Andrea Uhlík Berecková: Zažila jsem moc nepříjemná, ale i opravdu magická setkání

Charismatickou herečku Andreu Uhlík Bereckovou, která se objevila třeba ve filmech Abstinent, O malých věcech nebo Vybíjená, k divadlu náhodou přivedla maminka. Přestože se narodila ve Zlíně, jejím momentálním domovem je už několik sezón ústecké Činoherní studio. V současné době exceluje na jeho prknech s hereckým kolegou Kryštofem Bartošem ve hře Peer Gynt.

Jak jste se k herectví dostala? Chtěla jste být herečkou odmalička?

Ne, chtěla jsem být egyptoložkou a baletkou, co umí ovládat vodní živel – v jednom. Ale v baletním kroužku ve Zlíně, bylo ten rok, když mi bylo sedm let, plno. A tak mě maminka zapsala do dramatického kroužku, který vedl zajímavý pedagog Petr Nýdrle. Pak to šlo nějak přirozeně: ostravská konzervatoř, Divadelní akademie múzických umění a teď jsem tady. Takže za to může máma.

Takže rodiče nechtěli, abyste dělala něco solidnějšího?

Jelikož jsem chtěla už na střední hereckou školu, a ještě k tomu do Ostravy, nastavili rodiče pravidlo. Dobře, ale podáš si přihlášky dvě. Ta druhá byla na výtvarnou, takže by si stejně moc nepomohli (smích). Myslím, že nečekali, že se dostanu, ale chtěli, ať si přijímačky zkusím. Takže za to nemůže jen máma, ale vlastně i táta.

Takže byste byla egyptoložka, kdybyste nebyla herečka?

Ten dětský plán pořád platí (smích). Ne teď vážně. Ráda bych studovala historii. Měla kulturní centrum někde na samotě, kde by probíhaly workshopy, koncerty, bylinkaření a zároveň by to byl antikvariát. Ale taky by to klidně mohlo být u moře.

Ale jste herečka a hrajete v Činoheráku. Jak se vám vůbec hraje před ústeckýpublikem?

Ústecké publikum je specifické. Každé představení je setkání velice rozdílných lidí. Jsem ráda, že Činoherák není typické městské divadlo, ale že umí přitáhnout celé spektrum společnosti. Dokonce bych řekla, že se to liší, titul od titulu. Například na Jídelní vůz přijde úplně jiný divák než na nedávno derniérované představení Tady je všechno ještě možné. A tohle se mi na Činoheráku líbí, toho si vážím. Že myslí široce. Zažila jsem díky tomu jak nepříjemná, tak i opravdu magická setkání s divákem.

Líbí se vám město, najdete si čas na procházku?

Já jsem zamilovaná do téhle krajiny. Především pak do okolí Bukové hory. Dokonce tak moc, že se s Petrem Uhlíkem poohlížíme po nějaké staré chalupě v Ústeckém kraji. Takže kdyby někdo ze čtenářů měl nějaký tip, sem s ním (smích). Samotné Ústí jako město má pro mě strašně moc tváří. Za ty čtyři roky jsem si ho dost prochodila. Ale pro mě je, přirozeně, nejvýraznější oblast Střekova. Věřím, že kdyby se téhle čtvrti dala péče a větší pozornost stran vedení města, stala by se čtvrtí, kam by každý rád zavítal. Jsem proto ráda alespoň za aktivitu místních. Za každou novou kavárnu a společenskou událost na této straně mostu.

Prozradíte, kde jinde hrajete?

V Praze. A ráda vás tímto prostřednictvím pozvu. Například na představení Vyšlapaná čára do divadla MeetFactory anebo do Venuše ve Švehlovce na představení Maryša (mlčí).

Toto představení vám vyneslo nominaci na Thálii?

Ano, v roce 2019 jsem byla za titulní roli nominována na Thálii.

Objevila jste se ve filmu Abstinent nebo seriálu Kapitán Exner. Co vlastně máte raději divadlo, nebo natáčení?

To jsou úplně rozdílné vesmíry. Jednoduše bych řekla: divadlo je pro mě doma, natáčení mě vzrušuje a je výzvou. Osobně zatím nemám tolik zkušeností s natáčením jako těch divadelních. Takže jsem ráda za každou příležitost, která mě něco naučí. Poslední takovou silnou zkušeností bylo natáčení s Pavlem Soukupem, režisérem #martyisdead a dalších seriálů. Šlo o seriálový projekt s názvem Metoda Markovič: Hojer, kde má hlavní roli Petr Uhlík. Bude venku v lednu na Voyu a myslím, že se je na co těšit. Minisérie bude mapovat zločiny, dopadení a usvědčení těch nejděsivějších vrahů normalizačního Československa a především pak zvláštní „přátelství“ mezi Jiřím Markovičem a Ladislavem Hojerem.

Čeká vás teď v blízké budoucnosti nějaké natáčení?

Ano. V blízké době budu natáčet s režisérem Janem Hřebejkem. Víc zatím prozrazovat nebudu.

Máte nějakou vysněnou roli, kterou byste si ráda zahrála?

Chtěla jsem hrát císařovnu Sissi. Chtěla jsem to hrát o anorexii, o přehnané pozornosti výkon, o sebeprezentaci. Měla jsem to skvěle vymyšlené… a teď rakušáci natočili film Korzet… o Sissi a všem, o čem jsem ji chtěla hrát já (smích). Takže musím snít nanovo.

Pozvala jste nás do Prahy. Na co byste nás ale pozvala do Činoherního studia?

Jsem šťastná, jak se podařila letošní sezóna. Takže zvu na Hanzelku a Zikmunda, Jídelní vůz a nově na Peera Gynta.

Točila jste nějaké filmy?

V červnu proběhla premiéra filmu O malých věcech Denise Šafaříka. Ve filmu se kromě jiných objeví část činoheráckého souboru: Petr Uhlík, Lukáš Černoch, Adam Ernest, Jan Hušek a taky já.

Prý jste se v létě vdala za svého hereckého kolegu.

Svatba proběhla (smích).

Co ráda děláte ve volném čase? Jak relaxujete?

Hodně čtu. Chodím hodně se psem. Potkávám se s přáteli. Dělám abstraktní výšivku, což znamená, že se učím vyšívat. Věštím tarotové karty přátelům. Prostě relax.

Hrajete v novince Činoheráku Peer Gynt. Ztvárňujete dokonce více postav. Jak se vám to hraje?

Já dokonce hraji více postav, které spolu vedou dialogy (smích). Peer má hodně specifický divadelní jazyk a to mě baví. Je to něco, co jsem ještě nezkusila, a beru to jako výzvu.

A jak se vám hraje s Kryštofem Bartošem, kterého čtenáři mohou znát z televizních Devadesátek?

To není naše první spolupráce s Kryštofem Bartošem. Hrajeme spolu pár dokonce potřetí. Ale rozhodně je to práce nejintenzivnější a velice osobní. A toho si vážím. Kryštof je takový sexy troll a věřím, že ústecké publikum přenese do trollí země.

Těšíte se na novou sezónu v Činoheráku?

Na novou sezónu se těším. Přichází spousta nových kolegů a já jsem pro změny. Zároveň mě čeká práce s režisérem Tomášem Loužným, se kterým spolu- pracujeme pravidelně, a těším se na něj. Na konci sezóny mě pak čeká zkoušení s uměleckým šé- fem Davidem Šiktancem, kde se potkáme skoro celý soubor, a to je vždy výzva