Ústecké publikum zná Petra Uhlíka z jeviště Činoherního studia, kde moravský rodák na několik let zakotvil. Talentovaný herec se prosadil ale i v televizních seriálech Ulice, Profesionálové, Adikts nebo Metoda Markovič: Hojer. Právě role sadistického sériového vraha a kanibala Ladislava Hojera mladého herce dost vyčerpala. Zhubnul 10 kilogramů.
Jak jste se vlastně dostal k herectví? Bylo to vaše vysněné povolání?
Zpětně bych to tak pojmenoval. Celé dětství a dospívání jsem utíkal do nereálných světů, ať už v rámci knih, běhání v kostýmech po přírodě nebo hraním na počítači a playstationu. Vždy prožíval životy někoho jiného. Dlouho mi nedocházelo, že i to může být i práce.
A jak jste se ocitl v Ústí nad Labem? Čím vás Činoherák nalákal?
Po škole jsem nastoupil do angažmá v Divadle Pod Palmovkou. V prvním představení sezóny jsem ale nebyl obsazen a úplnou náhodou jsem se díky scénografce Janě Hauskrechtové dostal ke zkoušení inscenace Pornografie v režii Davida Šiktance, která se měla zkoušet zrovna v ten čas, kdy jsem měl volno. David totiž hledal herce na maličkou roli, přidanou na poslední chvíli. Ocitl jsem se tedy na zkoušení v Činoherním studiu a polovinu času na jevišti strávil v psí boudě. Vše bylo snové, lidské a šíleně inspirativní. Když jsem se vrátil zpět do Prahy, uběhl nějaký čas a dostal jsem nabídku angažmá. Nebylo nad čím přemýšlet.
V Ústí teď už jen hostujete, ale jaké tady máme podle vás publikum?
Nedokážu vytvořit takovou jednotnou charakteristiku. Publikum je opravdu různorodé. A v tom je, dle mého, jeho síla.
Na co byste nás do Činoheráku pozval?
Určitě na inscenace Peer Gynt, Jídelní vůz a Bílý karibu. Podle mne nejlepší představení za poslední dobu, které plně zrcadlí různorodost Činoherního studia.
Prozradíte, kde jinde v divadle hrajete?
Se spolkem Masopust v Eliadově knihovně v Divadle Na Zábradlí hrajeme představení Ženet, které půjde tento rok do derniéry. A teď jsem odpremiéroval inscenaci Obyčejná žena v Meetfactory.
Jako herec se musíte učit stále nové role. Máte nějaké rituály nebo pomůcky, které vám pomáhají naučit se texty, aby se vám nepletly?
Nemám. Můj rituál je vlastně vždy o nadměrném množství času, který strávím na dané věci.
Televizní diváci vás mohou teď vidět v seriálu Adikts, kde ztvárňujete Maxe. Jde o seriál na těžké téma, jako je užívání drog u mladých lidí. Musel jste se na tuto roli nějak zvlášť připravovat?
Pár týdnů před natáčením Adikts mi skončilo natáčení Metoda Markovič: Hojer a z něj jsem byl naprosto vyčerpaný. Myslím, že to vyčerpání byl skvělý výchozí bod pro Adikts.
Fanoušci seriálu Ulice znají jako novináře Dalibora Tomáška. Jak jste se do Ulice dostal a jak se vám vůbec hraje v takovém nekonečném seriálu?
Dostal jsem nabídku na kamerové zkoušky. Bylo nás tam mnoho a šťastnou shodou okolností jsem je „vyhrál“. Pro mne je to velká škola. Zároveň témata, kolem kterých se má postava točí, mi dávají celospolečenský smysl. Pro ty, co neví, moje postava tam řeší ezo šarlatánství nebo problematiku alkoholu a s tím spojení anonymní alkoholici.
Nelze nezmínit skvělou minisérii pod názvem Metoda Markovič: Hojer, kterou můžou lidé vidět na Voyo od konce ledna. Minisérie získala dokonce hlavní cenu na festivalu Serial Killer. Jak náročná to je role, jak náročné bylo natáčení?
Jde o roli sériového vraha Ladislava Hojera. Natáčení byla jedna z nejnáročnějších prací, co jsem kdy zažil. Ať už v přípravě, zhubnul jsem deset kilogramů, procházel všechny spisy a materiály z archivu a hledal fyzické a psychické možnosti postavy. Bylo to šíleně intenzivní, v dobrém i ve zlém. Ale samotnou hereckou výzvou hlavně osudové.
Co filmy? Točíte nějaký? Máte nějaké nabídky?
Teď zkouším a dělám zase spíše divadlo. Jak jsem už říkal, odpremiérovali jsme před par týdny inscenaci Obyčejná žena v Meet Factory, dále mne čeká zkoušení s divadelním spolkem Pomezí.
Co vlastně máte raději? Divadlo nebo natáčení?
Divadlo a natáčení jsou pro mne herecky dva jiné světy. Každý z nich miluju pro svoje vlastnosti, ale je pravda, že natáčení, propadnutí do reálné iluze toužící po zachycení malých skutečností, teď u mne vede.
Přemýšlel jste někdy o tom, co byste dělal, kdybyste nebyl herec?
Přemýšlel. Vyráběl bych něco rukama. Teď u mne v představách vyhrává zlatník.
Co rád děláte ve volném čase? Jak relaxujete?
Velmi rád hraju na Playstationu, chodím se psem ven a trávím čas s přáteli. Ke čtení se po dlouhé době vracím a začínám cítit novou úroveň uvolnění.
Přidat komentář