V boxerském ringu bolest necítíte

Foto: Michal Beránek

Drobnou blondýnku Fabiánu Bytyqi by jen málokdo typoval na profesionální boxerku, která ve své kategorii patří mezi evropskou špičku.

Profesionálně se pod vedením Lukáše Konečného boxu věnuje teprve rok a zatím v ringu neprohrála. V březnu ji čeká zatím vrcholný zápas kariéry. Pokud opět vyhraje, získá ceněný evropský pás.

Přezdívají vám Andělská pěst. Kde se vlastně to jméno vzalo?

Vymyslel ho moderátor TV Nova Hrdlička na prvním galavečeru v Magdeburku. Řekl, že mám tvář jako anděl a jsem mlátič, tak mi dal tuto přezdívku. Poprvé jsem slyšela, že mi tak říkají, když jsem se koukala na Televizní noviny.

Jak jste na to reagovala? Třeba vaše kolegyně Lucie Sedláčková je Mlátička z Děčína, což je už drsné.

Říkala jsem si, že asi není dobré dávat mi speciální přezdívku po prvním zápase, když se o mně ještě neví. Třeba Lukáš Konečný měl speciální techniku, při které lámal žebra, a tak se mu přezdívalo Chirurg. Myslela jsem, že i u mne za nějaký čas k nějaké přezdívce dojdeme. Nakonec se to ale po prvním zápase chytlo. A pravda, když jsem slyšela Mlátičku z Děčína, tak jsem si řekla – zlatá Andělská pěst.

Máte bilanci 6 zápasů, šest výher, z toho dvakrát technické KO. Jak se dospěje k takové bilance. Je to trénink, technika, výběr soupeřek?

Určitě mi dal hodně trénink s Lukášem Konečným. Změnil mi zcela styl boxování. Ale je to i dobrá práce manažera. Vybrali mi soupěřky tak, abych hned nepřišla do nejtěžšího zápasu.

Foto: Martina Houdek
Foto: Martina Houdek

V lednu jste jednoznačně porazila velmi zkušenou soupeřku a 5. března vás čeká galavečer v Plzni, který má být velmi špičkový. Proč?

Bude to nejen galavečer, ale budou se tam boxovat hned čtyři titulové zápasy najednou. To je v Čechách velmi neobvyklé. V minulosti se tu o pás boxovalo jen dvakrát, jednou to byl právě Lukáš. Já a Lucka Sedláčková budeme boxovat o evropské pásy. O další pak ještě Štěpán Horváth a jeden německý boxer o světový titul.

Určitě nemyslíte s Luckou společně? Ona je o dost větší, pokud se nepletu.

(Smích) Samozřejmě ne, každá ve své váhové kategorii. Lucka je asi o deset kilogramů těžší.

Ale asi to zatím bude váš největší zápas…

Určitě největší. Má za sebou teprve první rok boxování. Ale velmi se na to těším.

Jak trénujete?

Jsme v plné přípravě. Již neboxuji na čtyři, šest kol, ale zvyšuje se to na deset kol. Takže hlavně fyzická příprava a ladíme s trenérem koncovku do úderu, která mi trošku chybí. A různé techniky. Třeba nyní jsem hodinu trénovala, jak schovat bradu za rameno.

Jak se těšíte?

Strašně. Je to cíl každého boxera si sáhnut na pás. Jsem překvapená, že tahle šance přišla po pouhém roce. Mám samozřejmě i obavy, ale to je asi normální.

Jak jste se vlastně dopracovala až k profesionální smlouvě?

Začala jsme ve čtyřech letech s karate. Pak jsme s bratrem přešli na kickbox a thaibox. Lukáš pak jednu přišel za bratrem, že hledá nějaké boxerky, aby mohl založit stáj. On mu řekl o mně. Lukášovi jsem se líbila a předvedl mě manažerovi a nakonec vše klaplo.

Ženský box není tak obvyklý. Jste s Luckou v Česku průkopnice?

Úplně ne, již tady nějaké boxerky byly. Ale až o nás se více začala zajímat média. Je kolem nás kampaň, spolupracuje s námi Nova. Takže se o nás více mluví. To je dobře, doufáme, že se na nás nabalí i nějací chlapi a bude z toho šance povznést celý český profibox.

Trénujete za SES boxing. Co je to za stáj?

Je to německá stáj, za kterou boxoval Lukáš Konečný. Založila tým taky v Čechách, který vede Lukáš.

Je to výhoda mít za sebou takovou organizaci?

Rozhodně, ten servis je úžasný. Když jsem v minulosti dělala kickbox, tak se nenašel manažer, který by zařídil zápas o nějaký titul. Řekli vám, že si to musíte vše zaplatit. A nyní, když potřebuji rukavice, zavoláme a oni je přivezou a vše zařídí. Zařizují reklamu, marketing. Na zápase máme svého cutmena, který vám zaleduje rány, ošetří a ví, co dělá. V Čechách vás maximálně někdo otře ručníkem.

Foto: Martina Houdek
Foto: Martina Houdek

Trénujete s Lukášem Konečným. Jaký je trenér?

Ze začátku jsem se ho bála. Jednou, ještě před tím, než vůbec vznikla ženská stáj, jsem u něho s bratrem byla na tréninku. A on hrozně řval a často mu ujelo nějaké hodně ostré slovo. Řekla jsem si, to nemám zapotřebí a přestala jsem chodit. Za dva měsíce přišel s nabídkou na box, tak jsem váhala. Ale pak jsem zjistila, že je to hrozně milý a hodný člověk. To jeho řvaní je vlastně jeho styl tréninku. On to nemyslí zle, naopak. Snaží se nás tím vyhecovat a dostat z nás to nejlepší.

Co vám v boxu jde, a co naopak ne?

Nejde mi moc pohyb, jsem takový dřevák. A co mi jde? Asi dvoják, který jsem se naučila právě od Lukáše. Když soupeřka tlačí, dokážu se zabalit tak, že mi tam žádná rána neprojde.

Když do vás soupeřka buší, tak to musí bolet…

V tom zápase to necítíte, to pracuje adrenalin. Občas na tréninku něco zabolí, ale s tím prostě počítáte.

Kolik času vám takový současný trénink zabere?

Mám dva tréninky denně. Ráno je většinou nějaká fyzická příprava tak hodinu až hodinu a půl. A druhý, podobně dlouhý, odpoledne. Je to trochu časově náročné, ale zase ne tolik, abych při tom nemohla stíhat i spoustu jiných věcí. Studuji vysokou školu, občas zajdu ven.

Studujete na UJEP, pokud se nepletu…

Na Fakultě zdravotnických studií ergoterapii. Pomáhá lidem třeba po obrně nebo nehodách vrátit se zpět do běžného života. Hrozně mě to baví. Přemýšlela jsem ještě o fyzioterapii, ale nakonec jsme zvolila ergoterapii. Víte, že někomu budete moci v životě pomoci.

Teď jste hvězdou nového univerzitního klipu. Jaké bylo natáčení?

Já si strašně vážím toho, že si mě vybrali. Spolupráce s Adamem Pavelkou, který vše točil, byla suprová.

Foto: Adriana Kocurová
Foto: Adriana Kocurová

Teď jste byla herečka. Když si člověk začne na internetu hledat vaše fotografie, narazína profesionální snímky vás jako modelky s boxérkama. Nemáte i tyto ambice?

Už jsem si s Lukášem Konečným zahrála v reklamě. Nijak zvlášť mě to netáhne, ale ono je to důležité pro propagaci. Ale věnovat se chci hlavně boxu, ne reklamám.

Můžete se boxem uživit?

Jsem teprve na začátku. Mám dobré podmínky pro trénování a uživit se tím dá.

Takže to bude vaše práce?

Doufám, že pár let ano. Ale samozřejmě člověk stárne, tak proto studuji, abych měla zadní vrátka.

Říkala jste, že máte i volný čas. Jaké jsou vaše koníčky?

Přiznám se, že často a ráda spím. Ono je to po trénincích asi logické. Ráda chodím plavat nebo do páry, což je forma relaxování. Nyní je plesová sezona, tak zajdu i na ples. Nebo ráda dělám různé ukázky. To focení kolem toho, natáčení, neberu jako práci. Je to pro mne zábava.

Jak vás bere okolí? Zkouší třeba nějací kluci testovat, jak je ta drobná holka vlastně ostrá?

Já jsem nekonfliktní, takže s lidmi vycházím. Někdy mají třeba spolužáci nějaké narážky, ale to je jen vtip. Mám 160 centimetrů a 48 kilo, tak mnozí lidé u mne asi neřeknou, že by se měli bát. Od toho jsou v boxu váhové kategorie. Ale třeba jednou ve své váze nějaký strašák budu. Uvidíme.

Kolik máte v Česku soupeřek?

Žádnou, jsem tu ve své kategorii jediná. Pár v Evropě, ve světě 126.

A na jakém jsme místě?

V Evropě třetí, ve světě do dvacítky, ale to přesně nevím.

A co přítel?

Teď žádný není. Nemám tolik času, soustředím se hlavně na box a svůj vývoj. Možná v budoucnu. Až se někdo objeví, tak to prostě přijde.

Jste atraktivní dívka, nebojíte se, že si zraníte v obličeji?

Já chodím do ringu s vědomím, že mi klidně mohou zlomit nos nebo rozseknout obočí. To se dá zašít a pak se to vstřebá. A kdyby ten nos byl po zraněních strašný, tak je tu vždy možnost jít na plastiku. Moc to neřeším. Zatím jsme nikdy nic rozseklého neměla, jednou velikou bouli a monokl. Já jsem v tomhle trochu kluk.

Foto: Daniel Šeiner
Foto: Daniel Šeiner

Fabiána Bytyqi
Dvacetiletá rodačka z Ústí nad Labem. Navštěvovala školu na Kamenném vrchu, Gymnázium dr. Václava Šmejkala a nyní studuje UJEP. Od čtyř let se věnuje bojovým sportům jako je karate, thaibox, kickbox a nakonec klasický box. Má za sebou první rok profesionální kariéry pod německou stájí SES Boxing.
Moje nej
barva: kombinace černá a červená nebo černá a růžová
jídlo: palačinky
hudba: Martin Garrix
číslo: 2
politik: Lukáš Konečný

Napište první komentář

Přidat komentář

Váš e-mail nebude zobrazen veřejně.


*