Trenér Dušan Stíbal se po ročním angažmá v prvoligovém FC Rapid Ústí nad Labem vrací „domů“. S Tiradores zažil největší úspěchy. Tým dostal až do druhé nejvyšší soutěže futsalu v republice a teď se vrací na místo činu. Jak se jeho návrat rodil a jak hodnotí oba nejúspěšnější futsalové kluby v Ústí nad Labem…
Po roce jste se vrátil na střídačku Tiradores, jak se tento návrat rodil?
Návrat se rodil intenzivněji od srpna, kdy mi pan Jakubec s panem Skálou, což jsou členové výkonného výboru, začali obden volat, že bez sebe nemůžeme být. (smích) Zároveň jestli můžu nějak klubu pomoci a pravdou je, že jsem to slyšel i od většiny hráčů, které jsem občas potkal. Nakonec jsem se dostal na schůzi vedení, kde jsem s pokorou sobě vlastní (smích) vysvětlil vizi, s kterou bych do toho šel, a výsledkem bylo, že jsme se domluvili na spolupráci.
Sledoval jste po svém odchodu výkony Tiradores?
Tiradores jsem samozřejmě sledoval, řekl bych víc než bedlivě. Z domácích zápasů jsem na tribuně chyběl jen na utkání proti Wizards Praha, kdy jsme byli s Rapidem někde na výjezdu, k tomu se řešil futsal na sezeních v restauraci se sportovním manažerem a předsedou klubu panem Brzákem, který stejně nevěděl, o čem si má s boomerem jako já povídat. (smích)
Tým před sezonou doznal výrazných změn, co se soupisky týká. V čem vidíte největší přednosti současné sestavy?
Přednosti jsou jasný. Je to dravost, rychlost. Naopak, ale občas zbrklost, jankovitost. (smích) Proto mě mrzí některé odchody hráčů, kteří dotlačili Tiradores do 2. ligy. Chtěl bych s nimi ještě probrat možnosti spolupráce.
V Tiradores došlo před sezonou ke spoustě změn i v oblasti fungování klubu, byl i tohle pro vás jeden z hnacích důvodů, proč se vracet?
Ve fungování „nesportovní“ linie klubu vidím největší posun od doby, co jsem loni skončil. A ano, byl to jeden z impulsů, proč do toho jít.
Do historie Tiradores jste se zapsal výrazným písmem a dovedl klub do druhé nejvyšší soutěže. Věříte, že se z klubu může stát stabilní účastník druhé nejvyšší soutěže?
Je to jedna z věcí, kde věřím, že bychom nemuseli stabilně hrát jen dole. Když jsem viděl hráče, co předvedli teď naposledy s Betisem Kadaň, dost mě to nakoplo. Mohlo by to jít.
V Ústí nad Labem se hraje nejvyšší i druhá nejvyšší liga futsalu, jaké vidíte mezi soutěžemi a oběma týmy největší rozdíly?
Na Rapid vždycky rád koukám, je to pro mě takový barevný, kreativní futsal. K tomu skvěle pracují s mládeží, pan Čapek tam s nimi vyrábí zázraky – tituly. Za mĕ z přípravy v malé tělocvičně dojet do Final4 je skvělé. Tiradores, aspoň co jsem já zažil, těžili z týmovosti a disciplíny, na kterou se blbě hraje. Všichni většinou věděli, co a kde mají hrát. A k tomu tu byly osobnosti, které táhly kabinu. To bylo strašně důležité.
Futsal je amatérský sport, ale vyžaduje profesionální nasazení, zejména co se času týká, jak Vaše rodina reagovala na návrat do trenérského křesla druholigového klubu?
No (odmlčí se) nadšení doma z toho, že do toho znova lezu, nebylo úplně největší, ale mám hodnou a podporující ženu i děti. Zároveň končím každoročně už asi 15 let a pořád se to nedaří. (smích)
Jaké jsou letos ambice Tiradores?
Prioritou je z mého pohledu stabilizovat kádr, Pak budou výsledky. Je to běh na delší trať. Letos je to o tom udržet za každou cenu 2. ligu.
Jak vidíte budoucnost futsalu obecně? Je možné konkurovat fotbalu, zejména u mládeže?
To je věčný boj. Fotbal má strašnou sílu v podvědomí hráčů, a to i okresní soutěže nebo 1. třídy, což jsem dlouho neuměl pochopit. (smích) Jedna z cest je mládežnická kategorie, ale i tam se s tím perou. Ne všichni jsou Zápoťáci, reprezentanti Jaroslav a Jiří Zápotočtí, z Rapidu, dnes v Interobal Plzeň nebo Štenglici, Zdeněk a František Štengelovi, Vojta Novák a Dominik Maňkoš. Ti, když přišli do Tiradores, futsal upřednostňovali. Tohle bude trvat dlouho.
Přidat komentář