Pro olympiádu v Riu udělám všechno

Boj se zraněním, které jí komplikuje boj o kvalifikaci na olympiádu v Riu, svádí v posledních týdnech sedmnáctiletá Ústečanka, letošní mistryně České republiky ve sportovní gymnastice ve čtyřboji Anna Maria Kányai. Přes dva roky již sice závodí za nejlepší český tým TJ Sokol Brno 1, ale na víkendy se na sever Čech pravidelně vrací. Je také vzorem pro mnohé ústecké gymnastky, se kterými dlouhá léta trénovala.

Jak dlouhá je to cesta stát se mistrem republiky?

Já jsem již byla mistrem republiky ve své věkové kategorii v jedenácti letech. Ale samozřejmě tenhle titul je v hlavní ženské kategorii. Získala jsem ho v sedmnácti a gymnastice se věnuji asi od čtyř. Takže třináct let. Je to strastiplná cesta plná makání a odříkání? Samozřejmě ano. Ale tím, že ten sport strašně miluji, to pro mne není utrpení. Naopak to dělám velmi ráda. Já se sportem bavím.

Jak jsi se ke gymnastice dostala?

Jako dítě jsem byla strašně hyperaktivní a nikde jsem ani chvíli neposeděla. Mamka mě chtěla dát na tenis, ale tam brali až od šesti let. Její kamarádka jí poradila gymnastiku. Taky prý říkali, že ve čtyřech letech je ještě brzo, ale když si mě vyzkoušeli, nakonec mne vzali. Tehdy jsem začínala s tréningem dvakrát týdně na hodinu a půl. Kdy vás to chytlo tak, že jste se rozhodla to dělat vrcholově? Měla jsem to ráda od začátku. Strašně ráda jsem skákala do molitanů a další věci. Vážně jsem to asi začala brát zhruba v osmi letech, kdy jsem dostala šanci jet poprvé na mistrovství republiky.

kanya1 4

Začínala jste tehdy v Ústí. Jaké je zde prostředí a zázemí pro sportovní gymnastiku?

V Ústí je to těžké. Podmínky tu zdaleka nejsou takové, jako když někam přijedete na závody. Dál jsem se dostala hlavně díky trenérovi, který se se mnou snažil často jezdit i za lepšími podmínkami na jiná místa, aby ten nedostatek vykompenzoval. Když se ale dostanete na určitou úroveň, začne být nedostatečné zázemí znatelným handicapem.

To je důvod, proč jste odešla do Brna?

Ano. Přešla jsem v patnácti letech, když jsem začala studovat v Brně sportovní gymnázium. Jaké to je odejít tak daleko? Já jsem to hodně chtěla, jít za špičkovými podmínkami a za mojí současnou trenérkou. Samozřejmě není lehké být daleko od rodičů. I cestování není jednoduché, jsou to čtyři hodiny. Ale pokud chci v gymnastice něco dokázat, bez brněnského zázemí to nejde. Je to nejlepší klub s nejlepšími podmínkami u nás.

Když jste v říjnu křtila malou opičku v zoo, viděl jsem dívky, nejspíše mladé místní gymnastky, jak vás zdraví a obdivují. Snažíte se je motivovat?

Bylo to hezké. Ony jsou to moje kamarádky. Trávila jsem s nimi léta tréninků tady v Ústí v tělocvičně. Nevím, jestli jsem pro ně motivace. Vždy mě hlavně zajímá, jestli je to stále baví. Jak probíhá váš běžný den, jak často trénujete? Ráno od sedmi máme trénink, pak je od desíti škola. Od jedné do pěti následuje další trénink. To je čtyřikrát v týdnu. Zbylé dny máme jednu fázi se tříhodinovým tréninkem. To odhaduji tak na 35 hodin týdně, do toho škola, učení.

Kanyai 2

Máte čas na nějaké koníčky?

Ne. Pokud chcete dělat vrcholovou gymnastiku, tak tam není čas na nic jiného. Po tréninku ještě následuje protahování, masáže, vyklusávání a regenerace. Večer pak jdete do postele a musíte se pořádně vyspat, abyste byl druhý den zase ve formě.

Sportovní gymnastika se skládá ze čtyř disciplín. Co máte nejraději a co nejméně?

Nejraději mám bradla, přitom hodně gymnastek říká, že jsou nejtěžší. Pro mne je nejtěžší přeskok.

Vím, že jste se v srpnu zranila. Co se stalo?

Napoprvé jsem spadla z bradel a prošlápla jsem si koleno. Trochu to bolelo, nikomu jsem nic neříkala a pokračovala dál. Při jednom nástupu jsem pak při doskoku udělala úkrok do strany a už to hodně křuplo. Do druhého dne to zatuhlo. Byla jsem nakonec na operaci.

Takže nyní netrénujete?

Nyní ne, je to dva měsíce od operace a na plné uzdravení jsou třeba měsíce tři. Můžu chodit a mám i pocit, že bych mohla trénovat. Ale zároveň vím, že nepočkat tři měsíce je velmi nebezpečné, tak to neriskuji. Třeba na cvičení na bradla již nějak mohu, ale nemohu skákat.

Nenudíte se najednou?

Ne. Sice nemohu na tréninky, ale místo nich chodím na rehabilitace, akupunkturu. Takže to vyjde skoro nastejno. Prvních čtrnáct dní po operaci jsem ale skoro stále ležela, měla jsem berle a velkou ortézu.

Vím, že se snažíte o olympiádu v Riu. To asi přišlo v nevhodnou chvíli.

Velmi se to komplikuje. Loni v Číně na mistrovství světa jsme se nekvalifikovali, abychom mohli jet jako tým. Na letošní mistrovství, které bylo nyní v říjnu, jsme mohli jako Česká republika vyslat tři závodnice. Naše nejlepší gymnastka se zranila, já také a tak za nás dvě odjely náhradnice. Bohužel to místo nevybojovaly. V květnu je mistrovství Evropy, a pokud bych se dobře umístila, existuje šance, byť ne velká, že bych se mohla dostat na divokou kartu. Udělám pro to vše.

kanyai 3

Takže třeba představa, že si v zimě půjdete zalyžovat, asi příliš nehrozí?

Dříve jsem lyžovala. Nikdo mi ten sport nezakazuje, ale sama si uvědomuji, že by to nebylo vhodné. Vím, jaké mám cíle, a nechci zbytečně riskovat.

Jste mladá, kdyby to nevyšlo, tak kariéra neskončí…

Dnes se věková hranice posunula, nejlepší forma bývá kolem devatenácti let. Takže Tokio 2020 by mohlo samozřejmě také vyjít. Bude záležet na okolnostech.

Mluvíte o cizích zemích. Kde všude jste byla?

V Číně na mistrovství světa. V Baku, ve Francii, Bulharsku, Německu. Většinou máme po závodě den volna, takže máme možnost si i prohlédnout okolí.

Vím, že můžete sportovat ještě řadu let, ale uvažujete o budoucnosti, nějaké vysoké škole?

Jsem teprve ve třeťáku, tak mám ještě čas. Určitě chci na nějakou vysokou.

kanyai 5

ANNA MARIA KÁNYAI

Sedmnáctiletá rodačka z Ústí nad Labem, mistryně ČR 2015 ve čtyřboji ve sportovní gymnastice. Se sportem začala ve čtyřech letech jako členka klubu TJ Stadion Ústí nad Labem. V patnácti letech přestoupila do TJ Sokol Brno 1. V moravské metropoli studuje třetím ročníkem sportovní gymnázium.

Napište první komentář

Přidat komentář

Váš e-mail nebude zobrazen veřejně.


*