Víte, podle čeho se prý pozná kulturní národ? Podle toho, jak se chová k potřebným nebo seniorům.
Někdy bych řekla, že v tom případě nijak zvlášť nebodujeme. Důchodová reforma je skoro mýtus, senioři téměř živoří a handicapovaní nemají na růžích ustláno.
Použiji příměr… Takovým handicapovaným seniorem by mohla být v prostředí našeho města i ústecká divadla. Koncepce kultury jsou jen slova a její financování je velmi vachrlaté. Tanečky kolem střekovského Činoheráku jsou už evergreen. A bídně je na tom i Severočeské divadlo. Pořád dokola se řeší jednotlivé dotace, ale jak zafinancovat a dlouhodobě mít peníze pro divadlo, jehož soubor získal i několik nejvyšších hodnocení v oboru ve formě sošek Thálie, hodně kulhá. Doteď divadlo financoval kraj, letos bude muset i město. A musí někde najít 50 milionů, jinak to s divadlem půjde z kopce.
V nadsázce jsem nedávno v tomto sloupku obětovala ústecká divadla ve prospěch povodní. Nerada bych ale, aby ta naše divadla doopravdy padla. Vy ano?
Přidat komentář