Tereza Mátlová: Nejkrásnější odměnou od Ústečanů je potlesk vestoje

Žena krásná tak, že byste si řekli, že by jí jen její vzhled mohl na úspěšný život stačit. Jenže kdepak. Příroda nebo Všemohoucí jí ke vzhledu přidali ještě krásný hlas a píli ho rozvíjet a pracovat s ním. Kdo to je? Tereza Mátlová. Pěvkyně, která v současnosti hostuje v Severočeském divadle opery a baletu v titulní roli operety Hraběnka Marica.

Jaká byla vaše cesta k hudbě?

Vyrostla jsem v hudební rodině a celé dětství mě obklopovala hudba a aktivity s ní spojené. Nebylo to tak, že mě k hudbě někdo nutil. Naopak, vzpomínám na krásné koncerty v pražském Rudolfinu, kam jsme s rodiči často a rádi chodili. Můj tatínek byl dlouhá léta sbormistrem Pražského filharmonického sboru a i maminka se celý život věnovala hudbě. U nás doma byl pořád slyšet zpěv, klavír nebo jiné nástroje, na které hrály mé sestry.

Jistě, ne vždy se mi chtělo cvičit na klavír a příčnou flétnu, kterým jsem se věnovala, stejně jako baletu a zpěvu. Cvičení je zkrátka součástí toho, aby člověk pak na daný nástroj uměl. Základem pro mě byl Kühnův dětský sbor a pan profesor Chvála, který tento sbor výborně vede. Díky tomuto sboru jsem měla možnost procestovat skoro celý svět a moc ráda na tuto životní etapu vzpomínám.

Nikdy jste nepřemýšlela o tom, že byste se věnovala něčemu jinému? Že byste se prostě rodinné hudební tradici vzbouřila?

Mě provázela hudba celý život, ale velice mě bavilo také učit se cizí jazyky nebo sportovat.

Jste především zpěvačka oper a operet. Proč jste si vybrala právě to? Se svým atraktivním zjevem byste určitě mohla udělat velkou kariéru jako popová zpěvačka a asi by to nebyla taková dřina jako se zpěvem klasiky?

Víte, že mi tuto otázku polo- žilo už hodně lidí? Ano, pop a muzikál jsou dnes moderní. Já mám oba žánry velice ráda a také je i ráda zazpívám, ale mojí velkou láskou je opera a klasická hudba. Když slyším první tóny hudby představení, kde účinkuji, vždy děkuji Pánu Bohu, že mi dal takový velký dar mít možnost se tomuto zvláštnímu povolání věnovat… Říkám zvláštnímu, protože to je pro mnohé lidi koníček, a já jsem šťastná, že je to mé povolání.

Ovšem, ono to není jen to pozlátko stát na jevišti, předchází tomu dost času studia, hlasového tréninku a hodin zpěvu u mojí paní profesorky Vlasty Hudecové, za kterou jezdím až do Bratislavy. V neposlední řadě skoro denně korepetuji a učím se s mojí paní prof. klavíristkou Jelenou Noskovou v Praze. Je to prostě neustálý kolotoč a stále dokola se člověk musí učit a zlepšovat. Je to neustálá dřina a sebeovládání, které je bohužel potřeba, pokud chci být stále v hlasové kondici.

A k otázce pop zpěvu?

Jsem nesmírně šťastná, že jsem mohla účinkovat v muzikálech světového formátu, v rolích, jako je Cosette v Bídnících, v Miss Saigon jako Ellen, a teď v naprosto úžasném a velkovýpravném muzikálu Fantom opery, kde ztvárňuji roli primadony Carlotty. Tak to jsou mé splněné muzikálové sny. Je to to nejkrásnější, co mě jako operní zpěvačku mohlo potkat.

Váš záběr je docela široký. Od Dona Giovanniho a Telemannovy kantáty s Jiřím Stivínem přes Hraběnku Maricu až k Fantomovi opery. Co je ale hudbou vašeho srdce? Co vy sama máte nejraději?

Mám ráda kvalitní hudbu a může být i žánrově odlišná. S hlasovou vyzrálostí přicházejí role, které jsem si vždy přála. Mám moc ráda barokní hudbu, na které jsem vyrostla a vždy se k ní s radostí vracím. Po operních rolích, které mám v repertoáru a ztvárnila jsem je i na prknech zahraničních divadel a festivalů, jsem svoji první operetní roli dostala právě v Severočeském divadle v Ústí nad Labem.

Překrásnou úlohu hraběnky Marici. Nabídka pana ředitele Formáčka mě nadchla a já ji s radostí přijala a byla pro mě radost režijně pracovat se Zbyňkem Brabcem a hudebně s panem dirigentem Kaňákem. Opereta je dle mého soudu sestrou opery a velice těžké je na ní skloubit zpěv s mluveným slovem a tancem.

Ale co mám vlastně nejraději… Jsem nesmírně šťastná za roli Traviaty a troufám si říci, že je to jedna z mých životních rolí, na druhou stranu se těším do divadla na představení Fantoma opery nebo na roli Elišky v Noci na Karlštejně… Nenudím se, role, které mám v repertoáru z divadel, jsou rozdílné a já se díky tomu mohu proměnit v různé osobnosti.

A co byste nejraději zpívala, kdyby to bylo jenom na vás?

Přesně to co teď a velice se těším na připravovanou Verdiho operu Rigoletto, kde ztvárním roli Gildy. Samozřejmě mám ještě vysněné role, které bych chtěla zpívat a které mě, doufám, v budoucnu čekají.

Rozhovor3

Skoro by se mohlo zdát, že když je vaším partnerem hudební producent (František Janeček, pozn. red.), neměl by být problém zazpívat si vysněnou roli. Je to vážně tak? Můžete si vyprosit „protekci“?

Tak to jsem si taky myslela. (smích) Slovo protekce u Františka neexistuje. Jistě, rád mi dá prostor, ale jen v rolích, kde si je stoprocentně jist, že budu nejlepší.

Je to po technické stránce ná- ročné zpívat jednou v ope- ře, jindy v muzikálu a pak třeba na koncertě s Karlem Gottem?

Jistě. Způsob zpěvu na mikrofon je odlišný od zpěvu bez nazvučení. Je rozdíl, jestli zpívám muzikál, nebo operu, píseň. Mohu ale říct, že jsem už pěvecky, technicky a hlasově připravená na tyto žánry a nevadí mi je střídat. Důležité je stále udržovat techniku zpěvu, dobře se před každým vystoupením rozezpívat, dobře dýchat a nezpívat a nepřijímat role, které nejsou pro mne.

Vždy mne mrzí, když dostanu nějakou krásnou pěveckou nabídku, kterou ovšem musím odmítnout. Jsou to třeba role, na které mám ještě čas nebo které nejsou pro můj typ hlasu. No a zpívat po boku pana Božského Karla Gotta… To je nepopsatelně krásné a zážitek na celý život…

Kromě České republiky trá- víte část roku v Dominikánské republice a také v Americe. Nepřemýšlela jste někdy o tom, že byste zkusila štěstí právě za oceánem?

Štěstí přeje připraveným. Tak uvidíme. (smích)

Už nějaký čas hostujete v ústeckém divadle. Máte k Ústí nějaký vztah?

Do divadla v Ústí jsem se dostala poprvé až při mém hostování. K ústeckému divadlu i k městu mám respekt a velice si vážím krásných rolí, které tu mám příležitost zpívat. Velikou radostí pro mne byl zdejší operní kolektiv a vřelé přijetí a i to, že jsem se zde po letech opět sešla se svými spolužáky z HAMU, kteří jsou členy divadla. Na naše inscenace do divadla se vždy těším a to je pro mě nejdůležitější inspirace.

Rozhovor2.

Máte za sebou vystupování ve velkých operních domech, na českých i zahraničních hudebních festivalech. Ústecké divadlo je sice krásné, ale není z největších. Stejně jako Ústí nad Labem není z největších měst. Navíc náš region patří k těm, kde to se životní úrovní, zaměstnaností a kupní silou není valné, a tak kultura pochopitelně nepatří mezi priority jeho obyvatel. Cítíte jako zpěvačka nějaké rozdíly třeba při reakcích publika?

V rolích a v představeních, ve kterých účinkuji v ústeckém divadle, sklízíme i s kolegy vždy krásný potlesk a publikum je vždy velmi vřelé. Já si toho nesmírně vážím, cítím, že vynaložená energie, kterou do role dávám, se dostane až do srdcí diváků, a nejkrásnější odměnou je pro mě potlesk a standing ovation.

A co dojíždění z Prahy do Ústí?

Jsem zvyklá za prací dojíždět dál než do Ústí, třeba i létat letadlem. Zrovna v Ústí účinkuje dost dalších kolegů z Prahy, takže máme veselo a opakujeme si text společně už na cestě.

Zatím se bavíme jenom o vaší profesi. Co ale váš volný čas? Čemu ho věnujete?

Ono toho volného času moc není. Já bych potřebovala, aby měl den nejméně 50 hodin, abych stihla vždy vše, co musím. Každou volnou chvilku věnuji své dceři Emilly Ann, protože už také navštěvuje balet ve Státní Opeře Praha, Kühnův dětský sbor, klavír a plavání, a tak ji stále doprovázím na kroužky. A Emilka zase mě ráda doprovází na zkoušky v divadle, pokud jí to čas dovolí, a zná všechny moje role zpaměti… Rády společně chodíme i na koncerty a vý-stavy. Moc si to užíváme. A až bude víc volna, určitě vyrazíme na lyže.

A ještě na závěr: čím byste chtěla být, kdybyste nebyla zpěvačkou?

Jako dítě jsem chtěla být kosmonautkou, miluji kosmonautiku, hvězdy. Co se ale reálnější- ho pohledu týče, tak jsem jednu dobu přemýšlela i o studiu práv a kombinaci umění, zpěvu a vytvoření agentury. A co bych ještě chtěla studovat? Ráda bych si ke svému magisterské- mu titulu MgA. přidala ještě doktorát. Tak uvidíme, jak se mi podaří vše stihnout.

Profil:

Tereza Mátlová (38) se narodila do hudební rodiny. Na pražské HAMU vystudovala zpěv. Na svém uměleckém kontě prestižní role na zahraničních i domácích podiích. Zpívala na bachovském festivalu v Lipsku, na Pražském jaru, na Wexfordském operním festivalu získala za své výkony cenu Talent roku. Slyšet ji mohlo také publikum v Itálii, Izraeli, Japonsku, Egyptě, jižní Koreji a dalších zemích. Její záběr je opravdu široký. Můžete ji vidět v operách, muzikálech, díky ústeckému divadlu také v operetách.

Rozhovor4

Moje nej:

Číslo: jsem ráda 1, ale mam ráda i číslo 3… jako v italštině „Non c‘e due senza tre“ (bez dvojek nejsou trojky)
Politik: není to sice politik: papež František
Jídlo: těstoviny, saláty hudba: J. S. Bach, Tony Bennett
Záliba: cestování a učení cizích jazyků
Citát: „Já myslím, že civilizace není dobrá, když je bez kultury. Člověk potřebuje ke štěstí a spokojenosti nejenom pohodlí tělesné, ale i duševní. Kultura a civilizace musí jít ruku v ruce.“ Jan Werich

Nika Vindlová

Napište první komentář

Přidat komentář

Váš e-mail nebude zobrazen veřejně.


*