Stanislav Bartůšek: Jsem Pražák se srdcem na Střekově

Přeplaval kanál La Manche, sáhl si na dno při nejslavnějším triatlonovém závodu planety s výstižným názvem Ironman a s náhradní kyčlí pokořil Jizerskou 50. Většina lidí však tvář Stanislava Bartůška zná z televizní obrazovky, kde moderuje sportovní zprávy.

Jak se z kluka z Ústí stane moderátor sportovního zpravodajství v České televizi?

Vystudujete ústeckou Pedagogickou fakultu, tehdy ještě nebyla Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, potom osm let učíte na Gymnáziu Jateční a pak, to bylo v roce 1993, úspěšně projdete konkurzem České televize.

Diváci vás znají především jako moderátora sportovní relace Branky, body, vteřiny. Vzpomenete si na první vysílání, měl jste trému?

Premiéru jsem si odbyl hned pár měsíců po nástupu do redakce a tréma se mnou pochopitelně slušně „cloumala“. Při pohledu do objektivu studiové kamery jsem měl pocit, že mě sleduje všech deset milionů obyvatel v naší republice. V každém případě, sledovanost byla tehdy, před startem televize Nova, obrovská. Takovou v dnešní době nemají sportovní zprávy žádné televize u nás.

Co vám práce v televizi přinesla a co jste naopak musel třeba obětovat?

Přinesla mi úplně jiný život. Hektičtější, pestřejší a svým způsobem i svobodnější. Stal se ze mě Pražák, ačkoli srdce mám však stále na Střekově. Procestoval jsem svět přes všechny poledníky. Byl jsem na severním pólu i v Antarktidě. A v posledních letech důkladně prozkoumávám i nejzapadlejší zákoutí České a Slovenské republiky, hlavně díky pořadu Cyklotoulky a Běžkotoulky. A co jsem musel obětovat? Asi nic, nevím o ničem.

Jaký sport v televizi nejraději komentujete a proč?

Dříve jsem komentoval třeba plavecké soutěže na Letních olympijských hrách v Sydney, ale v posledních letech pracuju hlavně jako moderátor a dramaturg sportovních pořadů. V mých zprávách se tak najde místo každý sport.

Vím, že i sám rád sportujete? Který sport máte nejraději?

Aktivně se věnuji plavání, to je můj vůbec první sport, ale mám hodně rád i cyklistiku a nově běh na lyžích.

A jaký největší úspěch jste jako sportovec dosáhl

Žádný, který by stál za řeč. Z pohledu medailového statistika. Na republikových šampionátech v plavání jsem skončil nejlépe čtvrtý a na mistrovství České republiky v dlouhém triatlonu desátý… Vážím si přeplavby kanálu La Manche v tenkrát, v roce 2005, nejrychlejším „světovém“ čase plavců nad 40 let v historii. I toho, že jsem se dokázal kvalifikovat na soutěž Ironman Hawaii a tento nejslavnější triatlonový závod planety v tropických podmínkách solidně absolvovat. Za solidní počin považuju rovněž letošní Jizerskou 50, kterou jsem tři měsíce po „totálce“ kyčle dal jízdou soupaž pod 3:40 hodiny.

Je ještě něco, co byste rád pokořil?

Hranici 111 ve zdraví prožitých let…

Jste původem z Ústí nad Labem, jaký k městu máte vztah?

Narodil jsem se v něm a strávil v něm krásných třicet let života.

A jak na život v Ústí vzpomínáte? Kam jste nejraději chodil?

Zopakuji. Narodil jsem se v něm a strávil v něm krásných třicet let života. To je myslím, dost výmluvná odpověď. Ale rozvedu to. Nejraději jsem chodil plavat do střekovského „Vrbáku“, nádherných lázní se smutným osudem. Mou oblíbenou destinací byl také hrad Střekov a cyklistickým požitkem pak výšlap po pravém břehu Labe do Libochovan.

Vracíte se do krajského města ještě někdy? Máte tu například rodinu?

Samozřejmě! Vracím se s celou svou „pražskou“ rodinou. Mám totiž na Střekově maminku i další příbuzné.

Teď krátce něco z vašeho soukromí… Jste zadaný a máte děti?

Jsem ženatý a s manželkou Martinou se snažíme vychovávat šestnáctiletého syna Dominika a třináctiletou dceru Veroniku.

Máte nějaké oblíbené místo v Česku nebo zahraničí, kam rád jezdíte?

V Čechách je to právě moje rodné Ústí nad Labem a v zahraničí rád jezdím na Sardinii.

Určitě máte ještě mnoho plánů, prozradíte nějaké?

Neplánuju. Sám sebe rád překvapuju.

Napište první komentář

Přidat komentář

Váš e-mail nebude zobrazen veřejně.


*