V dětství chtěla být princeznou i patoložkou. Ale také zpěvačkou a herečkou a tenhle sen si splnila. Nadanou rodačku z Havířova Elis Ochmanovou momentálně zaměstnává především zpívání v mnoha známých muzikálech. V ústeckém divadle září coby komtesa Adéla Bullitová ve výborném muzikálu Casanova. Není to ale její první role, v níž ji spatřilo ústecké publikum.
Čím jste chtěla být jako dítě… zpěvačkou?
Jako snad každá malá holčička, i já jsem chtěla být každou chvíli něčím jiným. Zpěvačkou, herečkou, taky princeznou, později jsem dokonce zvažovala i patoložku… Ale naštěstí, někdy kolem třetí třídy, se ustálila představa zpěvačky.
Co na to říkali doma? Nechtěli, abyste dělala něco „pořádného“?
Ačkoli naše rodina není úplně muzikální, rodiče mě už od dětství vedli k umění. Maminka ráda a hezky zpívá a vždycky toužila zpívat v divadle. Bohužel se jí její sen nesplnil. Takže co se týče talentu, ten jsem zdědila nejspíš po ní. Troufnu si říct, že svým povoláním tak trochu plním i její sny. A i vzhledem k tomu nikdo nic nenamítal, když jsem přišla s tím, že chci jít na konzervatoř.
A jak vaše cesta k profesionálnímu zpěvu vypadala?
Nejdříve jsem začala docházet na hodiny klavíru, a pak se ke klavíru připojil i zpěv. A to jak sborový, tak sólový. Ten jsem na Základní umělecké škole studovala u Karin Matušínské, která mě dovedla až k přijímacím zkouškám na Janáčkovu konzervatoř v Ostravě. Tam jsem studovala klasický zpěv, u této techniky zpěvu jsem však nezůstala, vždycky mě to táhlo spíš k modernějšímu stylu, a to hlavně k muzikálu. Muzikálový svět jsem se snažila dobýt v roce 2010, kdy jsem skončila na čtvrtém místě v televizní soutěži „Robin Hood aneb cesta ke slávě“, kde jsem se ucházela o roli Mariany.
Ale vaše úsilí přineslo ovoce a zpíváte v několika známých muzikálech. Jaká role je vám nejbližší?
V každé roli by si měl herec najít něco „ze sebe“, aby se lépe do té role vžil. Takže já si vlastně užívám každou. Je ale pravda, že některé role se člověku dostanou víc pod kůži a prožívá je na jevišti víc než ty ostatní. Asi nejosobnější vztah mám právě k Adélce Bullitové z muzikálu Casanova, který se momentálně hraje v Severočeském divadle v Ústí nad Labem. Mému srdci je ale velmi blízká třeba i Magda z muzikálu Ples upírů nebo role Sibyly z muzikálu Sibyla, královna ze Sáby. Od listopadu hraji v muzikálu Sněhová královna, kde ztvárňuji loupežnici Lú. Účinkovala jsem už v mnoha hezkých rolích. Kromě divadla v Ústí jsem hrála v Casa-novi v Divadle Broadway a na zámku Hluboká nad Vltavou, vždy v roli komtesy Adély Bulittové. V muzikálu Klíč Králů také v Divadle Broadway nebo v Nezemřela jsem – příběh na život Evy Olmerové v Divadle v Dlouhé. Dále pak v muzikálu Adam a Eva na Broadwayi, v roli Archanděla Rafaela a nesmím zapomenout na roli Aleny v muzikálu Jedna noc na Karlštejně, který se hrál na zámku Hluboká nad Vltavou.
Jak se vám Adéla Bullitová hraje?
Já jsem si komtesu Adélu zahrála už několikrát. Je to role, která mě provází. A jak jsem odpověděla před chvílí, je pro mě Adélka srdcovou záležitostí. Pořádně si užívám každé představení v kůži téhle rozmazlené americké komtesy.
Co vlastně zpíváte raději? Muzikál, nebo s kapelou?
Pro mě je to dost podobné. Pokud je na jevišti v divadle nebo na pódiu s kapelou ta správná energie, kterou od nás diváci dostávají, většinou ji svým potleskem na konci představení nebo koncertu vracejí zpět. A to nám strašně moc „dobíjí baterky“!
A s jakou kapelou hrajete?
Momentálně nemám žádnou kapelu s autorskou hudbou. V současné době mě plně zaměstnává muzikálové divadlo a eventová kapela Timbre Music, se kterou jako zpěvačka jezdím po celé naší republice, ale i mimo ni. Děláme především show plnou hudby a kostýmů.
Jak se vám hraje před ústeckým publikem?
Už při premiéře muzikálu Cikáni jdou do nebe, který byl v Ústí pro mě prvotinou, jsem věděla, že ústecké publikum budu mít moc ráda! Skvěle reaguje na herce a aplaus na konci představení je jen důkazem toho, že opravdu dokáže naše snažení ocenit. Mám taky moc ráda, když můžu vidět diváky blíž, být s nimi v kontaktu a rozpoznávat výrazy obličejů při různých scénách. A v Casanovi mám navíc k divákům ještě blíž, protože v tomto představení nehraje orchestr.
Stihla jste si prohlédnout i město? Líbí se vám Ústí?
Bohužel jsem toho ještě nestihla moc vidět, ale hodlám to určitě napravit. Mám ve městě spoustu přátel, se kterými se chystám minimálně do vaší zoologické zahrady nebo na hrad Střekov.
Vaším pracovním nástrojem je hlas. Jak si ho chráníte?
Samozřejmě je důležité dodržovat hlasovou hygienu, což znamená poctivě se rozezpívávat, nekřičet, snažit se vyhýbat velmi ostrým jídlům a nepřehánět to s alkoholem. Myslím, že jako bývalý kuřák můžu z vlastní zkušenosti říct, že kouření je snad ta nejhorší věc, kterou můžete hlasivkám udělat. Takže jsem opravdu moc ráda, že jsem dokázala přestat.
Jste zadaná?
Zadaná jsem velmi šťastně a neměnila bych.
Jaké máte plány?
Mým opravdu největším profesním cílem je samozřejmě co nejdéle zpívat v muzikálech. Ale přiznávám, že je mým velkým snem vydat někdy své vlastní album. Také bych se moc ráda vrátila k autorské tvorbě a založila vlastní kapelu.
Přidat komentář