Autoškola Andrey Králové v Ústí nad Labem pomáhá nejen začínajícím řidičům bezpečně a sebejistě vyjet na silnice. V regionu se stala pojmem díky svému osobnímu přístupu. Jaká je současná situace v autoškolách a jak probíhá výuka? O tom všem jsme si povídali.
Jak jste se rozhodla začít podnikat v oblasti autoškoly a co vás na tomto oboru nejvíce baví?
Začalo to vlastně tak trochu nevinně. Jela jsem s kamarádkou a jejími dětmi na dovolenou. Tehdy její zhruba 12-ti letý syn mi povídá…ty Andy, já bych chtěl jednou řídit tak jako ty. Nejprve jsem se tomu zasmála a odpověděla mu, že ho to klidně naučím, až k tomu dozraje věkem. A co myslíte, jak to dopadlo?
Po několika letech dělal v mé autoškole “papíry”. Ta myšlenka mi utkvěla v hlavě natolik, že jsem ji nakonec realizovala a rozhodně nelituji. Vždyť já asi ani nic lepšího neumím, než mluvit a řídit… haha. Možný předpoklad k tomu, aby vznikla Autoškola Andrea Králová, byl dán i dříve, když o tom teď tak přemýšlím nahlas. Moje maminka je totiž bývalá učitelka z mateřské školky a otec byl profesionální řidič, takže geny se zřejmě propojily.
Navíc už jako hodně malá jsem pořád chodila s otcem do garáží „opravovat“ auťáky a stále se motala kolem nafty a benzínu. Vzpomínám si, že mě pak vždy posadil na klín a řídila jsem Trambus. Dnes už asi mladá generace nebude vědět, co to je, ale byly to naprosto úžasné zážitky, které si pamatuji dodnes.
A co mne na té práci nejvíc baví? Ten progres mých žáků, protože oni jsou skvělí. Ve velmi krátkém čase zvládnou ovládat auťák a nejen to, ten progres je opravdu fascinující. Po získání řidičáku se mnozí ke mně pořád hlásí a až tady jednou nebudu, oni budu stále skvělými řidiči. Je to zkrátka bezva předávat své dovednosti a zkušenosti dál.
Jste jediná žena – majitelka autoškoly v Ústí nad Labem. Máte díky tomu více zájemců o kurzy od žen a dívek?
Tak tady bych to asi trochu narovnala. Určitě nejsem jediná žena a jediná majitelka autoškoly v Ústí nad Labem, myslím si, že jsme dvě, ale to nevím přesně. Nicméně je nás pravdu oproti mužským málo.
A co se týká většího počtu zájemců v oblasti žen a dívek? Není tomu úplně tak, spíš bych řekla, že je to takové půl na půl.
Na druhou stranu mi pak některá děvčata v kurzu říkají, že si vybrala mou autoškolu právě proto, že ji vede žena. Já se totiž vždy ptám a snažím od každého získat informaci, proč a z jakého důvodu si vybrali právě mne a mou autoškolu.
Odpovědi jsou různé, doporučení od kamarádů, někteří odpovídají právě ten zmíněný důvod, že jsem žena, někteří dají na recenze. Je to opravdu hodně individuální.
Jaké jsou podle vás největší výzvy při výuce nových řidičů?
To je tak trochu otázka na tělo. Jednoduše by se dalo odpovědět, že musíte být hodně empatičtí, mít obrovskou, ale obrovskou trpělivost a během jízdy si neustále trénujete asertivitu 🙂 Ale pokud bychom tu otázku malinko rozebrali, dalo by se říci, že dnešní mladí, kteří tvoří větší část žadatelů, jsou úplně jiná generace, než jsme byli my a je to v pořádku.
Já jsem Husákovo dítě a my byli pořád někde venku s kamarády, jezdili na kolobrndách, kolech, jezdili na tábory, zkrátka a dobře, už jako malí jsme byli větší součástí silničního provozu. Učili jsme se na dopravních hřištích atd. Dnes, když se zeptám žadatelů, zda umí jezdit na kole, tak není žádným překvapením, když vám odpoví, že ne a ti, kteří řeknou ano, tak dodají, že jako malí jezdili s rodiči. Dnes už je to moc nebere. Nechci se nikoho dotknout, ale jsou to takové počítačové děti, které neumí přijmout dobře mířenou radu a berou to hned jako kritiku a jsou schopni v autě se emočně rozladit a být hysteričtí.
Samozřejmě, že to je individuální, ale musí si uvědomit, že pokud nebudou dobře ovládat auto a všechno to kolem, tak se z toho auťáku stává zbraň a nikdo rozumný nechce přeci nikomu ublížit. Takže jsem zase na začátku odpovědi empatie, trpělivost, asertivita. Ale se spoustou lidí se v autě i zasmějeme a máme jízdy takzvaně na pohodu. A musím přiznat, že takových jízd je víc.
Jak se liší výuka dnešních studentů ve srovnání s těmi před několika lety?
Na to jsem tak trochu odpověděla v té předchozí otázce, my jsme skutečně jiná generace, která neměla tolik možností a všechno jsme si museli více méně zasloužit. Takže když jsem před 32 lety dělala řidičák, nikdo se s vámi moc nemazlil a v Ústí byly asi dvě nebo tři autoškoly na výběr, už přesně nevím.
Jezdili jsme na Š120 a byli rádi, že po zařazení dvojky tam skutečně dvojka byla 🙂
Instruktor vám musel pomáhat do zatáček, protože nebyly žádné posilovače atd., ale mělo to něco krásného do sebe, nebyly navigace, o různých asistenčních prvcích jsme si mohli nechat tak leda zdát. Všeho jsme si víc vážili. Takže, když jsme pak obdrželi řidičák a mohli si půjčit auto od dědy nebo táty, jezdili jsme hodně opatrně, aby se tomu autu nic nestalo (páč by nás asi zabili), o nás moc nešlo …hahaha….
Dnes udělají “děti” papíry a v podstatě mávnutím proutku zapomenou na to, co je v autoškolách učíme a jezdí poměrně nezodpovědně. Nedá se to samozřejmě vztáhnout na všechny plošně.
Ta doba je hektičtější, je více aut v provozu, motorek, lidí na kolech a koloběžkách a od toho se to všechno odvíjí. A zase někteří zkušení řidiči jsou více nervózní, málo trpěliví a ohleduplní.
Místo toho, aby se od autoškoly držely dál, tak na nás troubí, nebezpečně nás předjíždějí, lepí se na nás a vůbec si neuvědomují, jakou stresovou situaci vytváří nezkušenému řidiči, který se všechno učí a má toho už tak hodně.
A instruktor? Ten není všemohoucí, spoustu věcí zachráníme, ale všechno taky NE. Doba je zkrátka taková rychlejší. Dnes můžete mít papíry za měsíc, když na to přijde, i když já vlastně byla taky rychlokvaška 🙂
Jak dlouho trvá kurz? Dá se stihnout během letních prázdnin?
Vy mi nahazujete pěkné udičky 🙂 Zase jsem o tom trochu mluvila v té předchozí otázce. Kurz trvá individuálně dlouho podle toho, jak uchazeči mají čas na jízdy. Dá se to stihnout v rámci letních prázdnin, ale je to takové hodně našponované z mého pohledu, protože třeba u mě v autoškole to je tak, že než se dostanete na první jízdy, tak de facto strávíte 4 hodiny na učebně tím, že se učíme dopravní značky, křižovatky a teprve potom jdeme do auta.
Takže spíš si myslím, že pokud to někdo chce mít o prázdninách hotové, aby začal někdy v červnu, červenec, srpen by byl pak nejen na teoretické výuce, ale i v té praktické. Pak už se to dá zvládnout. A v září už může s řidičákem do školy.
Jak se vypořádáváte s rozdíly v úrovni dovedností a sebevědomí mezi jednotlivými studenty?
Já mám obrovskou výhodu, nebo si to alespoň myslím, že ji mám, protože než jsem začala dělat tuto práci, tak jsem byla několikaletým manažerem v jedné nejmenované společnosti, vlastně ve dvou. Součástí manažerské práce je nejen dobrá organizovanost, což mi pomáhá ve vedení autoškoly, ale hlavně jsem byla rozvojovým manažerem a na této pozici musíte umět vést lidi.
Byla doba, kdy jsem měla tzv. pod sebou i 120 lidí. A vy musíte zvládat situační vedení, pod kterým si lze představit, že s každým mluvíte jinak, přistupujete k němu jinak, abyste dotyčného neodradil, dobře motivoval a na druhou stranu, aby si z toho žadatel něco vzal. Musíte umět dobře sdílet dovednosti, které chcete předat, stále mluvíte a rozvíjíte potenciál uchazeče. Jste tak trochu více psycholog než učitel 🙂
Jaké inovace nebo technologické nástroje používáte ve výuce, aby byla efektivnější nebo zábavnější?
Já se držím „zajetých“ kolejí, nepoužívám úplně nové technologie. Jedu v tom, co je v podstatě osvědčené a dodává mi to skvělé výsledky. Takže moc inovací jako takových nezapojuji a aby to bylo zábavnější? Tak to samozřejmě je, díky mé povaze, protože já jsem zábavná až dost 🙂
Ale ne, teď trošku vážně. Snažím se hlavně na těch teoretických hodinách nečíst zákony, dávat příklady a vlastní příběhy ze života na silnici. Vyprávět to vlastními slovy a zaujmout všechny uchazeče.
Protože pokud bych to jen četla z nějaké prezentace, tak je to asi moc bavit nebude a na teoretické hodiny za chvilku přestanou žadatelé o řidičák chodit. A toho rozhodně nechci docílit, protože za mě je teorie poměrně hodně důležitá, a proto jí věnuji čas po celou dobu kurzu. Takže děti vlastně chodí jak na teoretické hodiny, tak na ty praktické jízdy v autě.
Jakou radu byste dala někomu, kdo má velký strach z řízení, ale potřebuje získat řidičský průkaz?
Strach je takový přirozený z neznámého, do čeho jdete. Já to vždy přirovnávám k tomu, že když neumíte plavat, taky se bojíte vody a plavecký styl se rozhodně nedá srovnat s nějakým ostříleným plavcem. Plavete způsobem „na čubičku“ jen, abyste se neutopili, ale postupem času se zlepšujete, začíná vás to bavit, zvyšujete si sebevědomí, posilujete dovednosti a strachu se pomalu, ale jistě zbavujete.
A to stejné je s autem. Jde spíše o to, zda to chcete umět a chcete to vy a ne někdo jiný, který vás do toho tlačí. Pak se dá se strachem poměrně dobře pracovat. Navíc máte vedle sebe učitele, kterému můžete důvěřovat, můžete se na něj spolehnout, v těch pro vás “těžkých” chvílích, takže vlastně pohodička. Jde jen o to vystoupit z komfortní zóny a začít pro to něco dělat.
Jaké jsou nejčastější chyby, které studenti dělají během výcviku nebo při závěrečných zkouškách?
Chyb je samozřejmě hodně a jak já říkám, je to v pořádku, protože chybami se člověk učí a je dobře, že je žáci v autoškole dělají. Ovšem důležité je se z vlastních chyb poučit a začít dělat to, co vám učitel říká, pak se chyby postupně odstraňují a začíná všechno do sebe pěkně zapadat.
Udělat 100 různých chyb je naprosto v cajku, udělat 100x jednu chybu je tak trochu na pováženou.
Pokud bych měla být alespoň trochu konkrétní, jde o chyby hlavně na začátku kurzu, což je pochopitelné a propojuje se nám to s tou původní otázkou ohledně strachu, tak například rychlé pouštění spojky, nezkorigování více věcí dohromady, sledování značek, pouštění chodců nebo MHD, řazení jednotlivých rychlostních stupňů, bezproblémové točení volantem a tak dál.
Ono totiž nejde jen o techniku ovládání vozidla, ale o celkové vnímání provozu, koncentraci a předvídání různých krizových situací, které na silnicích mohou nastat. A k tomu se ten dotyčný musí prostě vypracovat a tzv. vyjezdit.
A co se týká těch závěrečných zkoušek?
Žadatelé jsou hodně pod stresem ze zkoušky jako takové, takže i když v kurzu jim to vcelku šlo, při zkoušce dělají zbytečné chyby a to je velká škoda. Jasně jsou pořád na začátku a je nutné na ně pohlížet jako na začátečníky, což si myslím, že komisaři při zkouškách dělají. Přesto to prostě někdy neklapne.
Jde také o sílu každého jednotlivce, jak umí pracovat se stresem a ve stresových situacích. Při zkoušce jde vlastně jen o to ukázat, co jste se v kurzu naučili, jet bezpečně, plynule, podle dopravních předpisů, ekonomicky a máte to doma 🙂
Že dnes mohou řídit mladí už od 17 let je známo, ale prozradíte nám, kolik bylo nejstaršímu žákovi-žákyni ve vaší autoškole?
Ano to je pravda, že od 1.1.2024 mohou řídit už mladí od 17 let za dozoru mentora, což je za mě úplně parádní.
Mentor totiž dál navazuje na práci autoškoly a mladí řidiči mají nad sebou pořád dohled, mohou se poradit se zkušeným mentorem v dané situaci, kterou třeba v autoškole nezažili a nevěděli by, jak ji řešit, kdyby v autě seděli sami. Takže tohle se za mne opravdu povedlo.
Samozřejmé je i to, že v mé autoškole se mohou vzdělávat i mentoři, protože většina z nich jsou rodiče, kteří dělali řidičák před xy lety a dál se v oboru nevzdělávali, přestože dochází a docházelo ke změnám v zákonu 361/2000 sb. A co si budeme povídat. Návyky a nechat se strhnout provozem asi známe všichni.
A kolik bylo nejstaršímu žákovi ve vaší autoškole?
Já jsem měla nejstaršího žáka ve věku 63 let. Byla to paní a dosavadní věková hranice zatím nebyla překonaná. Takže možná výzva pro někoho, kdo si myslí, že v tomhle věku se už autoškola nedělá.
Jak řešíte stresové situace během jízdy s nervózními studenty?
Hlavně jde o to, abych byla v klidu já, což chce někdy opravdu velký kus sebezapření. Neustále vysvětlujete stejné věci dokola. Stává se vcelku dost často, že následně zastavíme na bezpečném místě nebo parkovišti a danou situaci si hned vysvětlíme, takzvaně kujeme železo, dokud je žhavé a žák to má všechno v živé paměti. Řekneme si, co bylo špatně a jak to příště udělat líp a správně.
Dost také v autě kreslím, no, spíš používám tužku a papír, s kresbou se to totiž nedá moc srovnat. Jak už jsem v jedné otázce odpovídala, jsem víc psycholog než učitel a těžím z mých minulých zkušeností ze zaměstnání, takže se všechny zkušenosti hezky propojily a nejen proto je autoškola úspěšná.
Jaké je nejkritičtější místo v Ústí (křižovatka, kruhový objezd atd.) nebo jeho okolí pro nováčky, na které by si měli dát pozor jak v autoškole, tak i po získání řidičáku?
Těch míst je víc. Jsou to místa, která vyžadují velkou pozornost, třeba u hotelu Clarionu, když odbočujete doprava na Masarykovu ulici a najíždíte na připojovací pruh, kde jsou zastávky MHD. Tady dělají chyby i zkušení řidiči a právě proto školím i mentory. Občas se mi stává, že žáci v autoškole pak sdílí informace rodičům, jak správně projíždět křižovatkami.
Další taková náročná křižovatka je Brněnská x Pařížská, a pokud odbočujete z Masarykovy ulice směr Pařížská, není to zcela jednoduché. Chce si to dobře najet a dávat pozor hned na přechod pro chodce, který je v této části dost frekventovaný.
Nejen pro nováčky, ale i pro zkušené řidiče, může být kritický průjezd kruhovou křižovatkou – takzvaný rondel, hodně šoférů si myslí, že je to kruhový objezd, což je špatně.
TIP: Na Youtube kanále Autoškola Králová najdete videa s popisem, na co si na těchto místech dát pozor.
Další křižovatka, kterou bych tu mohla zmínit, je u kolejí UJEP-u na Klíši v ulici Klíšská. Tam hodně lidí nedává přednost zprava, když chtějí pokračovat do Klíšské ulice nebo směrem na Jateční, rozhlédnou se a dají přednost pouze vozidlům na hlavní silnici, což je špatně.
Pak klasické přednosti zprava, pokud křižovatky nejsou označeny dopravními značkami upravující přednost (například u obchodních center) atd.
Spíš mi tu dovolte menší vsuvku
Ono by stačilo, kdybychom jezdili všichni malinko ohleduplněji. Dávali znamení o směru jízdy včas a v dostatečné míře, aby bylo jasné, kam kdo jede.
Brali ohledy na sebe a také na vozidla autoškol. Nám se dost často stává, že na nás ostatní řidiči troubí třeba na křižovatkách, ale je přece velmi nutné si uvědomit, že ten žák se nerozjede o to rychleji, pokud na nás někdo začne troubit, ukazovat si na hlavu nebo jiné vulgární posunky. Nebezpečně předjíždění je také na pováženou.
Začínající řidič je už tak sám o sobě pod velkým stresem a tlakem a my ostatní zkušení bychom na toto neměli zapomínat. Když jsem dělala řidičák já, což už je opravdu hoooodně dávno, tak nás vždycky učili, jak vidíš vozidlo autoškoly, drž se od něj dál, dej si kolem něj velký odstup, ať zepředu, zezadu nebo z boku. A toto se tak trošku vytratilo a myslím si, že je to škoda.
Jaké dovednosti by měl mít podle vás dobrý instruktor autoškoly, aby byl co nejúspěšnější v předávání znalostí?
Měl by především rozumět svému oboru a své znalosti dobře sdílet. Nejde totiž jen o to, že rozumíte zákonu a víte co smíte a co ne, vy jako učitel to hlavně musíte umět předat, takže velmi dobrá komunikace je za mě základem.
Pak jsou tu samozřejmě vlastnosti, o kterých už byla nejednou řeč, jako trpělivost a empatie. Přistupovat ke každému jednotlivě a z toho důvodu si beru do kurzu méně uchazečů, aby se to dalo všechno naplnit. Pokud je dobrý instruktor, je dobrá autoškola a to je vidět i na výsledcích nejen u zkoušek, ale je také velmi pěkné, když se ke mě žáci hlásí i po autoškole a dávají mi další doporučení. To je pro mne ocenění, že práci dělám dobře a má to všechno smysl.
Jakými auty se jezdí ve vaší autoškole?
Já mám pro své žáky v současné době připravená dvě výcviková vozidla a to manuální Škodu Fabii III řady v takzvaném kombíku a pak ještě Škodu Superb II, opět v combi variantě, ale již v automatu. Více využitelná je ovšem Fabie s manuální převodovkou.
Díky velikosti krajského města mají žáci možnost se projet na všech typech komunikací. Hustý městský provoz, mimo město, dálnice i nedaleké Krušné hory. Můžete posoudit, jestli je absolvent autoškoly, který ji dělá v zimě, na provoz připraven lépe, než ten, který jezdí jen v létě za „sluníčka“ a ne na podzim a v zimě za horších povětrnostních podmínek?
Je pravda, že pokud děláte autoškolu na podzim a v zimě, zažijete rozhodně více různorodých povětrnostních podmínek, nežli v letním období. Ono, už jen takové spadané listí ze stromů dokáže být pěkně kluzkým povrchem a nemusí hned jít o sníh či led.
Ale i v letních měsících, kdy nám zase roste tráva, máme naopak listí na stromech a bují nám keře, které mnohdy ztěžují výhled do zatáček, křižovatek a na dopravní značky, také není zrovna příjemnou situací. Nebo když vám neustále svítí sluníčko do očí a najednou se ocitnete v šeru, protože projíždíte tunelem, také to není úplně jednoduché, aby si oči okamžitě zvykly na danou změnu světlo x šero.
Každé období má zkrátka něco do sebe. Já svým žákům velmi ráda doporučuji, aby si přáli třeba k narozeninám nebo jiným příležitostem různé poukázky na bezpečnou jízdu někde na polygonech, aby si následně vyzkoušeli už na i vlastních autech, což je nejlepší, co dokáže různý povrch na vozovce udělat s přilnavostí pneumatik.
A související dotaz. V jakém ročním období se přihlašuje nejvíc studentů?
Je to opravdu různé. Nedá se říct, že by to bylo víc uchazečů v zimě nebo více v létě. Někdo čeká na narozeniny, někdo si šetří z brigád, někteří chtějí využít prázdninového období a soustředit se pouze na autoškolu, někdo se opravdu bojí zimního období, tak nastoupí z jara, je to zkrátka hodně individuální.
Je možné si prodloužit kurz v případě, že nejsem moc zdatný řidič?
Ano, kurz je možné si prodloužit. Ze zákona máte mít minimálně 28 3/4 hodin, takže se jezdí vlastně 14 1,5 hodinových jízd a pokud se po těchto jízdách necítíte ještě úplně připraven, tak si jednoduše kurz prodloužíte a jízdy dokoupíte. To není nic nestandardního a děje se to celkem běžně. Domluvíte se s učitelem a naplánujete doplňkové jízdy. Rozhodně není potřeba mít kurz hotový za 3-4 měsíce, pokud se na to necítíte.
Děkuji za rozhovor
Přidat komentář