Je to už dvacet let, kdy Ústečan Martin Hranáč zazářil v populární reality show VyVolení. Po skončení soutěže přišel ale pád, který si podle svých slov zasloužil a prospěl mu. Dnes je z něj hvězda sociálních sítí a jezdí po republice se stand up comedy.
Narodil jste se v Ústí, strávil jste tu dětství. Jaké máte vzpomínky?
Skvělý! Tedy jsou tam určitá černá místa, ale na dětství v Ústí vzpomínám rád. Je to vidět i na mých videích, ve kterých hodně čerpám ze vzpomínek z dětství jak z rodinné „pohody“, tak zážitků z běžného života v Ústí. V mých videích se však poznávají i lidé z různých částí republiky, není to tedy jen o Ústí, ale jiných městech, jak mi do komentářů píšou moji sledující.
Jaký jste byl jako žák? Byl jste už tehdy výřečný? Takový ten třídní bavič?
Mě škola moc nebavila, teď myslím výuku, nehltal jsem nové informace ani mě nenapadá předmět, který by mě bavil, snad jen hudebka. Školu jsem bral to spíš jako místo, kde se můžu potkávat s kámoškama a kámošema a bavit je. Byl jsem třídní bavič, možná si troufnu říct i školní bavič. Před vstupem do školy byla taková socha na podstavci, odkud jsem rád zpíval a předváděl se. Běžně se tedy stávalo, že mě ostatní zastavovali a chtěli, ať něco zazpívám, předvedu a to víte, že mě nemuseli moc dlouho přemlouvat (smích).
Máte zde nějaká oblíbená místa?
Vyloženě jedno místo to asi nebude. Přes 10 let žiju v Berlíně a vždycky si užívám jen to, že jsem v Ústí, že se projdu se psem po sídlišti, kde jsem jako dítě chodil ven s naším prvním psem Barouškem. Nebo po městě, kde vždycky potkám nějaké známé, i neznámé, a prohodím s nimi pár vět. Vlastně jedno oblíbené místo v poslední době mám, jsou to Městské lázně. Strašně se mi líbí, jak budovu zrekonstruovali, chodím tam do sauny, a jak říkal pan Hrušínský, tam se moc rád kochám. Kdo tam ještě nebyl, tak moc doporučuji všem.
Vracíte se tedy na sever Čech? Máte tu rodinu, přátele?
V Ústí mám rodinu, velkou část rodiny mám pak v Děčíně, kam také často jezdím. Myslím, že se sem jednou vrátím, ale teď to není na pořadu dne, teď jsem zakotvil v Berlíně, kde je mi dobře. A samozřejmě mám v Ústí kamarády, bydlí tu moje kamarádka Míša, se kterou se znám od základky a se kterou se pravidelně potkávám pořád.
Mnoho lidí vás má zaškatulkovaného jako toho z vily Vyvolených. Jak na účast vzpomínáte?
Já si myslím, že dnes mě lidé víc znají ze sociálních sítí. Ze začátku si lidé říkali, že si mě pamatují z vily, ale poslední roky už znají spíš moje videa. Na působení ve vile vzpomínám dobře, byly tam samozřejmě zážitky, které nebyly jen pozitivní, ale letos to bude 20 let, kdy Vyvolení proběhli, od té doby jsem ty negativní vzpomínky vytěsnil. Mě víc do života asi dalo to, co se dělo po Vyvolených – sláva, kterou jsem si přál, její opadnutí až moje dopadnutí na dno. Jak říkají moji nejbližší, já jsem to rozbití držky potřeboval, díky tomu jsem si uvědomil spoustu věcí a díky tomu jsem dnes tam, kde jsem.
Tato reality show ovládla svého času celý národ. Takže se vám zamotala z té rychlé slávy hlava?
No a jak. Částečně jsem na to odpověděl v předchozí otázce. Zamotala a moc, ale jak říkám, všechno špatné je k něčemu dobré a díky Vyvoleným jsem zažil jak slávu, tak i její odvrácenou stranu.
Šel byste do nějaké reality show znovu? Třeba na pustý ostrov?
Nabídky na účast v různých „extrémních“ a fyzicky náročných reality show jsem v minulosti dostal, ale po počátečním nadšení přišlo vlastní uvědomění mých možností a hlavně toho, že jsem už zvyklý na určitý komfort a pohodlí, a všechny jsem odmítl. Nejsem typ, který by si chtěl dokazovat, že něco zvládne. Možná dřív jo, dnes už opravdu ne. Dnes jsem rád, že si večer pustím oblíbený seriál, lehnu si na gauč, mám klid a nemusím řešit, kde si ulovím něco k večeři nebo splním úkol, u kterého bych asi kolikrát ani nepochopil, co se po mě chce.
Svět médií jste na čas opustil. Prozradíte nám, čemu jste se věnoval?
No, kdyby bylo na mě, já bych ho neopustil, ale co si budeme povídat, moje hvězda pak vyhasla, přišly jiné reality show a o mě už nikdo nestál. (smích) Musel jsem se začít zase nějak živit, přišel postupný návrat do běžného života, který ovšem nebyl snadný. Když jsem přišel na jakýkoli pohovor, tak si mě zvali spíš ze zájmu, a pak mě nevzali. Potom přišla možnost odejít pracovat do Berlína, kde jsem už víc než deset let a pracuji jako číšník.
V současné době záříte na sociálních sítích, máte svůj merch. Dá se tím uživit nebo to děláte spíš pro zábavu?
Pořád to dělám spíš pro zábavu. Stále zůstávám ve své práci, a to hned z několika důvodů, chci zůstat nohama na zemi a pořád se tak nějak bojím, že je tohle všechno jen sen, který může zase rychle skončit. Když se mi něco podaří, začne mi to pomalu stoupat do hlavy, tak mě v kuchyni seřve Kolja, že jsem mu špatně zadal objednávku, a hned jsem zpátky v reálném světě. Prostředí gastra je navíc nepřeberná zásobárna historek, které pak používám ve svých videích.
Nikdo vás takzvaně nehejtuje?
Občas jo, i když je pravda, že poslední dobou moc ne. Komentáře typu „buzno zalez“ už dávno nejsou, já si z toho nic moc nedělám a asi proto to hejtery přestalo bavit. (smích)
Co bulvár?
Dřív jsem to řešil, dnes už moc ne. Podle mě je to nejen o novinářích, ale i o těch samotných osobnostech, jak se prezentují a sami tomu jdou buď naproti, nebo nejdou. Dnes máme všichni hroznou výhodu v sociálních sítích, kde se každý může prezentovat, jak on chce, což samozřejmě, ne vždy pak odpovídá skutečnosti.
V současné době vyrážíte po Česku se svou Crazy show. Co návštěvníky čeká?
Co ještě nikdy neviděli (smích). Je to představení, ve kterém jsem propojil historky ze svého soukromého života a profese číšníka, které ne vždy je možné prezentovat na sociálních sítích. Jak víte, můj humor je někdy trochu za hranou, ale věřím, že to je to, co na mě fanoušky baví. Na podzim 2024 jsme se show, mluvím v množném čísle, protože se mnou vystupuje moje sestra Štěpánka, poprvé vyrazili po republice a všechny vystoupení se vyprodaly. Některé dokonce jen v řádech několika málo dnů. Reakce od návštěvníků jsou naprosto skvělé a představte si, dokonce jsem měl i několikrát závěrečný potlesk ve stoje. Naprosto skvělé bylo vystoupení v Hradci Králové, kde se sál při poslední scéně spontánně zvedl, a všichni tleskali. V tu chvíli mi běhal mráz po zádech a do očí vyhrkly slzy, které naštěstí nikdo neviděl.
Na co se můžou fanoušci těšit?
A na co se můžou mí sledující těšit?! Že v únoru začínáme znovu a tentokrát nás čeká i vystoupení v kulturáku v Ústí a na to se těším neskutečně. Chápete, že je vyprodáno už teď? Bude tam hodně mých kamarádů, velká část rodiny a bude to skvělý, to slibuji. Tedy pár minut před začátkem si nervozitou budu říkat, co tu proboha dělám, ale teď se strašně těším. Plním si svůj sen. Navíc cítím neskutečnou podporu od fanoušků. Spousta sledujících mi píše, že byli na podzim a znovu si koupili vstupenku na jaro, protože to bylo skvělé?!
Určitě máte mnoho dalších plánů, prozradíte nějaké?
Určitě pokračovat s Crazy show, už teď plánujeme vystoupení na podzim a i k nám na sever se zase podíváme. Tentokrát budeme v Litoměřicích a Děčíně.
Máte nějaké životní motto?
Moje životní motto …. Už vím, s práškama jde všechno líp 😀
Jak nejraději relaxujete?
Nejradši v sauně, kde si většinou třídím myšlenky.
Přidat komentář