Většina českých a moravských měst slaví vznik republiky dne 28. října. Toho dne se však v Ústí nad Labem nestalo vůbec nic významného. Proto se bude v Ústí nad Labem oslavovat až 11. prosince. V tento den totiž do převážně německého města vstoupily jednotky československé armády, které zde zabránily pokračujícímu rabování a nastolily klid a pořádek.
Ústí nad Labem a vznik Československa v roce 1918
Na podzim 1918 už bylo téměř všem obyvatelům Ústí nad Labem jasné, že se válka pro Rakousko-Uhersko i Německo nevyvíjí dobře. Další válečná zima navíc lidem naháněla hrůzu. Většina dospělých mužů byla na frontě. Obyvatelé průmyslových aglomerací už několikátým rokem hladověli, zesláblé muže, ženy i děti pak „kosila“ španělská chřipka.
Už v lednu 1918 české elity vyhlásily, že se po válce nespokojí s ničím menším, než se samostatným českým státem. To se však hrubě nelíbilo českým Němcům, kteří se o několik dní později přihlásili k myšlence utvořit provincii Německé Čechy (Deutschböhmen). Tato provincie měla být po rozpadu monarchie součástí státu Německé Rakousko (Deutschösterreich). A Německé Rakousko se mělo výhledově spojit s Německou říší. Takto měl vzniknout jednotný německý stát.
Osmadvacátý říjen 1918 byl Ústí nad Labem běžným pracovním dnem. Informace o převratu v Praze se tu však díky telegrafu a železnici rychle rozšířila. Už o den později se, projevem starosty Bornemanna, místní politické elity plně přihlásily k provincii Německé Čechy. Ta byla v reakci na pražský převrat vyhlášena ve Vídni dne 29. října 1918. Za pozornost stojí, že k vyhlášení Německých Čech bylo dlouhodobě plánováno na 4. listopad 1918. Mělo k němu dojít právě v Ústí nad Labem. Díky pražským událostem ale město Ústí nad Labem o tuto „čest“ přišlo.
Pro většinu vyhladovělých obyvatel, včetně vojáků, kteří se pomalu začali vracet z bojišť, byly tyto události podružné. Ve dnech 2. a 3. listopadu 1918 vypukly ve městě nepokoje. Někteří obyvatelé se podíleli na rabování městských a vojenských skladů. Vypleněna byla bývalá továrna na výrobnu rýže na střekovské straně řeky (zhruba v místech dnešního Mariánského mostu) sloužící jako sklad. Davy lidí si odtud odnášely surový cukr, sůl, kukuřičnou mouku či oves. Z jiných skladišť po celém městě zase mizela nepotřebná vojenská výstroj, zejména oblečení a boty. Pořádek se ve městě podařilo obnovit až po několika hodinách. Pikantní je i fakt, že na plenění se podíleli i místní vojáci, kteří měli ve městě udržovat pořádek.
Zatímco v Praze se vnější znaky příslušnosti k monarchii (nejčastěji dvouhlaví orlové na úřadech a trafikách) odstraňovaly v den převratu, tak v Ústí nad Labem až po 5. listopadu 1918. K dalším nepokojům došlo ve dnech 9. – 11. prosince 1918. Dne 9. prosince se střílelo v Krásném Březně. Ozbrojenci hájící skladiště firmy Schenker několikrát vystřelili do hladového davu. Měli strach, že dojde k plenění. Situaci však ovládli místní Češi a sami v této ústecké čtvrti nastolili pořádek. O den později do Krásného Března dorazili první českoslovenští vojáci.
Dne 10. prosince 1918 došlo k velkému rabování v Ústí nad Labem. Tentokrát se už davy lidí nesháněly pouze po potravinách, ale vědomě demolovaly vojenské či soukromé sklady i obchody drobných živnostníků. Některé osoby bezmyšlenkově ničily vše kolem sebe. Město skýtalo tristní pohled. Situace začala být vážná a město nemělo prostředky jak ji řešit. V této situaci vedení města rozhodlo o povolání československé vojenské asistence. Vojenské oddíly československé armády pod vedením majora Hulíka dorazily do Ústí nad Labem ráno 11. prosince 1918. Po příchodu armády rabování ustalo a situaci ve městě se podařilo stabilizovat. Ústí nad Labem se teprve této chvíli stalo součástí Československé republiky.
Petr Karlíček, ředitel Archivu města Ústí nad Labem
Přidat komentář