Talentovaná herečka Činoherního studia Barbora Váchová svými výkony oslovuje publikum napříč generacemi nejen na divadelním jevišti, ale i ve filmu. Hraje totiž hlavní roli ve dvoudílném televizním snímku Gerta Schnirch, který se natáčí i v lokalitách Ústeckého kraje.
V regionu se natáčí adaptace románu Vyhnání Gerty Schnirch uznávané autorky Kateřiny Tučkové. Hrajete hlavní roli mladé Gerty. Je vaší zatím největší?
Je to určitě moje zatím největší role. S tím se samozřejmě pojí určitá míra náročnosti, i vzhledem k samotnému příběhu Gerty. Ale zároveň je tím pádem takzvaně co hrát. Navíc cítím obrovskou podporu jak od režiséra i celého štábu, tak od hereckých kolegů. Všichni jsou profesně i lidsky opravdu skvělí, takže mě to moc baví.
Starší Gertu pak hraje Milena Steinmasslová. Jaké bylo setkání s takovou hereckou legendou?
Pro mě je samozřejmě čest hrát tu samou postavu s paní Steinmasslovou, nicméně právě proto se přímo na place nepotkáme. My dvě jsme se potkaly v rámci příprav před natáčením a párkrát v maskérně, ale herecky bohužel ne. Nicméně i ta setkání mimo kameru jsou s ní vždycky velmi příjemná a jsem ráda, že jsem měla tu možnost Milenu Steinmasslovou poznat.
Hrajete v Činoherním studiu a komedie Škola žen ovládla letošní ročník Festivalu smíchu. Vy jste získala ocenění za nejlepší ženský herecký výkon. Čím to je, že se Škola žen tak líbila?
Ono se to zevnitř těžko posuzuje, ale je to podle mě docela jednoduché. Ta inscenace je fakt vtipná, zároveň chytrá a nás to baví hrát. A to ten divák podle mě cítí a navzájem si takhle mezi jevištěm a hledištěm posíláme neskutečné množství radosti a pozitivní energie. Na některých reprízách jedeme všichni na tak obrovské vlně entusiasmu v podstatě od začátku do konce, že jeden výbuch smíchu střídá druhý a i my na jevišti máme občas problém s tím, abychom se nerozesmáli. Navíc se nám, myslím, daří diváky po celou dobu překvapovat balancováním na hranici humoru a trapnosti, takže v nich vedle radosti probouzíme spoustu dalších emocí, například i stud za to, čemu jsem se to proboha smál. A je tam skákací hrad. Komu by se to nelíbilo?
Jak se vám role Anežky ve Škole žen hraje?
Miluju to! Je to sice fyzicky velmi náročné, ale to moře endorfinů za to stojí. Zbožňuju (trapno)humor té inscenace a svojí postavy. Hraní Anežky si vážně užívám.
Dá se říct, jakou svou roli máte nejraději?
K velkému překvapení je to Anežka ve Škole žen (smích).
Čím vás vlastně ústecký Činoherák nalákal?
Ty jo, zcela upřímně tím, že mi spolužák a kolega Tomáš Čapek řekl, že by v Činoheráku mohlo být místo pro mladou herečku. Já nikdy neměla nějaké vysněné divadlo ani jsem neměla činoherácké inscenace bůhví jak nakoukané. Ale s tím, co jsem o tom divadle věděla, se řadilo mezi ty, ve kterých bych ráda zkusila pracovat. Já dávám vždycky na nějaký svůj vnitřní pocit, intuici řekněme. A ono to vyšlo. Už druhou sezonu tady objevuju právě ty věci, kterými by mě býval nalákal. Abych byla konkrétní, tak je to celková atmosféra toho „baráku“ nebo třeba to, jakou si udržuje odvahu při výběru titulů a režisérů. To podle mě není u oblastních divadel úplně běžné. Zájem o veřejné dění a reagování na aktuální témata, snaha vzdělávat (nejen) publikum a vytvářet uměleckou hodnotu.
Jak se vám před ústeckým publikem hraje?
Moc dobře. Myslím, že nám to spolu klape.
Co se vám v Ústí líbí a co třeba nelíbí?
Bude znít blbě, když řeknu, že se mi nejvíc líbí okolí? Celý život jsem žila v Praze, takže ta bezprostřední blízkost nádherné přírody mě nepřestává bavit. Nelíbí se mi „vůně“ Setuzy! Je to možná citlivé téma, ale já si na ten zápach asi nikdy nezvyknu a můj nos a i žaludek s ním pokaždé dost tvrdě bojuje.
Zpátky do Prahy vás to pracovně netáhne?
Já v Praze občas pracuji, ačkoliv mám angažmá v Ústí. Ono je tam té práce prostě nejvíc, ať už je to rozhlas, natáčení nebo castingy. V téhle práci není úplně praktické se izolovat. Ale mít hlavní pracovní poměr v Ústí mi vůbec nevadí, naopak mi vyhovuje ta změna prostředí a únik z Prahy.
Jako herečka se musíte učit stále nové role. Máte nějaké rituály nebo pomůcky, které vám pomáhají naučit se texty, aby se vám nepletly?
Mně se naštěstí texty učí poměrně snadno, za ty roky jsem si tenhle druh paměti docela vycvičila. To, že mám občas na jevišti okna nebo se přeříkávám, to je věc druhá. Tam musím ten mozek ještě trénovat. I když mám pocit, že se toho asi nezbavím. Nejmenovaný kolega mi nedávno zhruba deset minut před koncem představení zašeptal: „Super, tys to dneska nezkazila!“ Zhruba za minutu jsem popletla text. Jo a byl to Honza Hušek.
Hrajete i jinde než v Ústí?
Poslední tři roky hraju pravidelně v jedné inscenaci ve Švandově divadle v Praze. Ta se ale pomalu blíží k derniéře. Mé oblíbené pražské Divadlo LETÍ se mě jednou za čas ujme na jednorázové projekty. Některé s premiérou slaví rovnou derniéru, což je sice škoda, ale pokaždé mě ta práce s nimi neskutečně těší a naplňuje. Tak snad se zase brzy ozvou (smích).
Jak jste se vlastně k herectví dostala? Chtěla jste být herečkou odmalička?
Odmalička se to se mnou táhlo. Na gymnáziu jsem si od divadla dala na chvíli pauzu, ale před maturitou jsem si uvědomila, že vlastně nevím, proč jsem přestala, a že to je ten směr, kterým se chci vydat.
Máte nějakou vysněnou roli, kterou byste si ráda zahrála?
To bych neřekla. Stejně jako jsem nikdy neměla vysněné divadlo, nemám ani vysněnou roli. Pluju životem, a co přijde, to přijde.
Na co byste nás do Činoherního studia pozvala?
Na všechno! Máme samý dobrý věci. Konkrétní výběr už záleží na vkusu daného diváka.
Kde se vidíte za pět let? Plánujete zůstat v Ústí, mít rodinu, děti?
Neplánuju vůbec nic. Nechávám se překvapit tím, co mi život přinese. Nicméně myšlence usadit se v Ústí se vůbec nebráním.
Přemýšlela jste někdy o tom, co byste dělala, kdybyste nebyla herečka?
Mockrát. A vždycky jsem skončila u jazyků a práce s lidmi.
Co vám za poslední dobu udělalo radost?
Narození synovce. Tomu se asi nic v danou chvíli nevyrovná.
Přidat komentář