Parta kamarádů, které spojuje láska k muzice, se dala dohromady před třemi lety už na ústeckém gymnáziu. Právě tam se odehrál vůbec první koncert kapely Youlie. Na startu to ale poprockové uskupení nemělo vůbec snadné, protože přišel zákaz veřejných akcí kvůli koronavirové pandemii. Teď je ale ústecká kapela zpátky v sedle a chystá svůj největší a nejambicióznější projekt.
Jak se kapela Youlie dala dohromady?
Jirka: Kapela vznikla z bývalých členů kapely Downtown a dalších hudebníků – vrstevníků v našem okolí z prostředí gymnázií v Ústí nad Labem.
Timmy: Během střední jsme se snažili s Albym založit kapelu, jelikož jsme často chodili na koncerty kapel Dowtown nebo Demowave, tak jsme dostali určitou inspiraci. Založit si kapelu nám nevyšlo, ale štěstí se na nás usmálo a do kapely Downtown, kde hráli Jirka a Pavel, nás přibrali.
Alby: Po pár dnech, co odešel Klepi s Jirkou z kapely Downton, přišli si poslechnout, jak s Timem hrajem. Klukům jsme společně zahráli Dark Necessities a potom já sám Klepimu Toxicity. Nikdy nezapomenu jeho hlášku: „Jo dobrý, jenom teda kopák ti občas ujede”.
Adéla: Na začátku loňského září mě kontaktoval kamarád s tím, že Youlie hledá novou zpěvačku. Napsala jsem Pájovi a domluvili jsme zkoušku, zajamovali jsme si a zahráli píseň Nad ránem. Na to, že jsme se neznali, jsme byli více než kompatibilní. Zkusili jsme jeden koncert na zkoušku a po odehrání jsme všichni věděli, že tohle je to ono.
Bydlíte pořád v Ústí?
Jirka: Studujeme v Praze, ale náš domov stále zůstává na severu Čech.
Timmy: Trvalé bydliště sice máme furt Ústí, ale jinak bydlíme na kolejích v Praze kvůli studiu. Vracíme se pravidelně o víkendech nebo kvůli koncertům.
Co máte v Ústí rádi a co ne?
Jirka: Jelikož je Ústí po kulturní stránce celkem chudé, tak mi dělá radost každý projekt, který někdo tvoří. Mám rád scénu okolo Hraničáře, nebo ulice Pivovarské.
Pavel: Mám na něm rád nezávislost a jedinečnost. Nemám tady rád nastavení některých lidí.
Timmy: Mám rád v Ústí lidi, vím, že je tu mnoho talentovaných mladých lidí a velice zkušených a moudrých starších. Tito lidé mají nebo jednou budou mít velký vliv na rozvoj města. O Ústí se veřejně ví, že jsme nejhorším krajským městem a mnoho lidí bohužel nad tím mávlo rukou. Přijmuli to a smířili se nejen mnozí Ústečáci, ale i vedení města. Někde to bohužel je i vidět.
Alby: Vyrostl jsem tu, je to tu pro mě prostě doma. Myslím, že vzhled města hodně kazí infrastruktura kolem Mírového náměstí.
Proč jste zvolili název kapely Youlie?
Jirka: Líbí se mi, jak to slovo vypadá, má to anglický význam a ladí to s naším singlem Julie.
Pavel: Shoduje se s názvem jednoho z našich prvních singlů. Julie jako taková se nám tolik nelíbila po grafické stránce, tak jsme došli k Youlie.
Timmy: Byl to výkřik do tmy, název jsme vymýšleli asi půl roku. Nakonec se navrhlo „Kapela Julie“ a aby vizuálně to vypadalo lépe, změnili jsme to na Youlie.
Alby: Jedna z našich prvních skladeb je Jůlie a chtěli jsme se pojmenovat podle toho, jen vizuálně se nám to vůbec nelíbilo, so… –> Youlie.
Takže nehrajete od začátku stále ve stejném složení?
Jirka: Složení se párkrát proměnilo, převážně post zpěváků. Momentální složení je Jirka, Timmy, Alby, Klepi a Adéla.
Timmy: V Dowtownu, kde hráli Jirka a Pavel, došlo k neshodám, po kterých odešel tehdejší basák s bubeníkem a hned na to přibrali mě s Albym. Později došlo k dalším obměnám kádru, hlavně na pozici zpěvačky.
Alby: Jedna z prvních změn byla při přesunu do Prahy, kvůli vysokým školám. S klukama se určitě shodneme, že kdyby nebyla kapela, určitě bychom šli každý studovat spíše do jiného města.
Na scéně jste od roku 2019. Jak společné roky hodnotíte?
Jirka: Každý rok přinesl vždy mnoho změn a pokroku v naší práci a také jsme víc a víc společně sehraní.
Pavel: Jako nejlépe strávený čas z pohledu investice do našeho budoucího hudebního života. Rozhodně si naši práci užívám.
Timmy: Cítíme za sebou obrovskou horu práce a neskutečný posun. Občas se podíváme na naše první koncerty v Ústí a srovnáme si je s dneškem a máme neskutečnou radost. Víme pak, že to enormní množství energie, které investujeme, se časem prostě vrátí. Samozřejmě za ta léta se nám otužilo přátelství a chápeme se dříve, než si něco řekneme. Prožili jsme si hodně neshod a střetů názorů, které otužily naši komunikaci natolik, že v průběhu koncertu jsme schopni se na něčem domluvit jenom kývnutím hlavy nebo mrknutím na toho druhého. Takže jak po stránce profesionální nebo i přátelství všechno jde jen vzhůru.
Alby: Zkušenosti, zklamání i pocit štěstí. Neměnil bych!
Jak často trávíte čas společně? Na zkouškách, koncertech. Nelezete si někdy na nervy?
Jirka: Zkoušky míváme dvakrát až třikrát týdně. Naučili jsme se ale brát čas ve zkušebně jako práci a oddělit ji od normálního času, který spolu trávíme a proto spolu vycházíme velmi dobře.
Pavel: Ponorky jsou klasický problém a do jisté míry nás to určitě čeká. Každopádně momentálně spolu trávíme dost času i mimo zkoušky, takže bych řekl, že na nervy si začneme lézt až časem.
Timmy: Každý máme taky vysokou školu nebo práci. Jakmile skončí zkouška, většině z nás začíná reálný život. Na druhou stranu bez povinného posezení po koncertu u piva nebo posezení občas po zkoušce se to neobejde. Rádi děláme teambuildingy, kdy se jednou za rok nebo půl vytratíme ze světa. Teambuildingy slouží jak k odpočinku, tak i k hudební tvorbě nebo inspiraci. Každopádně si myslím, že se scházíme tak nějak akorát.
Adéla: Každý týden máme dvě zkoušky plus koncert, čili relativně dost. Společné pivo nebo fotbálek jsou alespoň jednou do měsíce naším nepsaným pravidlem.
Do klučičí kapely jste pustili ženu. Zapadla mezi vás?
Jirka: Se zpěvačkami máme už delší zkušenosti, ale Adéla mezi nás zapadla dokonale a posunula naši kapelu neskutečným způsobem dopředu.
Timmy: Adéla zapadla po všech možných stránkách. Jakožto talentovaný profesionál, s daleko většími zkušenostmi, než má kdokoliv jiný z kapely. Samozřejmě profesionalita není jediná kladná hodnota Adély. Zapadla i jako fajn kamarádka a parťák. Pracovat s ní je momentálně jako za odměnu a těším se, co všechno společnými silami vytvoříme.
Alby: Ady zapadla neskutečně. Baví mě, rozdíly, který každý z nás má a to nejen v hudbě.
Adéla: Sice tato otázka směřuje spíše ke klukům, ale moje „začlenění“ bylo tak přirozené, že jsem ho ani nepostřehla. Už dva roky jsem hledala kapelu s nábojem, hudebním rozhledem a snahou něco dokázat. Fakt, že jsem takový band našla až po dvou letech, je smutný, ale zároveň jsem šťastná, že to jsou zrovna kluci z Youlie.
Je něco, co byste třeba udělali jinak?
Timmy: Pokud myslíte něco o chodu kapely nebo o zpracování písniček tak myslím, že každý člověk na světě by se mohl vrátit v čase a něco změnit. Každopádně kapela se vyvíjela tak jak to zrovna nejlépe a nejrychleji šlo. Covid nebo energetická krize nám to však neulehčují.
Nastalo období, kdy jste s tím třeba chtěli seknout?
Jirka: Nastalo a ne jednou. Vždy jsme si ale dokázali navzájem podržet hlavy nad vodou a to nepříjemné období ustát.
Pavel: Od toho okamžiku, kdy jsme si všichni poprvé určili priority, ne. Nikdy jsem s tím seknout nechtěl.
Timmy: Určitě. Pracovat, studovat a rozvíjet svůj koníček není pro slabé jedince. Naštěstí naše přátelství je po tolika letech tak pevné, že se navzájem vždycky podpoříme a odstraníme si navzájem obavy, že by tolik naší práce šlo na zmar.
Co všechno pro vás kapela a muzika znamená?
Jirka: Kapela je pro mě druhá rodina a muzika způsob, jak něco vytvořit a předat světu.
Pavel: Život.
Timmy: Všechno a to je na tom to nejkrásnější. Každý hudbu zrovna nebo i celkově vnímá trochu jinak a taky se jinak vyjadřuje. Zpevňuje přátelství nebo zkrášluje životní momenty. Jestli mluvit o mém vnímání hudby. Určitě je to můj způsob jak něco vyjádřit, bavit sebe a hlavně bavit lidi. Není nad to slyšet křik a zpěv fanoušků a vědět, že mají o trošku zajímavější den.
Alby: Kapela je prostě rodina. Muzika je terapie.
Adéla: Kapela obsazuje momentálně jednu z prvních tří příček v žebříčku mých priorit. Je to čas, kdy ze sebe mohu „vyplivnout” vše, co v sobě mám. Relax a part time job v jednom.
Co jste dělali, když jste během pandemie koronaviru, nemohli hrát?
Jirka: Zkoušky nepřipadaly v úvahu, a tak jsme se věnovali svým povinnostem a posílali si hudební nápady online.
Pavel: Snažili se dělat věci mimo koncertování. I když skládat na dálku je občas dost obtížné.
Timmy: Cvičili, cvičili a cvičili. Sami doma samozřejmě. V průběhu covidu se už se objevovali první ambice, takže byla potřeba se připravit na rozvolňování opatření a první koncerty.
Určitě máte rádi všechny vaše písničky, ale je nějaká nejoblíbenější?
Jirka: Mám velkou radost z nejnovějších písniček, které teď tvoříme. Například mě dost baví Holka v dešti.
Pavel: Rebeka.
Timmy: Mám vybrané dvě, ale bohužel ani jedna není nahraná, tak to nechci prozrazovat.
Alby: Já to mám vždy podle období, nebo nálady prostě. Teďka je to určitě Nalevo a Zastávka.
Adéla: Rozhodně ty, na kterých momentálně společně pracujeme. Můžete je slyšet na koncertech, jelikož na studio zatím nebyl čas. Pokud bych měla vybrat z již vydaných, je to jednoznačně Nalevo.
Máte k nějaké písničce natočený i klip?
Alby: Ke skladbě „Dáma” je klip točený na střeše Obchodního centra Labe v Ústí. K „Tak Stůj”, je klip točený na kolejích Hostivař a VŠŠK.
Na čem v současné době pracujete?
Jirka: Nerad bych to už prozrazoval, ale půjde zatím o nás největší a nejambicioznější projekt.
Timmy: Momentálně na všem co se dá, snažíme se neustále zlepšit show a bavení diváku, pracujeme na image a vzhledu a taky na kvalitě starých a tvorbě nových písniček. Nebudu prozrazovat všechno samozřejmě, ale tento rok bude živější než kdy předtím, to vám mohu slíbit.
Kde vás mohou fanoušci vidět?
Sedmnáctého března také v Praze my spolu s kapelama Arzzen = Mandragora a devětadvacátého března zase Praha – my + Nevergreen = Elpíčko.
Přidat komentář