na události, které vedly k zániku Činoherního studia v Ústí nad Labem. Vernisáž výstavy s osobní účastí této nevšední umělkyně se koná v úterý 24. března od 17.00 hodin v Galerii Hraničář.

Tamara Moyzes má za sebou desítky výstav v České republice i zahraničí, jako kurátorka také spolupracuje s galerií RoxyNoD. V roce 2005 byla nominována na cenu festivalu nových médií WRO v Polsku, o rok dříve se dostala mezi finalisty EGO EGOART ateliéru nových médií AVU Praha (2004). Nyní se na pozvání Galerie Hraničář představí ústeckému publiku.

„Výstavu Zakázané umění a přirozená historie ne-existujícího tvoří dvě části, které propojuje problematika zániku, neuskutečnění anebo několikaleté prodlužování projektů zaměřených na kulturu a na památníky. Myslím si, že otevření výstavy v Galerii Hraničář je více než příhodné. Ostatně právě grantová politika v Ústí nad Labem zapříčinila, že se jedno z nejuznávanějších divadel v Čechách, ústecké Činoherní studio, ocitlo v roce 2014 téměř na ulici,“ vysvětluje Tamara Moyzes, proč se výstava koná v Hraničáři, na jedné ze dvou scén Činoheráku Ústí.

K expozici „Zakázané umění a přirozená historie ne-existujícího“ se pojí zajímavý příběh. Výstava vznikla jako reakce na neuskutečněné projekty od roku 1959, jejichž hlavním záměrem bylo založení Romského muzea v Budapešti. Tamara Moyzes se prostřednictvím svých objektů vymezuje proti maďarskému zákonu z roku 2014, který zakazuje vybírání odpadků z popelnic. Nová legislativa je přímo mířená proti bezdomovcům a sociálně slabým občanům, kterým v důsledku jeho porušení hrozí vysoká finanční pokuta. Odpadky z popelnic, tedy nelegálně připravená umělecká díla, odkazují na příslušná místa a adresy neuskutečněných projektů.

Druhá část výstavy patří skupině Romane Kale Panthera, která do Hraničáře přiveze videozáznam z guerrillaakce nazvané „Veselý Vepřík z Letů”. Projekt reaguje na dodnes nerealizovaný odkup vepřína v místě památníku holokaustu v Letech u Písku. I přesto, že česká vláda přislíbila zbourání velkovýkrmny už v polovině devadesátých let. Členové Romane Kale Panthera se ke kauze „vepřín“ postavili hodně netradičním způsobem – vyrobili nálepky, kterými v rámci tajné akce polepili produkty vepřového masa v různých supermarketech. Vytvořili tak informační virus, kdy nic netušící zákazníci si mohli na etiketě vepřového masa přečíst „Vyrobeno z vepřů chovaných na hrobech romských obětí holokaustu. Tepelně neopracováno“.

Výstava Tamary Moyzes za doprovodu projekce Romane Kale Panthera potrvá v Galerii Hraničář do 24. dubna, každý všední den 15.00 – 18.00 hod.

Napište první komentář

Přidat komentář

Váš e-mail nebude zobrazen veřejně.


*