Sólista, pedagog, režisér Tomáš Christian Brázda pravidelně stává na prknech ústeckého divadla už od roku 1999. Je to jeho milovaná domovská scéna, kde si zazpíval a zahrál řadu krásných rolí. Třeba profesora Higginse v My Fair Lady nebo Horáce Badmana alias Hogo Fogo v inscenaci Limonádový Joe, za kterou byl nominován na Cenu Thálie. Přestože měl blízko díky otci k letectví, umění nakonec zvítězilo.
Zpíváte odmalička?
Ke zpěvu jsem se dostal díky panu faráři, ke kterému jsem s kamarádem chodil na improvizace ke klavíru. Pan farář mě navedl, že bych si hlas měl nechat školit a domluvil mi schůzku se členkou kolínské filharmonie, která se znala s ústeckou sólistkou Blankou Beranovou, která byla v té době na mateřské dovolené v Kolíně. Ona byla tak laskavá, že si mě poslechla a za šest měsíců mě připravila na přijímací zkoušky na pražskou konzervatoř. Byl jsem přijat, což bylo pro mě i pro rodiče velké překvapení. Potom jsem šest let studoval zpěv. Po absolutoriu jsem se dostal do ústeckého divadla, kde působím více než třiadvacet let.
Měl jste vždy k umění blízko?
K umění jsem měl blízko, protože moje maminka i obě babičky pracovaly v kolínském divadle, takže jsem tam trávil dětství. Jezdil jsem s nimi i na zájezdy. To prostředí mě vždy fascinovalo. Když jsem si poprvé stoupl na jeviště, byl to pro mě posvátný okamžik.
Jste operní pěvec, co vás na opeře, operetě, muzikálu baví?
Baví mě ta pestrost. Studoval jsem klasický operní zpěv, ale na oddělení populárního zpěvu měli málo kluků, tak mě profesoři lákali, abych jim hostoval na koncertech populární hudby. Tím jsem se naučil pracovat s mikrofonem a začal s populárním zpěvem. Tehdy jsem netušil, jak se mi to v životě bude hodit. Díky tomu mám širší záběr. Můžu zpívat muzikál, operu i operetu. V muzikálu jsou velké činoherní plochy a taneční čísla. je to jiný způsob zpěvu. Muzikál se zpívá na porty a nazvučený je i orchestr. V opeře stejně jako v operetě jde zase o prostorové zpívání bez nazvučení, což je fyzicky náročnější. Každý žánr má svoje a pro mě je velkým přínosem, že jimi mohu takhle procházet.
Od roku 1999 jste členem opery v Ústí nad Labem. Máte ve městě nějaká oblíbená místa, kam rád chodíte?
Mám rád střekovský hrad, tam na člověka dýchne historie. Před lety jsme tam vystupovali s Nocí na Karlštejně a teď ji tam v červnu budeme hrát znovu. S Evou Urbanovou jsme tam dělali i Libuši. Takže tam je to takové moje zamilované místo. Ale celkově okolní příroda je krásná.
Jaké jsou Ústečané publikum?
Výborné. Velice vnímavé. Jsem velice rád, že máme dlouhodobě dobrou návštěvnost. I když je krize a vysoká inflace. Dokonce k nám jezdí diváci z Prahy a pro podpis si po My Fair Lady přišli i diváci z daleké Ostravy.
V čem vás ústečtí diváci mohou vidět?
Teď mě mohou vidět v nové inscenaci Mam’zelle Nitouche v hlavní dvojroli operetního skladatele Floridora a klášterního varhaníka Célestina. Opereta měla premiéru 10. března. Není určena jen pro ústecké publikum, budeme s ní samozřejmě hostovat v divadlech po celé republice.
Působíte vyjma Ústí i jinde, například v Praze?
Na hostování jsem byl jak v Národním divadle, tak i v Liberci nebo Opavě. Zpíval jsem ale i různě po Evropě, například ve Vídni nebo v Itálii. Ale domovská scéna moje milovaná je ústecké divadlo.
Kromě zpěvu také hrajete, učíte, režírujete …
Rád učím a předávám svoje zkušenosti, které jsem zde nasbíral jako interpret, svým žákům z lovosické umělecké školy. Zvu je na představení a tím jsem naučil hodně rodin chodit do divadla nejen na operu, operetu, muzikál, ale i na balet a koncerty. Režie je zase jiná tvůrčí činnost, člověk tvaruje, pozoruje a tvoří. Pro ústecké divadlo jsem režíroval muzikál Casanova.
Obdržel jste nominaci na cenu Thálie za mimořádný jevištní výkon v roli Horáce Badmana alias Hogo Fogo v inscenaci Limonádový Joe. Co jste na takové ocenění říkal?
Já jsem tomu nemohl dlouho uvěřit. Když mi pan ředitel řekl, že na představení přijede komise z Thálie, tak jsem si myslel, že spíš na kolegyni v roli Tornádo Lue. Uvěřil jsem, až když jsem ve schránce našel dopis od herecké asociace, že jsem nominaci získal. Z ocenění mé práce a jsem měl velikou radost.
Vaším pracovním nástrojem je hlas. Jak si ho chráníte?
Nesmí se nic přehánět, spíš se otužovat, já se v období viróz snažím doplnit do stravy různé vitamíny. Něco dokážu ovlivnit, něco ne. Loni v prosinci jsem musel odzpívat profesora Higginse v My Fair Lady, v těžké indispozici. Pan dirigent to nahlásil divákům, nakonec jsem to i ve vysokých horečkách odzpíval. Ale naštěstí se kvůli mně nikdy představení rušit nemuselo.
Přemýšlel jste o tom, co byste dělal, kdybyste nepůsobil v umění?
Asi bych byl pedagog, učit mě baví. A protože můj otec byl pilot na vojenském letišti v Čáslavi, tak jsem měl blízko i k letectví. Ale osud to zamíchal jinak.
Kromě inscenace Mam’zelle Nitouche, na čem v současné době pracujete?
Pracuji na současném repertoáru. Chystám se na hostování v mosteckém divadle s My Fair Lady. Když se nevěnuji studiu nové inscenace, tak se intenzivně, třeba týden předem až šest hodin denně připravuji na představení, které mě čeká. Během měsíce můžu zpívat a hrát v několika různých inscenacích a koncertech.
Na to asi bylo náročné období koronavirové pandemie…
Měli jsme strach všichni, abychom neztratili hlasovou kondici. Během pandemie jsme nastudovali velmi náročnou inscenaci Tristan a Isolda, kde zpívám roli Melota. Natočili jsme to na čtyři kamery. Bylo zvláštní zpívat a hrát v kostýmech, v kulisách do prázdného hlediště. Premiéru jsme udělali až po covidu. Stejně jsme si připravili i Čardášovou princeznu, kterou jsme museli několikrát přerušovat, kvůli různým opatřením. Snažili jsme se hlas udržovat, ale protože doma nikdy nenavodíte ten pěvecký pocit, jako když zpíváte s orchestrem, tak jsme z návratu měli obavy. Naštěstí ale bylo první představení před diváky fantastické.
Zmínil jste i muzikál My Fair Lady, který se na prkna ústeckého divadla vrátil po dvanácti letech. Zde ztvárňujete roli profesora Henry Higginse. Jak se vám tak slavná role hraje?
Hraje se mi výborně, zkoušení bylo fantastické. Pod režijním vedením Filipa Nuckollse jsem zkoušel poprvé. On je činoherní režisér a i to představení je hodně postavené na činohře. Postupně jsem si k té postavě nacházel klíč. Podobně jsem si hledal cestu i k roli Horáce Badmana alias Hogo Fogo v Limonádovém Joe. Zakázal jsem si dívat se na to i v televizi. Chtěl jsem, aby pocity vycházely ze mě. U Horáce to nebylo lehké, ale u profesora Higginse to bylo ještě těžší. To je velká a náročná role.
A líbí se divákům?
Naštěstí ano. Jsou na to úžasné reakce publika, ale i kritiky.
Určitě máte spoustu plánů. Prozradíte nějaké?
V červnu nás čeká zájezd. S operou Giuseppe Verdiho Nabucco. Jedeme na Slovensko na Bratislavský hrad. Už loni jsme tam hráli Rusalku a Carmen. Mělo to velký úspěch, takže nás letos pozvali znovu. Dále tam budou dva koncerty našeho orchestru. A na podzim začneme zkoušet muzikál Divotvorný hrnec. Na to se moc těším.
Máte hodně nabitý program. Jak rád odpočíváte?
Já moc odpočívat nemusím a ani neumím. Když mám volno, tak zrelaxuji docela rychle a navíc na ten odpočinek moc času nemám (smích).
Co vám v poslední době udělalo radost?
Moje rodina. Máme s manželkou, bývalou baletkou ústeckého divadla, tři syny. Nejstaršímu bude sedmnáct, prostřednímu sedm a nejmladšímu pět let. Jsou mojí největší radostí.
Přidat komentář