Jaroslav Doubrava: Vystupuji proti těm, kteří se štítí práce a jen chtějí dávky

Ústecký senátor Jaroslav Doubrava bude v podzimních volbách obhajovat svůj post. Chce totiž v horní parlamentní komoře dokončit rozdělanou práci.

Rozhodl jste se opět kandidovat za Ústecko do senátu. Co rozhodlo?

Podlehl jsem přesvědčování celé řady lidí ve svém okolí. Říkají mi, že moje názory a práce je v senátu potřebná. Navíc existuje i několik rozpracovaných věcí, které bych rád dokončil. Zdravotně se necítím tak, abych musel do důchodu a do ústraní…

Co jste nestihl dokončit?

Už čtyři roky spolupracuji na založení Česko-mongolské firmy na těžbu uranových rud. Firma byla založena a bude tvořit základní palivovou základnu pro naše elektrárny. Obrací se na mě celá řada podnikatelů, abych jim pomohl etablovat se na Kubě, v Mongolsku, v Kazachstánu a celé řadě dalších zemí. V tom se snažím pomáhat, protože mám-li tu možnost, bylo by pro Českou republiku špatné toho nevyužít ku prospěchu našeho hospodářství.

A co se povedlo dotáhnout?

Kdysi jsem pomohl zachraňovat přestanovský  Egres, což se mi povedlo. Dostali tehdy dotaci v řádu stovek miliónů z podpory zaměstnanosti na přestavbu Prefy pro výrobnu keramických dlažeb.  Špatná přestavba zapříčinila, že se nedodržel termín spuštění závodu a hrozilo vracení dotace i docela vysoká pokuta. Požádali mě, zda bych mohl pomoci, a začali jsme jednat s ministerstvem práce a sociálních věcí. Tehdy to byl ministr Škromach, kterého jsem do Přestanova přivezl, podařilo se vyjednat odsun termínu a nevracení dotace. Ten podnik zaměstnal 150 lidí a vyráběla se tam velmi kvalitní dlažba. V současné době jsem přivezl několik možností pro stavební firmy pracovat v zahraničí. Jednalo se o výstavbu bytů, silnic, mostů aj. Bohužel, v Ústí jsem neuspěl, a tak tyto zakázky jsem úspěšně nabídl mimo náš region.

S čím se na vás obracejí občané Ústecka?

Pro mě je prioritní pomáhat obyčejným lidem. Za takového se ostatně považuji i já, přestože tento výraz nemám rád. Samozřejmě velmi úzce spolupracuji s různými našimi neziskovými organizacemi při jejich práci, a to i finančně. Mohl bych vyjmenovávat stovky řešení různých problémů, se kterými za mnou přichází občané mého volebního obvodu. A nejen jeho. Chodí lidé z okolních obvodů, Litoměřic, Teplic, Děčína, ale i Mostu. Myslíte, že bych je mohl odmítnout? Mohl, ale nikdy jsem to neudělal a nikdy neudělám. Jen někteří již přijdou, jak se říká, s křížkem po funusu. To například s rozhodnutími soudu, které již nabylo právní moci a podobně, když už je pomoc z mé strany nemožná. Dostanou-li se lidé do takového problému, je bezpodmínečně nutné přijít včas! Přijít se poradit předem, před podpisem dokumentu. Takto za mnou přišly například ženy z ženské organizace před projednáváním zákona o rodině nebo také přišly s tím, že je diskriminační, aby pracujícím důchodcům sebral stát úlevu na dani, a to se povedlo napravit. A tak bych mohl pokračovat.

Co se vám za těch šest let volebního období v senátu nepovedlo?

Nejvíc mě štve, že se mi nepovedlo prosadit do novely zákona 114 o ochraně životního prostředí tři pozměňující návrhy. První, aby ekoteroristé měli právo se vyjadřovat ke stavbě, pokud jsou právnickou osobou. Druhý, aby se mohli vyjadřovat, pokud jsou místně příslušní, protože jsem nemohl pochopit, proč někdo z Brna má právo mluvit do stavby v Ústí nad Labem, potažmo když místní ekologické iniciativy vyjadřují souhlas například s dostavbou dálnice D8. A třetí můj pozměňovací návrh byl nejpodstatnější, a to aby tyto organizace nesly za neoprávněnou obstrukci následky. Protože ono se lehko podávají žaloby, lehko zdržují stavby, když nenesete absolutně žádnou odpovědnost za to, co těmito kroky způsobíte. Veškeré následky nese investor stavby. To je to, co se mně na tom nelíbilo a co jsem chtěl zrušit. Ale nepovedlo se mi to.

Ale občanské iniciativy by měly mít šanci se vyjadřovat k veřejným stavbám.

To měly, ale… Byli jsme se kdysi jako starostové podívat v rakouském Linci na to, jak tam likvidují domovní odpady. Pominu skutečnost, že jsme asi takoví hlupáci, že si odpady neumíme likvidovat sami, že to u nás musí dělat zrovna Rakušané, atd., ale o tom mluvit nechci. V době naší návštěvy přišla řeč i na problematiku činnosti ekologických iniciativ. V Rakousku totiž měli s obstrukcemi ekologů obdobný problém. Začali stavbu nějakého tunelu, jejich ekologové podali žaloby. Vláda řekla dobře, my stavbu zastavíme, uděláme nové expertízy… ale pokud se potvrdí, že ty původní byly správné a že ty nové byly zbytečné, zaplatíte všechny škody, které tím vzniknou.  Během týdne byly žaloby stažené a na stavbě tunelu se pracovalo bez problémů. Tam jsem si potvrdil, že mé pozměňovací návrhy byly opodstatněné a bývaly by byly vyřešily celou řadu problémů, do kterých jsme se dostali.

A proč tedy ty návrhy neprošly?

Byla to asi zase nějaká stranická linie, která to senátorům nedovolila podpořit. Mám výhodu stranicky nezařazeného senátora, který prosazuje své názory zkonzultované s odborníky a žádná partaj mi do toho nemluví. Ohlížím se jen na své svědomí a slib občanům a jejich názory. Když jsem se tehdy ptal senátorů, proč se postavili proti, v podstatě to nikdo jasně nevysvětlil.

Jsme-li u životního prostředí, vy jste zastáncem stavby jezu na Labi…

Jsem. Není dobré, že jsme si zapráskali celou republiku Naturou 2000, a to v rozsahu, v jakém ji nemá snad žádný jiný stát. A tím, že platí i v Labském údolí, bude problémem prosadit stavbu jezu na Labi. Když jsme to projednávali, zeptal jsem se senátorů, kdo se byl v létě podívat na Labe – jak vypadá nad a pod střekovským zdymadlem. A z 81 senátorů zvedli roku dva – děčínský a českolipský, protože kolem Labe jezdí. Když o něčem rozhoduji, jedu se tam podívat. Ale asi nebyl zájem.

Ale seznam evropsky chráněných území Natura 2000 má právě ochránit přírodu před zásahy člověka, jako je jez…

Když se podíváte na vývoj počasí a prognózy, vyplývá z toho, že se jednou, a nebude to trvat až tak dlouho, dostaneme do situace, kdy budeme každou prohlubeň využívat k tomu, abychom zachytili vodu. Česko není zemí, kterou protéká řeka, jež přináší vodu odjinud. U nás všechny řeky pramení a odtékají pryč. Prognózy nejsou radostné a člověk dělá vše pro to, aby ten stav zhoršoval. Dokonce si myslím, že příští válka se povede právě kvůli vodě.

Chcete chránit přírodu a chcete jez na Labi?

Jez na Labi by přírodě neuškodil. Podívejte se na stav Labe nad střekovským zdymadlem a pod ním. V létě se dá v Ústí přejít řeka bosou nohou, jak málo vody je pod železničním mostem. To každý Ústečan přece vidí. Ti ostatní ať se přijdou podívat. Vzpomeňte v Děčíně hladový kámen… Nemusíte hledat žádné jiné argumenty.

Nejde o lobby lodních společností?

Zatím jsem žádný lobbing nezaznamenal. Pro mne je nejpádnějším argumentem stav Labe nad a pod Střekovským zdymadlem.

Jste také krajským zastupitelem, budete kandidovat na podzim i do zastupitelstva kraje?

Ano. Myslím si, že je dobré propojení kraje se senátem. Když mám možnost konzultovat s legislativou kraje, který také má zákonodárnou iniciativu, návrhy zákonů.

Vnímáte, že se něco v kraji posunulo dopředu?

Myslím, že ano a moc. Je dobře, že se daří naplňovat žateckou průmyslovou zónu, i když se obávám, že soustředit tak obrovské množství lidí do fabrik na jednom místě není ideální. Teď tam další investor chce zaměstnat asi 3500 lidí, snad se je podaří sehnat.  Je dobře, že kraj změnil pohled na regionální dopravu, regionální tratě i na podporu dobrovolným hasičům. To já jako stále aktivní dobrovolný hasič kvituji. Konečně po dlouhých letech ignorace je to změna. Jednotky se začínají vybavovat moderní technikou a rád bych viděl, kdyby se začaly obměňovat i vozové parky. Hasičská auta v mnohých jednotkách by měla mít svá místa v muzeu, nikoli zasahovat u požárů.

Jak se díváte na vztah Ústeckého kraje k Ústí, kde má svůj úřad?

V Ústí nad Labem se neudělalo v poslední době skoro nic, ale není se čemu divit, když předešlé vedení města ho neskutečně zadlužilo na mnoho let. A také v tom cítím vliv funkcionářů dřívějších i současných, kteří pocházejí z Mostu, Chomutova, prostě mimo okres Ústí nad Labem. Vezměte si např. autobusové nádraží. Jsme krajské město a toto nádraží znatelně chybí, určitě i ohledně národních i mezinárodních linek. Myslím, že kdyby tato problematika nastala kdesi právě v Mostě či Chomutově, jistě by byla již vyřešená. I nedávná zimní olympiáda dětí a mládeže, která byla velmi dobře připravená. Trošku mne zabolelo, že se vyhnula Ústecku, i když třeba některé disciplíny mohly být v Zadní Telnici. Co ale musím kvitovat s povděkem, je to, že kraj svým způsobem drží naše ústecké divadlo významnou finanční pomocí. Bez toho by divadlo žít nemohlo.

Jste známý tím, že docela tvrdě vystupujete proti Romům…

Já nevystupuji proti všem cikánům, ale jen proti těm, kteří se štítí práce a jen natahují ruku a chtějí sociální dávky. Mezi cikány je celá řada slušných lidí, kterých si vážím a kteří pracují, starají se o rodinu, posílají děti do škol…  Mimochodem například ve Švýcarsku může rodič omluvit dítě ze školy jen jeden den za celý školní rok. Všechno ostatní musí mít pořádně zdůvodněné. A pokud ne, jde po rodičích úřad a mají velké problémy. Proč to takto nemůže fungovat u nás? Před převratem zde také platilo, že pokud rodiče neposlali děti do škol, přišli o dětské přídavky. Myslím, že by bylo na čase se i na tento problém podívat. Bude to jedna z mých priorit. A nejen docházka jejich dětí do škol.

Ale jako zákonodárce máte možnost s tím něco dělat.

To máte pravdu. Kdysi jsem byl kritizován za takovéto názory romskými iniciativami i některými kolegy ze senátu, tak jsem se rozhodl kolegy z VEU pozvat k nám do Ústí nad Labem a okolí. Když přijeli, nejprve jsem je vzal na služebnu městské policie v ulici Na Nivách, kde si o problematice pohovořili se strážníky. Pak jsme se šli podívat na další poničené ulice v Předlicích, dále jsem vzal kolegy do neštěmického obvodu, kde nás provázela tehdejší paní starostka. Prošli jsme si zdevastovanou „slavnou“ Matiční, ale i tři objekty, do kterých tamní obvod zainvestoval 10 mil. Kč pro slušné bydlení. Jsou za krátkou dobu vybydlené a zdevastované k nepoznání. A další objekt, tzv. věžák, do kterého investoval opět neštěmický obvod 20 mil., byl na tom snad ještě hůř. Vybydlený, zdevastovaný a celá spodní část se zazděnými okny, aby se zde nepřizpůsobiví nemohli zdržovat. A podotýkám, že se to netýká jen romské komunity. Pokračovali jsme prohlídkou Mojžíře, Chánova, Janova u Litvínova. Přál bych vám tu hrůzu v Janově vidět! To, co jsem viděl a nafotil tam, neudělá ani zvíře! Někde to vypadá jak po válečném stavu. Vyvolal jsem jednání s panem premiérem. Vypadá to, že bychom společně řešení mohli nalézt.  Následně nás deset senátorů předložilo návrhy tří zákonů – o bydlení, o dávkách a asi nejpodstatnější o veřejné službě. Ty by tyto problémy eliminovaly. Návrh zákona o veřejné službě nedává životní, ale existenční minimum. Chceš se mít líp, pojď pracovat. A tento návrh zákona, přestože byl schválený senátem, leží už tři roky ve sněmovně. Když jsem se naposledy ptal premiéra, proč už nebyl projednán, řekl mi, že přemýšlí nad tím, čím by se ještě dal doplnit. Na to nemám komentář. Tři roky… Myslím, že je rozumnější platit každému za práci než rozdávat sociální dávky, jen by to bylo z jiné kapitoly.

A také kritizujete uprchlickou krizi. Co přesně vám vadí?

Víte, na přelomu roku 2004–2005 jsem viděl s politickými kolegy z Ústecka videonahrávku, která mi tenkrát připadala jako konspirativní teorie, ne-li sci-fi. Její název zněl „Evropa 2029“. Mám ji ještě uloženou. Na tomto záznamu je přesně takováto migrační invaze, jakou nyní zažíváme v Evropě, ukázána, a to i s jejími důsledky. Když se na záznam podíváte nyní, musíte mít zákonitě mrazení v zádech. Putují k nám ne tisíce, ale miliony migrantů ne proto, aby se s námi sžili, ale aby nás obsadili, totálně zničili či vyhubili. Proto jsem i přesvědčen, že je to dlouhodobě někým řízená akce nelegálně příchozích imigrantů. V této situaci je naprosto absurdní rozhodnutí soudů EU, že ilegální imigranti nesmějí být v zemích EU zadržováni! To je přece neslýchaná arogance moci! Nebude nám za nějaký čas EU dovolovat, kdy smíme dýchat a kdy ne? Víme přece, že s imigranty do Evropy přichází jiná kultura, možná by se dalo říci, že přichází někdo, komu je slovo kultura neznámým pojmem, přicházejí v mnohém nevzdělaní lidé, lidé, kteří nechtějí pracovat, ale osvojit si Evropu, zotročit nás! Přicházejí bez dokladů, které trnitou cestou chudinky „ztratili“. Je zajímavé a podivné, že to naše orgány nevidí, totiž to, že nikdo z nich neztratil finanční prostředky nebo moderní telefony apod. Mám známou, která měla letos zaplacené lázně v Turecku, ale na letišti ji vrátili, protože měla pas platný ještě pouze tři měsíce a vyžadují měsíců šest, nebo další příklad, chcete si vzít na dovolenou svého miláčka psa, ale i přes to, že je řádně očkovaný, musíte absolvovat různá povolení, aby mohl vycestovat s vámi. Proč ne na všechny stejné zákony, stejná pravidla? Vždyť valná většina z příchozích nepřichází z válečných oblastí!  Naše vláda by měla kategoricky odmítnout jakýkoli příliv imigrantů k nám a hlavně těch bez platných dokladů. A v Bruselu se nejspíš všichni zbláznili vyhrožováním ohledně přijímání uprchlíků. Možná je postihlo měknutí mozků, mají-li nějaké! V současnosti jsou jakékoli kvóty či sankce nesmyslné, protože jakmile se běženci dostanou do schengenského prostoru, mají volný pohyb a půjdou, kam se jim zlíbí, a nikdo jim v tom zatím nezabrání.

Ale mezi uprchlíky jsou i lidé, kteří opravdu prchají před válkou a potřebují pomoc.

Ano, chci pomoci těm, kteří pomoc opravdu potřebují, ale pomoc by měla hlavně směřovat do jejich vlastí.  Podívejte se, odkud sem imigranti přicházejí. Jak říkám, nejsou to jen země, kde se válčí. A také se podívejte, jací imigranti do Evropy přicházejí? Je zvláštní, že se říká, že chudáci vydělají jeden dolar za den a pak mají tisíce dolarů na to, aby se sem dostali. Jestliže budu mít rodinu v ohroženém pásmu, tak každý správný chlap se bude snažit dostat do bezpečí nejdříve ženu a děti, takže kdo k nám přichází, když tady již to chlapství schází, co mají za charakter? Podívejte se, kdo sem přichází? To jsou mladí chlapi, ne-li ještě kluci. Proč nebojují ve válce za svou zemi a čekají, že to někdo vyřeší? Média píší o tom, že proti Islámskému státu v těchto zemích bojují ženy. Je to normální, že ženy válčí, zatímco muži prchají do Evropy za lepším? A podívejte se na to, co se děje například ve Velké Británii. Tam se mnoho rodilých Angličanů cítí vlastní vládou podvedeni. Podotýkám, že to není tím, že tam žije plno občanů různé barvy pleti, ale změnou, která se do této země dostává, například propagace islámu v mateřských školkách, segregace chlapců a dívek ve školách, jako i halal jídlo, které si vyžadují ve školách, nemocnicích, institucích. A Evropa se přizpůsobuje, místo toho, aby se příchozí přizpůsobili Evropě. Věřte, je to na hlavu!  A co je nejhorší, v této zemi jsou nejen stovky případů znásilněných nebo týraných bílých dětí pouličními gangy přistěhovalců, ale nesmí se o tom otevřeně hovořit. Obávám se toho, že už i nás tato doba dohání. Četl jsem různé letáky, vybízející naše školy k ukázce islámského vyznání, k modlitbám apod. A také se obávám toho, že se u nás bortí svoboda slova, která omezuje říkat své názory nahlas, abychom nebyli ocejchováni z rasismu, xenofobie… Vždyť už i dochází k cenzuře některých článků v internetových mediích, a to není dobře. Myslím, že je to i neslučitelné s demokracií, o které spoluobčané snili po roce 1989. My bychom měli znát celou pravdu, abychom předešli tomu zvěrstvu, které se děje v některých zemích. Má-li Evropa přežít, musíme ji bránit proti ideologiím, jako je islám, nedovolit islamizaci Evropy. V tomto směru není tolerance na místě. Zdůrazňuji, že si musíme bránit svou civilizaci, svou kulturu, tradice a hodnoty. Nezapomeňme na odkaz svých předchůdců, připomeňme si všechny krásy vlasti, zvláště při tak významném výročí krále Karla IV.  Nenechme si za žádnou cenu ukrást vlastní identitu.

Ale jsou mezi nimi i potřební. Je správné jim pomoci.

Ano, určitě jsou mezi nimi i potřební, ale ať jim jako celek EU s USA a hlavně bohatými arabskými emiráty pomáhají u nich doma. Vždyť my tady neumíme pomáhat ani „vlastním“ potřebným. Žije se snad nějak skvěle matkám samoživitelkám nebo seniorům? Setkávám se s případy, kdy tito lidé žijí pod hranicí chudoby. Hlavně ti, kteří zůstanou po smrti partnera samostatně v bytě, pak jsou výdaje na bydlení jen z důchodu velkou zátěží. Nezbyde jim na léky ani na to, aby mohli jít do domova pro seniory, každý nedoplatek či mimořádné výdaje jsou pro ně noční můrou. A nejedná se jen o samoživitelky a seniory. Který politik se nesetkal s tím, aby za ním nepřicházeli s prosbou o příspěvek na nemocné, proč musí mnoho rodin sbírat víčka pro své nejbližší, protože nemají dostatečné finance na nákup speciálního kočárku či vozíku. Kam až jsme se to dostali? Chodí za mnou i mladí lidé a prosí, jestli bych jim nemohl pomoci sehnat nějakou práci, třeba i jako VVP, jen když nebudou nečinně „koukat“ doma z okna. A chodí sem i mladí po ukončení středoškolského i vysokoškolského studia se svými životopisy, ale na to jsme opravdu krátcí, suplovat ÚP. Podobných případů jsou stovky, tisíce. Tito lidé jsou také potřební a nikdo jim nepomáhá.
Na druhé straně se pak setkáte s tím, že v sousedním Sasku si rodina imigrantů v supermarketu naplní plný koš a u pokladny řeknou, že to platí frau Merkel.  Pokladní se jich bojí a v podstatě by s nimi stejně nic neudělaly. Takže tyhle prodavačky nakonec ten nákup zaplatí. Co dodat?

Prý opravujete hodiny. Jak jste se k tomu dostal?

Po rodičích mi zůstaly pendlovky. Stály a nebyly funkční. Nějaký čas jsem se na ně díval a pak jsem si řekl, že když jsou porouchané, nemůžu je porouchat víc, když se je pokusím opravit. Otevřel jsem je, rozebral strojek, vyčistil ho, namazal a hodiny jdou dodnes. To byl můj první hodinářský úspěch.
Pak za mnou přišel pán s rozbitým budíkem a už se to rozjelo. Jedna paní mi přinesla pendlovky, že je v opravně chtěli opravit za pět tisíc a že já to prý umím a zadarmo. Tak jsem je opravil. Já si za to opravdu nic neberu, je to můj koníček a jsme rád, že když mám čas, můžu ho dělat, že mi lidé tu možnost dají.

A jaký je váš nejzajímavější hodinářský úspěch?

Když jsem před mnoha lety ležel v nemocnici, dozvěděla se paní primářka, že opravuji hodiny. Přišla za mnou, jestli bych se nemohl podívat na sedimentační budíčky, které nejdou. Opravil jsem je a druhý den mi přišla poděkovat, a jestli bych se nepodíval ještě na pár těch budíčků. Přinesli mi jich plný prádelní koš. A nakonec jsem jim ještě opravil tonometr.

Ale opravil jste i kostelní hodiny…

Naše obec Telnice měla družbu s Telnicí na Moravě. Zastavil jsem se tam za jedním kamarádem a ten měl v chodbě pendlovky, které stály. Opravil jsem je a druhý den mě pozvali na jednání rady a předseda tamního Národního výboru mně říká: Dej dohromady támhlety hodiny, ty nejdou od války. Byly to hodiny na věži kostela. Chtěli mě tam vyhlásit za svatého, když jsem je opravil.

To byly vaše první věžní hodiny? A co ty v Chlumci?

To byly první věžní hodiny, které jsem opravil. A druhé jsou v Chlumci. Bývalý starosta Roman Hanusch, když v Chlumci zemřel kostelník, přišel za mnou a ptal se, jestli bych opravil ty v jejich kostele a jestli by to nešlo udělat, aby se hodiny na kostele nemusely každý den natahovat. Vymyslel jsem způsob elektrického natahování těch hodin, tak, abych nemusel do historického stroje zasahovat. Povedlo a stále ještě se o ty hodiny starám.

Také jste si postavil vodní elektrárnu.

Jeli jsme na výlet na Šumavu a narazili na Čeňkovu pilu, kde mají překrásnou malou vodní elektrárnu, ze které přímo voní historie. Dnes je vyhlášena za národní technickou památku. Když to vidíte, srdce technika zaplesá. Když jsem se vrátil, řekl jsem vedení radnice na Telnici: Pojďte, postavíme obecní malou elektrárničku. Tehdy mi řekli, abych si dal mokrý hadr na hlavu, že by stejně nefungovala. Takže jsem jim chtěl o to víc dokázat, že to jde a bude fungovat. Prodali mi parcelu, všechny své tehdejší peníze jsem nastrkal do materiálu, dva a tři čtvrtě roku jsem vyřizoval stavební povolení, protože jsem byl první, kdo o něco takového žádal. Půl roku jsem ji vlasníma rukama stavěl. Pustil jsem se do toho po převratu a za půl roku elektrárnička stála. Ona je to spíš jen taková hračka.

Jenom hračka? Nefunguje?

Funguje. Vyrábí elektrický proud, který dodávám do elektrické sítě. Ale v potoce teče málo vody a ještě ne celoročně, proto to je víc hračka. Když manželka vytáhne vysavač, tak já si vzpomenu, že musím odjet něco důležitého udělat na elektrárničku. Ale to jí na mne neprozrazujte!

Paní Doubravová je trochu jako paní Colombová, občas o ní mluvíte, ale k vidění s vámi bývá minimálně.

Není tomu tak, pokud čas dovolí a nevěnuje se vnoučatům, ráda se mnou navštěvuje divadlo. Byla se mnou na předávání vyznamenání k 28. říjnu na Pražském hradě, tam i na vánočním koncertě, nyní na výstupu na Milešovku. Jsou ale akce, na které se mnou odmítá chodit, a to zamrzí, protože mám manželku, za kterou se stydět nemusím. Ale v současné době ji skvěle zastupuje naše vnučka Andrejka, které se snad politika dostává pod kůži.

Jak dlouho jste s manželkou spolu?

Nedávno jsme oslavili 45 let. Známe se ale od dětství. Bylo jí šest let, když mi oznámila, že si mě vezme za manžela. A já jsem podcenil její cílevědomost a tah na branku.

MOJE NEJ
Jídlo:
Vše, co přináší česká kuchyně
Hudba:
Vážná
Barva:
Modrá, ale tu mi ODS troch zošklivila
Číslo:
24
Politik:
Miloš Zeman

PROFIL:
Jaroslav Doubrava se narodil 4. dubna 1948 v Ústí nad Labem. Absolvoval střední odbornou školu v oboru elektro. Je ženatý, má dvě děti a čtyři vnoučata. Bývalý starosta obce Telnice je nyní senátorem na Ústecku a krajským zastupitelem. Do roku 2010 byl členem KSČ, pak přestoupil do hnutí Severočeši.cz. Za něj bude na podzim kandidovat do senátu i do zastupitelstva kraje.

 

 

 

Napište první komentář

Přidat komentář

Váš e-mail nebude zobrazen veřejně.


*