Téma smrti a umírání zůstává ve společnosti stále do jisté míry tabu. Mnozí se bojí o něm mluvit, bojí se bolesti, ztráty, ale i vlastní bezmoci. Podle Mileny Bejdlové, sestřičky z Domácí zdravotní péče ACME, se lidé často obávají, zda péči o své blízké zvládnou, a proto je nechávají odcházet jinde, než by si sami přáli. Mimo domov, bez známého prostředí a bez blízkosti rodiny. Přitom právě domácí hospicová péče může být tím nejdůstojnějším způsobem, jak doprovodit člověka na jeho poslední cestě.
Jak jste se dostala k práci v hospicové péči?
K práci v hospicové sestry jsem se dostala cestou domácí zdravotní péče ACME, kde jsem se setkávala s pacienty v závěrečných fázích života. Tato zkušenost mě postupně přivedla k zájmu o hospicovou péči a k rozhodnutí v ní pokračovat.
Co pro vás osobně tato práce znamená?
Právě hospicová péče je to, co mě nabíjí. V osobním životě, kdy si více uvědomujeme svoji smrtelnost a v pracovním je to hrdost, že konečně můžu plnohodnotně pomáhat.
S jakými emocemi se nejčastěji setkáváte u pacientů a jejich rodin?
Nejčastěji je to bezmoc. Rodiny i pacienti si uvědomují, že hospicová péče je už na konci života. Je to velmi časté střídání emocí. Od smutku přes strach až po vděčnost. Někdy i úlevu, že v tom nejsou sami.
Jaké jsou největší výzvy, se kterými se v hospicové péči potýkáte?
Velkou výzvou je pro mě mladá rodina. Další výzvou je i větší rodina, kde chce pečovat více osob nejednou. Tam musí hospicový tým nastavit spolupráci tak, aby vše dobře fungovalo. Každá situace je jiná, a je potřeba citlivě hledat rovnováhu mezi potřebami pacienta a možnostmi rodiny.
Jaký přístup k pacientům považujete za nejdůležitější?
Empatie, pochopení. Naslouchat, být trpělivý, nehodnotit.
Je důležitá spolupráce s lékaři a rodinami?
Spolupráce s rodinami je vždy pilíř péče. Bez rodin hospicová péče v domácím prostředí ani nejde. A to samé je ve spolupráci s lékaři. Oni rozhodují jaké léky podávat a tím zajistit důstojné odcházení. Jsou taky nedílnou součástí psychické podpory rodin i pacientů. Rodiny i pacienti jim velmi důvěřují.
Mění se podle vás vnímání hospicové péče ve společnosti?
Ano. Umírání hlavně v domácím prostředí přestává být tabu. Díky medializaci a zkušeností pozůstalých rodin je to na dobré cestě. Lidé si začínají uvědomovat, že smrt není jen konec, ale i prostor pro blízkost, smíření a lásku.
Co byste si přála, aby lidé o hospicové péči věděli?
To, že hospicová péče má obrovský smysl. Je to jedna z posledních věcí, které můžeme pro umírající a jejich rodiny udělat.
Jak zvládáte psychickou náročnost této práce? Čím relaxujete?
Péče je velmi náročná na psychiku. Důležité je mít okolo sebe spolupracující, rodinu, přátelé, se kterými můžu sdílet své pocity. Nejdůležitější je myslet na sebe. Ať už je to wellness, procházky, sport, cokoliv u čeho se dá vypustit. A hlavně si dovolit nebýt pořád silná. I pečující potřebují péči.
Co byste poradila někomu, kdo uvažuje o práci v hospicové péči?
Hospicová péče je skvělá v tom, že nikdy na to nejste sami. Vždy se máte na koho obrátit, lékaři, sestry, psycholog, kaplan, nutriční poradci, sociální pracovník – takzvaný multidisciplinární tým. A na závěr. Takové milé zpětné vazby od rodin, spolupracujících a všech kdo se na péči podílejí se jen tak nezažije. Všude dobře, doma nejlíp. Nikdy na to nejste sami.
ACME Domácí péče s.r.o.
Máchova 1094/1
400 03 Ústí nad Labem
Email: info@acmepece.cz
Tel. 475 216 331
Dobrý den ano to jse tu píše je pravda ležela tam má neteř mnel a 40 let a nechala tu 6 det. Personál to je nepopsatelně jakou péči a starost a všechno co pro pacienta dělají je od srdíčka starají jse krásné jsou příznivé milé obetave no kar nevím už jak je poslat naše andílci to jsou já děkuji panu doktorům sestřička celému personálu co všechno v naloží než člověk zemre jsou pohotově no nevidím to v žádné nemocnici kéž by byly takové personál na oddělení všude vím je málo těch zdr sester ale mnel a jsem kolikrát tu čest vidět na jiných odděleních kde ještě nejsou umírající ale stáří lidé některé jse k pacientům starají hrozně! to je neda porovnat z hospyci fakt děkuji vám za moji neteř ležela v Litoměřicích a pěkně jste ji priptavyly na odchod z tohoto světa děkuji vám všem.