Vítěz televizní show Tvoje tvář má známý hlas Marek Lambora je ústeckým rodákem. Možná, že jste o čtyřiadvacetiletém herci doteď moc neslyšeli, přitom jde z role do role. Jeho domovskou scénou je Divadlo na Vinohradech, ale stál už i na prknech jeviště prestižního Národního divadla.
Jaké máte vzpomínky na dětství v Ústí?
Vzpomínky na dětství mám krásné, nejvíce asi ty, jak jsme dováděli cestou na Erbenovu vyhlídku a v lese pod ní – chodili jsme tam poměrně často, ať už bylo léto nebo zima, kdy jsme bobovali z toho krpálu dolů (smích).
Jezdíte do Ústí? Máte tu stále rodinu nebo přátele?
Do Ústí jezdím převážně za rodinou a přáteli. Tedy aspoň se snažím, samozřejmě to teď v poslední době není moc časté, protože mám poměrně dost práce. Myslím, že minimálně jednou za měsíc se tu ale objevím. Když už v Ústí jsem, tak mám program dost nabitý. Chci se vidět s co nejvíce lidmi, se kterými se nevídáme v Praze, a to se vám víkendový program naplní, ani nevíte jak.
Dovedete si představit, že byste se do rodného města někdy vrátil?
To nejspíš ne. Práci mám převážně v Praze, a protože jsem poměrně líný, neumím si představit, že bych každý den dojížděl. (smích) Ačkoli se mi líbí příroda, kterou Ústecký kraj nabízí, tak to spíš vidím na výlety, než na stěhování zpátky.
A jak se kluk z Ústí dostane v tak mladém věku do Divadla na Vinohradech?
To byla velká dávka štěstí a asi i jak se říká – “být ve správný čas na správném místě”. Před maturitou na konzervatoři mě oslovil umělecký šéf Divadla na Vinohradech – Juraj Deák, že o mně něco slyšel a chtěl by mě vidět. Asi týden jsem docházel do divadla a na staré zkušebně, kterou divadlo má, mě zkoušel z různých monologů. Asi jsem uspěl, protože mi na základě toho nabídl roli Romea v následující sezóně a krátce na to i angažmá.
Co na vaše herecké úspěchy říkají kamarádi ze střední a ze základky?
Kamarádi z gymnázia mě podporují, a když se vidíme, tak se ptají, jak nové projekty probíhají a jak dopadly. Samozřejmě je zajímá pohled do téhle profese, přeci jen není úplně běžná a já jim vše s chutí vyprávím (smích).
Jak jste se vlastně dostal k herectví? Uvažoval jste někdy o tom, co byste dělal, kdybyste nebyl herec?
Oblibu k herectví nebo spíš k předvádění se, jsem získal už na gymnáziu, kde se každoročně pořádaly vánoční besídky. Ve třídě jsme v tomto směru byli docela akční, vždy jsme nazkoušeli nějaké malé „představení”. Začalo to Červenou Karkulkou – přes Kvasku – až k Pomádě. Tam jsem si uvědomil, že mě to baví. Takže jsem pár měsíců před talentovými zkouškami na Pražskou konzervatoř začal docházet do dramatického kroužku do Základní umělecké školy Evy Randové.
A co vám to dalo?
Tam právě vznikl nápad, přihlásit mě na konzervatoř. Okamžitě jsem se toho chytil a musím říct, že to bylo to nejlepší rozhodnutí, které jsem v životě udělal. Nedovedu si představit, že bych dělal něco jiného. Neskutečně mě to baví a naplňuje.
Vedli vás k tomu i rodiče, měl jste v rodině třeba nějaké umělce?
Naopak, moje maminka mi nechtěla dovolit na konzervatoř jít. Měl jsem si dodělat gymnázium a potom jít na DAMU. Já si ale prosadil svou. Profesionální umělce v rodině nemáme, ale jeden z mých dědů byl hercem v amatérském spolku a druhého bavili loutky. Prababička zase měla stoprocetní sluch a prý výborně hrála na klavír. Možná něco málo z každého se ve mně sešlo, ale to opravdu nevím (smích).
Co je vám bližší, stát před kamerou nebo na jevišti?
Oboje mi je blízké. Někomu kamera vadí, druhý by zase nemohl hrát na živo před diváky. Já mám rád oboje. Jsou to dvě různé disciplíny a na každou je potřeba používat jiné herecké prostředky a právě to je možná to, co mě na tom baví.
Máte nějakou vysněnou divadelní roli. Co vás zatím míjí, a chtěl byste si zahrát?
Jedna vysněná role mě již potkala, byla to role Franziho v Langrově Periferii. Tuhle roli jsem si zamiloval už ve škole a měl jsem neskutečné štěstí, že ke mně přišla po dvou letech v angažmá v Divadle na Vinohradech. Teď si trochu myslím na Racka od Antona Pavloviče Čechova, konkrétně na roli Trepleva. Ale uvidíme, jestli mě někdy potká, může se taky stát, že na ni budu myslet až do smrti (smích).
Jste známý ze seriálu Přístav, Ohnivý kuře nebo Černé vdovy. Jak jste se k těmto seriálům dostal?
Ke všem věcem, ke všem rolím, co jsem zatím dělal, jsem se dostal klasicky přes castingy. Ty v Praze probíhají, když se projekty připravují. Jen na roli v seriálu Černé vdovy jsem byl osloven rovnou a to bylo poprvé, co se mi něco takového přihodilo.
Uvidíme vás brzo v nějakém novém filmu?
Do kin půjdou na přelomu roku dvě pohádky, které jsem o prázdninách natočil – Zakleté pírko a Princezna zakletá v čase. Moje babička si vždycky přála, abych hrál v pohádce. Já jsem jí marně vysvětloval, že to není jednoduché, že to chce čas. Přála si to opravdu moc, že to nakonec dopadlo tak, že jsem natočil dvě pohádky najednou (smích). Také se v současné době roztáčí nový seriál, který má pracovní název Slunečná a poběží v televizi na začátku roku. Tak jsem zvědavý, jak všechny tři projekty dopadnou, až je uvidím ve finálním střihu.
A co chystáte v divadle?
Určitě bych všechny čtenáře pozval do Divadla na Vinohradech a také do Divadla Na Fidlovačce, kde jsem nazkoušel muzikál Šakalí léta. V nejbližší době mě čeká zkoušení na mé domovské scéně s režisérem Martinem Čičvákem – Zmoudření Dona Quijota. Už jsme spolu pracovali a musím přiznat, že se na to moc těším.
Jak jste se cítil v televizní show Tvoje tvář má známý hlas. Je to velká výzva?
Je to obrovská výzva! Nikdy mě nenapadlo, že budu mít možnost zažít něco tak náročného. Když jsem dostal nabídku do této show, váhal jsem. Nejsem zpěvák, vždy říkám, že jsem zpívající herec a tady se zpívá opravdu hodně (smích).
Takže takový typ pořadu je hodně náročný?
To tedy jo, naučit se za jediný týden všechno, co interpreta charakterizuje a co v klipu, či na koncertě předvádí – zpěv, tanec, specifická gesta a vyrazit s tím sebevědomě na stage, není nic jednoduchého. Jsem ale rád, že jsem nabídku přijal, neskutečně mě to školí a cepuje.
Napodobit koho pro vás bylo nejtěžší a proč?
Rozhodně Freddie Mercury, každý ho moc dobře zná a žádná z jeho písniček není jednoduchá. Byl to fenomenální zpěvák a jeho pohyby jsou také tak trochu nenapodobitelné. Freddieho jako interpeta jsem se bál nejvíce. Naštěstí se na stage sešlo více věcí dohromady a nějak mi vystoupení vyšlo. Myslím, že podruhé už bych to takhle nezazpíval.
Kdo vám nejvíce pomohl, aby ta postava, kterou jste představoval, byla co nejvěrnější?
Nejvíc asi YouTube (smích). Během každého týdne si přehráváte klip nebo záznam interpreta nesčetně krát. Musíte ho zkrátka nakoukat. Ale je pravdou, že bez pěveckého a pohybového dozoru by to také nešlo. S pohyby a gesty pomáhá choreograf a společně s choreografií dotváříme na sále interpreta. A co se barvy a uchopení hlasu týká, zase pomáhá pěvecký kouč.
Stalo se vám, že jste si třeba coby Naďa Urbánková řekl, ale já bych byl hezká holka J
To nikdy. Vždycky jsem si připadal divně. Musím říct, že Naďa Urbánková mě ze všech mých dámských interpretů bavila nejvíce, ale pořád si nemyslím, že by mi to nějak jako ženě slušelo (smích).
Musel jste chodit na podpatcích. Dělaly vám lodičky problémy?
Ze začátku ano, než si zvyknete. Spíše mě ale nohy bolely, než že bych ztrácel rovnováhu, neměl jsem naštěstí nikdy tak velký podpatek. Ale mozoly a zkřivené palce byly v týdnu, kdy jsem dělal ženu, na denním pořádku.
S kým jste se nejvíc kamarádil v té partě soutěžících? Fandili jste si?
Absolutně s každým. Měl jsem velkou radost, když se podařilo producentům dát zrovna nás osm dohromady. Myslím, že se náhodou povedlo dát k sobě lidi, kteří mají stejnou krevní skupinu. A mám za to, že to bylo vidět. Fandili jsme si moc. Když měl někdo něco opravdu těžkého a nebyl si jistý, jestli vystoupení zvládne, vždy se ho celá parta snažila podpořit. A v zákulisí a v šatně panovala dobrá nálada. To nám to celé hodně ulehčovalo.
Vy jste soutěž vyhrál. Čekal jste to? Co se vám honilo hlavou?
V žádném případě jsem to nečekal. Hlavou se mi toho ve finálovém večeru honilo opravdu hodně, ani všechny ty pocity nedovedu pojmenovat. Takhle – když jsem vyhrál s Freddiem potřetí, nějak mi začalo docházet, že se nejspíš do finále dostanu, ale pořád mě ani nenapadlo, že bych měl na to vyhrát. Než jsem do soutěže nastoupil, měl jsem jediný cíl, vyhrát aspoň jednou, abych spolek Ichtyóza, který jsem si vybral, podpořil. To, že jsem vyhrál celou soutěž, je pro mě doteď neuvěřitelné.
Jaké máte koníčky nebo jak rád trávíte volný čas?
Upřímně, teď trávím veškerý svůj volny čas, když už nějaký je, na gauči (smích). Ale za normálních okolností rád vyrážím do přírody. Také se chci začít více věnovat tanci.
Blíží se Vánoce? Máte je rád?
Vánoce mám rád moc. Máme s rodinou různé rituály a tradice, které každoročně děláváme, a tento rok tomu nebude jinak. Nejvíce si ale užívám těch pár dní, kdy má člověk klid, nic nemusí a užívá si volné chvíle se svými blízkými.
Budete je trávit doma u rodičů? Zmínil jste tradice, jaké třeba dodržujete?
Ano, Vánoce trávím vždy s rodinou. Myslím, že to tak bude do té doby, než budu mít vlastní rodinu. Takové ty klasické tradice, jako je například lití olova, nedodržujeme. Ale každý rok koukáme skoro na všechny pohádky a vstáváme kvůli tomu opravdu brzy, abychom je stihli. Každý rok se snažíme nejíst, abychom viděli zlaté prasátko, ale bohužel nám to vždycky překazí bramborový salát, který každý z nás miluje.
Co byste popřál čtenářům Žít Ústí do roku 2020?
Ať se čtenářům daří v novém roce dosáhnout všeho, co si přejí! Taky štěstí, spokojenost a trochu klidu do naší jinak uspěchané doby.
Přidat komentář