Najít španělskou restauraci La casita de Espaňa není v Ústí nad Labem nic obtížného. Je poblíž Předmostí vidět a ochotně vám ji každý ukáže.
Již před vchodem na mě číhá tabule, která hostům nabízí oběd ve formě hotovky. Vcházím, doufajíc v nějakou španělskou dobrotu. Restaurace je v poledne zhruba z poloviny plná. Zaznamenávám, že ač je doba oběda, hosté v přední části v klidu pokuřují. Na druhou stranu nutno dodat, že i ti, co kouř nemilují, najdou v zadní části nekuřáckou sekci.
Téměř okamžitě po usednutí je u mne obsluha, ani jsem si nestačil přečíst nabídku ležící na stole. Nezaváhám a ptám se, co mi doporučí. Číšník nejdříve zkouší odpověď, že je vše dobré, když vidí můj tázavý pohled, přepne a doporučuje dnešní obědovou specialitu – pečenou krkovici s lepenicí. I ochotně vysvětluje, co že to ta lepenice je. Mrknu na lístek a koukám, že v menu je ještě držková polévka a pití. Zdarma.
Prozkoumám ještě jídelní lístek. Že byste dostali nějaké španělské jídlo k rychlému obědu, rychle zapomeňte. Každý den je jedna nová hotovka, většinou typicky česká. K tomu jsou stálé hotovky jako smažený sýr, květák, kuřecí nugetky, file v pikantní omáčce či kuřecí plátek s brokolicí a sýrem. Dámy od vedle si dávají kuřecí nugetky. Podle jejich pravidelného tvaru soudím, že jde nejspíše o mražený polotovar.
Kolu ve sklenici, kterou podávají, dostávám hned. Sice s kouskem citronu, ale zteplalou a už dost vybublanou. Nejspíše si ji před obědem rozlili do připravených sklenic a někde stála. Krátce na to mi na stole přistává držkovka. Horká, hustá a velmi chutná. Za tu si kuchař zaslouží určitě jedničku. Jen škoda, že obsluhu nenapadne se zeptat na pečivo. Ale protože ho nechci, neptám se ani já.
Když si chci polévku dochutit, marně třepu slánkou. Sůl v ní není. Pepře si mohu dopřát kolik chci. Ale zaznamenávám, že talířek, na kterém slánka s pepřenkou stojí, je uštípnutý. Sice to maskuje košíček, ve kterém vše stojí, ale stávat by se to nemělo. Druhá věc, která na chuti příliš nepřidá, je samotný stůl. Je čistý, o tom žádná. Ale hosté si o desku nejspíše ve volných chvílích típají cigarety a ty zde zanechaly docela hodně ošklivých stop.
Když dojít polévku, vyzkouším wifi. Najdu ji, ale je zaheslovaná. O heslo si tak nejspíše musí člověk říci. To ale nestíhám, protože v mžiku dostávám hlavní chod. Lepenice by měly být šťouchané brambory s kyselým zelím, v podání zdejšího kuchaře je to spíše bramborová kaše, do které to zelí někdo přimíchal, ale chuťově to špatné není. Dobrý je i plátek pečené krkovice, maso je měkké, vše teplé. Doplňuje ho výpek, ze kterého je udělaná šťáva. Podle mě za pomoci přípravku na uhom, ale masovou chuť si zachovala.
Po jídle si ještě zaskočím na toaletu v zadní části restaurace. Vytknout jí nic nelze. Je zde jak čisto, tak dostatek toaletního papíru, mýdlo i možnost osušit si ruce.
Když přivolám číšníka, naúčtuje mi 79 korun, což byla cena hlavního chodu. Polévka a pití bylo opravdu zdarma. Celé oběd trval zhruba 23 minut. S odřenýma ušima by člověk stihl půlhodinovou přestávku, ale rychleji to asi opravu nejde.
Naobědvat se ve španělské restauraci lze a pokud nečekáte nějaké zázraky, tak i docela dobře, rychle a levně. Ovšem nikoli ve španělském stylu, to už musíte zvolit specialitu z klasického jídelního lístku. Na detail si zde příliš nepotrpí a dojem kazí spousta drobností, jejichž odstranění by zase tak těžké nebylo.
Přidat komentář