Ústecký rodák Michal Čupr spolu se svými parťáky přitáhl pozornost celého Česka k šermu. Byl součástí týmu kordistů, kteří v dramatickém souboji s favorizovanou Francií překvapivě vybojovali na olympiádě v Paříži bronzové medaile. Přestože se mladý fyzioterapeut na hry kvalifikoval jako náhradník, byl platnou součástí partičky čtyř mušketýrů.
Na olympiádě jste vybojoval spolu s kolegy z české reprezentace kordistů bronz. Čekal jste takový úspěch, když jste do Paříže jel?
Velký úspěch pro všechny bylo už to, že se tým na olympiádu nominoval. Věděli jsme, že každý tým se dá porazit, ač nemáme s některými týmy pozitivní bilanci, jako byla právě Francie. Věděli jsme také, že je šance bojovat o medaili, když se v daný den sejde forma s trochou toho štěstí a nakonec vše klaplo a byl to nádherný zážitek.
Jaké pocity jste měl při startu v hale v úchvatném Grand Palais?
Nejdříve na chvíli člověka pohltila nervozita a byl trošku dojatý, že na tak nádherném místě před tak obrovským publikem a na největší sportovní události, jaká může být, může nastoupit na planš a ukázat, co umí. Nakonec vše přebila touha užít si daný moment na planši a to obrovské publikum brát, jako že fandí nejen Francouzům, ale že prostě fandí našemu krásnému sportu.
A jaké byly první chvíle poté, co jste to dokázali?
Nemohli jsme v tu chvíli uvěřit, že se to stalo, ale brzy přišla obrovská euforie a radost, že se nám podařil takto historický výsledek pro šerm a ještě jsme byli první medailí pro Českou republiku a byl to nepopsatelný zážitek.
Stihl jste si užít atmosféru, která panovala na olympiádě? Na co kromě vašeho obrovského úspěchu budete vzpomínat?
Určitě jsme si užívali atmosféru na našem šermířském sportovišti už před individuální soutěží, ale také pak společně s klukama na individuální soutěži v Grand Palais. Užili jsme si nástup společně s českými sportovci a to i přes slejvák, který nás na lodi zastihl po celou dobu nástupu. Neuvěřitelné bylo také přivítání v českém domě a to, že dorazili i kamarádi zafandit a mohli jsme se ihned po medailovém úspěchu setkat a oslavit to společně. Samozřejmě přivítání zpět v Čechách, ať už na letišti, nebo v Mostě na olympijském festivalu, kde jsem se sešel s rodiči a trenérkou bylo také neuvěřitelně dojemné.
Snil jste o olympijské medaili nebo jste tak vysoké cíle vlastně ani neměl?
Myslím si, že každý sportovec, který sport dělá na vrcholové úrovni, sní o olympijské medaili, ani u mě to nebylo jinak. Někdy jsem možná už moc nevěřil a nedoufal, že by se to mohlo stát, ale snít může člověk vždy a najednou se sny stávají skutečností. Je to nádherné.
Co s vámi dělá ten momentální zájem o vaši osobu? Užíváte si to?
Je to něco, co člověk zná tak maximálně ze života celebrit (smích). Ale ono se to nyní děje nám. Je to neuvěřitelné, že jsme zváni na tolik akcí, ať už se jedná o rádia, vysílání v TV, k politikům, nebo na různé besedy a sportovní akce, kde můžeme náš sport prezentovat ústně, ale třeba i malou šermířskou předváděčkou. Ta radost lidí z medaile, že se s člověkem mohou vyfotit, dostat podpis, nebo si jen sáhnout na medaili, přináší radost a pozitivní naladění i mně. Samozřejmě někdy je toho hodně, když každý den v týdnu jde člověk po práci na nějakou akci. Pak je nutné zařadit i trochu relaxu, kterým je pro mě únik do přírody a pod stan.
Poznávají vás lidé na ulici?
Běžně se mi takové věci na ulici nestávají, ale v práci mě pacienti většinou poznávají a moc mi gratulují. Často se chtějí i vyfotit, nebo ukázat medaili, což je od nich moc milé a rád se s nimi vždy vyfotím a medaili ukáži. Občas se ale stane, že mě někdo pozná podle oblečení s olympijskou tématikou, nebo šermířskou, někdy třeba podle jména jako se tomu stalo třeba na pohotovosti, nebo při výpůjčce paddleboardů na Miladě. Jsou to pak takové příjemné, milé a vtipné situace, které se přihodí.
Myslíte, že díky vaší bronzové jízdě objeví český fanoušek atraktivitu šermu?
Rozhodně v to všichni doufáme a věříme, že ano. Setkávám se zatím jen s pozitivními ohlasy na náš sport, jak to bylo dramatické, zajímavé a dechberoucí. Jak všichni fandili, jak prvně v životě sledovali šerm a náramně si náš sport užívali s námi. Doufáme, že toto nadšení z našeho sportu českému fanouškovi vydrží a bude mít šanci nám opět při nějaké soutěži držet palce u televizních obrazovek, nejlépe třeba při nějakém dalším úspěchu, ale věřím, že na nás nezanevře, i kdyby se turnaj třeba nevydařil.
Pomůže váš týmový úspěch českému šermu?
Věřím, že ano. Již po olympijských hrách v Tokiu, kde Saša Choupenitch vybojoval bronz v individuálním turnaji ve fleretu se vlna zájmu zvýšila. Tak doufáme, že přijde další vlna zájemců i díky naší bronzové medaili a budou tak moct dorůstat naši nástupci. Budu také držet palce trenérům ať případný nápor nových zájemců zvládnou. Samozřejmě snad bude i větší mediální zájem o sportovní šerm a nárůst skalních fanoušků, kteří nám budou moct fandit nejen u televizních obrazovek, ale také naživo, třeba na některém z českých či zahraničních turnajů.
Čekáte u vás v domovském klubu v Litoměřicích teď nápor? Nebo už se zájemci ozývají?
Podle předsedy oddílu pana Jaroslava Stehlíka se hned po medailovém úspěchu ozvalo mnoho dětí se zájmem o šerm, také na každé akci a besedě, která v Litoměřicích proběhla, byl vidět zájem dětí, že by si to rády vyzkoušely a hned se ptaly, kdy začínají tréninky a kdy by se mohly přijít podívat. Takže nápor nových zájemců je a určitě ho mají i další oddíly po ČR.
Jak jste se vy vůbec stal šermířem?
Jednou jsem tento sport zahlédl v televizi a řekl rodičům, že se mi to líbí a že bych ho chtěl dělat. Tak se rodiče pokusili najít nějaký oddíl v okolí a našli ho v té době pouze v Litoměřicích, kde se mě ujal trenér Jiří Suchý a od té doby jsem se stal věrným členem litoměřického šermířského oddílu. Rodiče mě tak museli dvakrát až třikrát týdně vozit na tréninky z Ústí do Litoměřic. U toho to neskončilo, přišly pak i tréninky v Praze a turnaje po celé ČR, kam mě také vozili. Postupně jsem se začal na tréninky do Litoměřic i Prahy vozit sám a nyní trénuji s kolegy z reprezentace především v Praze a také zde poslední 4 roky trénuji se svou současnou trenérkou Terezou Smutnou.
Jaký máte tréninkový den? Musíte dodržovat nějakou speciální životosprávu?
Můj běžný tréninkový den je většinou trochu hektický, nyní trénuji hlavně v Praze společně se zbytkem reprezentace. Trénuji tam především v Letňanech, nebo ve Vršovicích vždy po práci. Takže většinou kolem sedmnácté hodiny skončím v práci v Teplicích, poté přejedu na trénink do Letňan a zde mám většinou trénink, většinou trénuji šermířské nohy, volný šerm, šermířskou školu s trenérkou, nějaká postřehová cvičení, kruhové tréninky a mnoho dalšího. Domů pak dorazím až kolem jedenácté, což znamená, že má životospráva trochu trpí, ale naštěstí jsem docela večerní typ, takže mi mé pozdní večeře nevadí.
Vy se šermu věnujete profesionálně? Nebo, co vás živí?
Já jsem jako šermíř zaměstnancem Victoria VSC, ale zároveň jsem také zaměstnán v Teplicích jako fyzioterapeut. Takže mě živí dvě zaměstnání a obě mě baví.
Co na to říkají vaši klienti, že mají fyzioterapeuta olympionika?
Někteří jsou překvapeni, někteří jsou nadšení, někteří o tom zase naopak vůbec nevědí. Ale ti co to vědí, tak mi vždy moc gratulují a přejí hodně štěstí do budoucna a jsou vždy zvědaví, jaké to na té olympiádě bylo.
Prozraďte nám, jakých dalších úspěchů jste v šermu dosáhl…
Mé největší medailové úspěchy byly hlavně v mládežnických kategoriích, kdy jsem s týmem vyhrál stříbrnou medaili na MEK v italském Rovigu. Poté jsem vyhrál titul juniorského mistra Evropy 2009 v Dánsku a také bronz na mistrovství světa 2010 v Ázerbajdžánu a vybojoval tak celkové 2. místo ve světovém žebříčku za sezonu 2009/2010. Skvělým úspěchem bylo také 6. a 8. místo v týmové soutěži na MS seniorů v Budapešti a v Miláně, ale také stříbro z týmové soutěže na světovém poháru v Gruzii a bronz z týmové soutěže na světovém poháru v Argentině se stejným týmem jako jsme nyní získali bronz. V individuálu to v rámci seniorských soutěží je určitě 16. místo ze SP v Heidenheimu nebo 30. místo z ME ve Švýcarsku a 31. místo z ME v Bulharsku. V rámci české scény jsou to tituly mistra ČR v žácích, kadetech, juniorech a také 4x bronz na seniorském MČR.
Jste rodilý Ústečan. Ve městě i stále bydlíte. Máte zde svá oblíbená místa?
Mám v Ústí rád procházku třeba k Pekelským vodopádům a to v každém ročním období. Skvělá je i procházka na Erbenovu vyhlídku, kterou mám takřka za domem a člověk z ní má krásný výhled na celé město. Moc rád si zajdu vyčistit hlavu během na Miladu nebo na Střižák.
Co dalšího rád děláte, když máte volno?
Mám rád turistiku, kterou rád spojuji s focením. Je to takový můj oblíbený způsob relaxování. V létě je skvělé vyrazit takto cestovat po republice se stanem a autem. Rád se také sejdu jen tak s rodinou či kamarády posedět. Fajn je ale podniknout i nějaké sportovní aktivity s kamarády třeba jít si zahrát badminton. Fajn je i jen tak lenošit u telky a pustit si nějaký film nebo seriál. Taky se vždy o volném víkendu rád vyspím, někdy klidně až do oběda (smích).
Prozradíte, jaké máte plány do další budoucnosti?
Zatím je v plánu pokračovat v šermu a mém pracovním oboru fyzioterapie, zkusím to i nějak lépe časově skloubit, aby bylo o trochu více prostoru pro trénink, ale i pro odpočinek a regeneraci.
Přidat komentář