Dubnový exponát měsíce představí formičky s velikonoční tématikou

K velikonočním svátkům neodmyslitelně patří sladké pečivo. Chystají se mazance, beránci, jidáše nebo čokoládové sladkosti. Dubnový exponát měsíce v teplickém muzeu představí formy a formičky s velikonoční tématikou.

 Historie formiček

K nejstarším formičkám patřily ty, které se vyráběly z mědi. Byly typické pro šlechtické a měšťanské prostředí. V českých zemích se začínají více objevovat v polovině 18. století. Jednalo se o velké ozdobně tvarované formy na bábovku a pudink. Také se vyráběly menší formičky různých typů např. květiny, zvířátka, srdíčka na sladké těsto. Vytvářely se v řemeslnických dílnách mědirytců a měditepcům.

K dalšímu vývojovému typu formiček patřily ty, které se vyráběly z pozinkovaného plechu. Spadají do období 60. let 19. století. V tomto období se také objevují formičky ze smaltu, které mají různá barevná provedení.

V průběhu druhé poloviny 19. století se vyráběly formy a formičky na čokoládu, většinou kovové. Měly dva díly, přední a zadní část určitého motivu. Díly se k sobě upevňovaly malými kolíčky. Ze spodní části se poté lila horká čokoláda, která se nechala zatuhnout.

V cukrářském řemesle se používaly formy složené v jednom plátu, rozdělené poté       na menší různě tvarované formičky, které byly skládány do řad. To takových forem se těsto nebo čokoláda vstřikovala. K velikonočním pochutinám, které připravovali cukráři nebo pekaři patřil perník. Jehož formy byly nejprve dřevěné a vyřezávané, později kovové. K nejčastějším velikonočním motivům ze sladkého těsta pařili beránci, kohouti, ptáčci, vajíčka a zajíčci. Právě motiv zajíčka nebo králíčka jako symbol Velikonoc je spojený především s oblastmi, kde žilo německé obyvatelstvo.

O Velikonocích se v domácnostech používalo dekorativně zdobené máslo. To se dělalo v dřevěných formách. Dřevěné formy na máslo se před prvním použitím musely dostatečně promazat tukem (máslem, sádlem) a nějaký čas nechat působit. Než se do formy dalo máslo, tak se navlhčila studenou vodou. Formy na máslo měly většinou tvar kvádru a kruhu. Nejčastěji byly zdobeny vyřezávanými motivy květin, plodů (ořechy, jablíčka) a také motivy náboženskými a obyčejovými (svatí, ovečky).

Tradiční sladké velikonoční pokrmy

Mazanec

Také označován jako velikonoční bochánek, který má kulatý tvar. Na jeho horní části je vytvořen křížek. Jedná se o pečivo z kynutého těsta. Těsto mazance se dělá ze značného množství vajec, z cukru, másla, droždí, mléka, vanilkového cukru, lžičky rumu, rozinek a mandlí.. Mazanec, tak jak ho známe dnes vznikl na přelomu 18. a 19. století.

Jidáše

Jedná se o české velikonoční obřadní pečivo z kynutého těsta, tvarováno do mnoha rozličných tvarů: bochánků, preclíků, spirály, podkovy, točenice, ve tvaru stočeného provazu, dále se pečou ve tvaru zvířat (liška, ptáček) nebo lidské figurky. Jidáše se potírají medem.

Připravují se z polohrubé mouky, rostlinného tuku, moučkového cukru, vejce, droždí, mléka a se špetkou soli.

 Velikonoční beránek

Jedná se o tradiční velikonoční pokrm, původně šlo o maso. Beránek jako sladké pečivo se v pramenech objevuje v 17. století. Světil se na Zelený čtvrtek. Recepty na beránka byly různé, nejčastěji se však peče z kynutého nebo piškotového těsta. Beránek se připravuje z polohrubé mouky, moučkového cukru, vajec, másla, vanilkového cukru, mléka, droždí, citrónové kůry, rozinek a se špetkou soli. Po upečení se cukruje moučkovým cukrem, okolo krku se uvazuje barevná stuha na mašličku.

Beránek se připravuje ve formách keramických nebo kovových. K vývojově starším patří formy na beránka z keramických hlín (kamenina, hrnčina), poté se vyráběly kovové formy např. litinové nebo ze smaltovaného plechu.

Napište první komentář

Přidat komentář

Váš e-mail nebude zobrazen veřejně.


*