Novou posilou týmu HC Slovan se na podzim stal zkušený hokejový útočník a několikanásobný účastník mistrovství světa a hráč NHL Petr Tenkrát. Osmatřicetiletý hokejista původem z Děčína, kterému spoluhráči neřeknou jinak než Tenky, má smlouvu na letošní sezonu. Věří, že se HC Slovan dostane na nejlepší místa v tabulce první ligy.
Jste tu teprve krátkou dobu. Ale jak se vám v Ústí hraje?
Jsem velmi spokojený. Je tu vynikající parta i organizace a hrajeme výborný hokej. Nyní se s několika týmy taháme o body, abychom byli do šestého místa, takže je to náročné. Do Vánoc se to nějakým způsobem zlomí a je proto potřeba získat co nejvíce bodů. Proto se snažíme se na každý zápas připravit co nejlépe a získat maximum bodů. Pak bychom mohli být do play-off v pohodě.
Podle vašich zkušeností. V čem je Ústí silné a v čem pokulhává?
Jsou tu určitě velmi kvalitní brankáři a jsme velmi dobrý tým do ofenzivy. Jsou nějaké chyby dozadu, ale ty se dělají všude, v každém týmu. Není to nic zvláštního, na jejich odstranění intenzivně s trenéry pracujeme. Rozhodně tedy nemohu říci, že dozadu hrajeme špatně. Je to o tom si to uvědomit a chyby minimalizovat.
Pocházíte z Děčína. Je návrat do Ústí vlastně návratem domů, na sever Čech?
Kdybych to bral jako návrat domů, tak bych asi hrál v Děčíně. Naskytla se mi možnost hrát za Ústí a to byla výborná zpráva. To, že je to kousek od mého rodiště, je další velké plus. Je to srdcová záležitost, pro mne již od malička byl západ Děčína s Ústím obrovské derby. Kdybychom mluvili o návratu domů na konec kariéry, tak bych poslední zápas odehrál za Děčín.
Jak se vlastně kluk z Děčína dostal až do reprezentace a NHL?
Hokej jsem začal hrát jako žáček v Děčíně, chodil jsem od třetí třídy na sportovní třídu. Dostal jsem se do krajského výběru Severočeského kraje a nakonec i nabídku jít do mladšího dorostu na Kladno a do tamní sportovní třídy. Nebylo to lehké se ve čtrnácti přesunout na internát, ale nelituji toho. Byl to krok dopředu a mohl jsem hrát nejvyšší dorosteneckou soutěž. Pak to bylo i o štěstí. V dorostu bylo spousta kvalitních hokejistů a do A týmu se mohou probojovat jen někteří.
Kdy padlo to rozhodnutí, že hokej bude vaše práce?
To bylo ještě mnohem dále. Když hrajete dorost, tak to ještě není jasné. Ten krok byl, když jsem se dostal do kladenského ačka. Ale to nebyl konec. Musíte na sobě neustále pracovat.
Vaše kariéra je bohatá, kromě české extraligy jste hrál třeba ve Finsku, v Rusku, v NHL. Co byl vrchol profesionální kariéry?
Asi největším zážitek byl první zápas v NHL, na ten nikdo nezapomenete. Neznám hokejistu, který by nesnil o tom, že bude hrát NHL. Pak vstřelení prvního gólu a hattricku v NHL. Ale co řadím asi úplně nejvýše, jsou dva mistrovské tituly ve Finsku. Strávil jsem tam krásných šest let a ten hokej jsem si tam užíval. Byl to hokej na vysoké úrovni, kvalitní liga a opravdu skvělý tým.
Český hokej je na špičce. Dají se ale srovnávat podmínky tady a venku?
Rozdíly mezi Českem a NHL samozřejmě jsou. Ale nechci hanit českou ligu a zázemí. I u nás jsou kluby na vysoké úrovni, jsou finančně zajištěné a hráči v nich mají kvalitní zázemí. NHL je samozřejmě o stupínek výše. I Finsko a Švédsko jsou trochu jinde. Třeba ve Finsku se více trénuje. Práce s dětmi je ve Finsku a Švédsku více propracovaná než u nás. Ale i čeští trenéři se nyní snaží do svých postupů tyto nejnovější trendy zapracovat.
Startoval jste na čtyřech mistrovství světa, máte dvě medaile – stříbrnou a bronzovou. Co považujete za to top z reprezentační kariéry?
Každá medaile je krásná, jakékoli medaile z mistrovství je nezapomenutelný zážitek. Při mém prvním mistrovství v Rize tým mnoho lidí podceňovalo, ale nakonec jsme skončili druzí. I s velkým štěstím jsme postupovali až do finále. Pamatuji si, že jsme byli nadšení, ale pak jsme vystřízlivěli, když jsme narazili ve finále na Švédy. Ti nám pořádně nepůjčili puk. U druhé medaile jsme hráli o finále se Slovákama, ale ten zápas jsme nezvládli. Pak bylo těžké se připravit na zápas o třetí místo, ale zvládli jsme to lépe než Fini. On je to takový paradox. Když získáte bronz, odjíždíte domů z mistrovství po vítězném zápase. Pokud stříbro, které je samozřejmě cennější, tak jste skončili prohrou. A mně se po vítězství vždy odjíždí lépe.
O českém týmu se vždy říká, že je bezvadná parta? Platilo to i o těch vašich?
Vždy se sešla parta výborných hokejistů. Každé mistrovství, pokud se daří, probíhá v pohodě a člověk si to užívá. Samozřejmě pokud turnaj nejde, tak ta nálada tak výborná není.
Váš typ do budoucna. Udrží se český hokej na světové špičce?
Já si to přeji. Český hokej má stále výborný zvuk a vychováváme řadu výborných hráčů. Myslím, že v té nejvyšší konkurenci obstojíme i v budoucnu.
Hokej je o intenzivním tréninku, ale jak Petr Tenkrát relaxuje?
S tím přibývajícím věkem je odpočinek důležitější. Již ho potřebuji více než v nějakých dvaceti, třiadvaceti letech. Mám velkou rodinu, tři dcery, kterým se snažím v maximální míře věnovat. Starší holky, dvojčata, sportují a tak se je snažím podporovat a jezdit s nimi na turnaje. Třetí je ještě malá, u té uvidíme. Být s dětmi je pro mne největší relaxace.
A nějaké koníčky?
Rád jezdím na hory a zalyžuji si. Času moc není, ale vždy se snažím najít nějakou chvilku, abych se dostal na svah. Velmi mě také zajímají auta, ale také pracuji na baráku a zahradě.
Život hokejisty je kočovný. Už jste se natrvalo usadili?
Už asi natrvalo. Bydlíme kousek od Kladna a tam nejspíše zůstaneme. Do Ústí to není daleko, mohu odtamtud snadno dojíždět.
V osmatřiceti letech se kariéra hokejisty blíží ke konci. Už jste přemýšlel, co dál?
Přemýšlel. Věk člověk nezastaví a konec se blíží. Určitě se budu věnovat dětem, které chci vidět růst. Uvidíme, kam mě život zavane. Mám i myšlenky na trenérství, ale uvidíme, jak to dopadne. Nerad bych zatím předbíhal. Teď jsem v Ústí a hlavním cílem je uspět s týmem co nejlépe.
Petr Tenkrát
Narozen 30. 5. 1977 v Děčíně. Profesionální hokejista hrající v 1. české hokejové lize za tým HC Slovan Ustí nad Labem. Nastupuje na pozici útočníka. Je vysoký 182 centimetrů, váží 94 kilogramů. Petr Tenkrát hrál v letech 1994 až 1999 českou extraligu za HC Rabat Kladno. V následující části kariéry vystřídal řadu týmů finské a ruské ligy, hrál v NHL, Švédsku a pak opět v Kladně. Zúčastnil se čtyř mistrovství světa, kde získal stříbrnou a bronzovou medaili.
NEJ
Jídlo: Nejsem vybíravý
Barva: Modrá a černá
Číslo: 62
Hudba: České skupiny
Politik: Nemám
Přidat komentář