Tunel měl měřit cirka 620 metrů a měl být dvou tubusový jako u dnešních moderních dálničních tunelů s šířkou každého tubusu 6 metrů a výškou 4,2 metrů. Na jedné straně měl ústit za dnešním parkovacím domem do ulice Velká Hradební a na druhé straně do prostor dnešního kamenolomu. Po délce měl mít osm únikových a větracích štol, jejichž výstupy mířily směrem k Labi do kolejiště.
Megalomanskému nápadu na tunel skrz Mariánskou skálu bude letos kulatých 80 let. Poprvé nacisté veřejnost s tímto záměrem seznámili pouhé dva týdny po obsazení pohraničí německým vojskem 25. říjnu 1938 prostřednictvím článku v Aussiger Tagblatt (Ústeckém deníku). Kvůli hospodářské nouzi spojené s válkou započatou hned v září 1939 se ale budování tunelu dostalo jen do fáze průzkumných štol. Výkres, který muzeum získalo do sbírek, vznikl v předposledním roce války a dokumentuje podřadné využití této rozpracované stavby jako protileteckého krytu. Tento provizorní účel se nakonec stal trvalým a dodnes je část tunelu vedená jako protiatomový kryt.
Původní dvě větrací štoly tunelu slouží jako přístup do objektu a prozrazují je dva mohutné betonové portály ve skále. Tyto portály budily mezi Ústečany dlouhá léta spekulace o rozměrech skalního labyrintu, o celé nemocnici uvnitř masivu. Atomový bunkr dnes patří Českým drahám a je nevyužívaný. Už v příštím roce by se ale mohl stát příležitostně přístupnou turistickou atrakcí v rámci nové turistické trasy po ústeckém podzemí připravované magistrátem, Muzeem města Ústí nad Labem a Muzeem civilní obrany.
Přidat komentář