V sedmnácti letech vyhrála proslulý soutěžní festival Porta. Dnes už se třiadvacetiletá nadaná muzikantka, textařka, zpěvačka a skladatelka Tereza Balonová posunula dál. Získala Českého slavíka v kategorii Objev roku. Talentovaná hudebnice studuje třetím rokem na Pedagogické fakultě ústecké univerzity a kariéru má dobře našlápnutou.
Lidé si vás mohou pamatovat jako hosta na turné skupiny Jelen. Na své koncerty vás pozvali i Divokej Bill nebo Mirai. Jak jste se vlastně k hudbě dostala?
S muzikou jsem začala v šesti letech. Moji rodiče sice nejsou muzikanti, ale hudbu mají rádi, a když jsme byli s bráchou malí a někam jsme jeli v autě, tak nám hudbu pouštěli. Především rockovou, takže když jsem šla do školy, přemluvila jsem rodiče, aby mě dali do Základní umělecké školy na kytaru, abych se naučila hrát sóla, jako Angus Young z AC/DC. Potom, kolem dvanácti let, jsem začala psát svoje první písničky, s kterými jsem kde to jen šlo, vystupovala. V sedmnácti letech mě můj učitel ze základní školy přihlásil na Portu, kterou jsem nakonec vyhrála. Potkala jsem se tam s kapelou Jelen, která mě vzala na jejich velké halové turné jako předskokana.
V soutěži Český slavík jste byla vyhlášena v kategorii Objev roku. Jaké jste měla pocity?
Český Slavík u nás doma běžel v televizi, už když jsem byla malá. Každý rok jsem koukala na všechny ty hudební hvězdy, které tam seděly nebo přebíraly cenu. Někteří mě inspirovali k tomu dělat muziku nebo jsem se podle jejich písniček učila první akordy na kytaru. Když by mi tenkrát někdo řekl, že tam budu sedět s nimi, jako jejich kolegyně, a dokonce budu přebírat cenu, tak by tomu moje desetileté já asi jen těžko věřilo.
Kromě úspěchu na Českém slavíku jste dostala stejnojmenné ocenění už v roce 2022 v anketě Hudební žebřík roku. Jak vás tato ocenění posouvají?
Asi mě spíše utvrzují v tom, že to co dělám, má smysl a někam vede. Že v tom mám pokračovat, psát nové a nové písníčky. Ale zároveň to samozřejmě beru jako závazek.
Jak byste se jako hudebnice charakterizovala?
Cítím se nejvíc jako skladatelka, textařka, kytaristka. Tomu celému nejvíc odpovídá asi termín písničkářka. Myslím, že všechny tyhle tři části tvoří Terezu Balonovou a jsou její nedílnou součástí. Zároveň se i vzájemně doplňují nebo podporují. Někdy totiž záleží na období. Mám v hlavě strašně melodií a nápadů, ale text k tomu nenapíšu. A pak je to třeba naopak. Někdy se to zase sejde, že jde oboje ruku v ruce.
Jste rodačka z Prahy, ale k Ústí nad Labem máte blízko. Prozradíte čím?
V Ústí mám svůj studentský život. Studuju tu na pedagogické fakultě, mám tu přátele a s nimi spoustu zážitků.
Jaký obor studujete?
Studuju jednooborovou hudební výchovu. Vlastně poprvé se pořádně učím hudbu jako takovou. Zjistila jsem, že mě baví se na hudbu koukat i z druhé stránky, z té více teoretické.
Jak náročné je skloubit školu a koncertování?
Nejvíc je na tom náročné skloubit všechno dohromady časově. Je pravda, že mám trošku takové dva světy. Ten studijní a ten hudební. Někdy je to skloubení těchto dvou světů těžší, ale myslím si, že se mi to docela daří.
Umíte říct, co se vám v Ústí líbí?
Mně se moc líbí příroda okolo Ústí. Ta mi přijde fakt krásná. Líbí se mi, že v Ústí můžu a taky chodím hodně pěšky.
Po prvotině Půlnoc jste loni vydala autorské album Lampiony. Pracujete na něčem novém nebo se teď soustředíte spíš na studium?
Pracuju. Pořád se snažím psát nové písničky a na letošní rok toho mám docela dost naplánovaného. Tak jsem zvědavá, jestli se mi to všechno podaří. Minimálně bych ráda zkusila nějaký duet.
O čem nejraději zpíváte?
Asi celkově o životě. O věcech, který všichni každý den prožíváme. V mých písničkách často zpracovávám své emoce, pocity a příběhy, ale i cizí příběhy, které mě nějakým způsobem zaujaly nebo se mě dotkly.
Jde říct, jakou písničku máte nejraději?
Asi nejde. Ke každé z nich má člověk jiný vztah a má ji spojenou s něčím jiným.
Po dokončení školy se chcete naplno věnovat zpívání, skládání a koncertování nebo máte jiné plány?
Určitě bych se chtěla naplno věnovat tomuhle, co dělám. Psát písničky, jezdit po koncertech, být ve studiu a písničky produkovat. To miluju úplně nejvíc a vím, že dělat to budu vždycky.
Co ráda děláte ve volném čase? A jak nejraději odpočíváte?
Pro mě byl vždycky velký relax sport. Asi tak od osmi let jsem dělala závodně volejbal. I když později v pubertě sport vystřídala hudba, sport mi zůstal jako velkým koníčkem a láskou dodnes. Jestli si někde opravdu odpočinu tak na horách. Za kopcema jezdím pro odpočinek úplně nejraději. A potom společně strávený čas s přáteli. Na gymplu jsme se potkali dobrá parta. Všichni jsou pro mě taková druhá rodina. S nima si člověk vždycky pořádně odpočine.
Přidat komentář