Svým stylem hry a svojí rychlostí je výjimečným fotbalovým hráčem, kterému se dokonce říká český Messi. Ústecký rodák Vasil Kušej začínal na plácku za barákem a v evropské kvalifikaci proti Moldavsku dokázal uhranout české fanoušky. Svými výkony zaujal natolik, že se o něj začalo zajímat několik prvoligových klubů, on si vybral Mladou Boleslav, kde hraje dosud.
Kdo vás k fotbalu dovedl? Kde jste začínal?
K fotbalu mě dovedl táta, který hrál taky fotbal. Začali jsme spolu trénovat na plácku za barákem v Telnici. A jakmile táta uznal, že už jsem připravený, tak mě vzal do Ústí a já začal za Ústí hrát. To bylo někdy v sedmi letech.
Dělal jste v dětství i jiné sporty?
Zároveň s fotbalem jsem závodně lyžoval do nějakých dvanácti let. Ale pak jsem se musel rozhodnout, co budu dělat dál, u čeho zůstanu na sto procent. Protože dělat vrcholově na nějaké úrovni dva sporty, to už nešlo stíhat.
Rodiče, asi spíš tatínek, mají k fotbalu nějak blízko?
U nás se hodně sportovalo. Oba rodiče jsou sportovně založený, táta hrál fotbal i hokej. Takže mě od malička k fotbalu vedl.
Jste ústecký rodák, jak na léta dětství a dospívání na severu Čech vzpomínáte?
Ústi je především můj domov, vždy sem rád jezdím. Vyrůstal jsem na Klíši a nebo na Zadní Telnici, kde jsme měli penzion. Vzpomínky mám parádní. Moje dětství bylo super, do školy jsem chodil na Palachovu na Klíši a většinu času jsem trávil v této oblasti. Ato nejen proto, že jsme tam bydleli, ale také kvůli fotbalu. Ústí znám dá se říct nazpaměť a jak říkám Ústí mám moc rád.
Máte zde rodinu, přátele? Jezdíte sem?
Jasně, že jo. Mám v Ústí stále nějaké kamarády, i když už jich není moc. Ale pořád jsem s některými v občasném kontaktu. Přiznám se, že už to není tolik jako dříve. V Ústí, konkrétně v Povrlech, kam se nyní přestěhovali, mám však celou rodinu. Rodiče jsou původně oba z Povrlů, takže se vrátili domu. Za rodinu ale jezdím minimálně, protože mi to moc nevychází kvůli fotbalu.
Kdy jste se rozhodl, že se fotbalu budete věnovat profesionálně?
Od malička jsem věděl, že chci něco dokázat, a že chci byt ve fotbale nejlepší. Když jsem se ve dvanácti musel rozhodnout mezi lyžováním a fotbalem, tak to rozhodování pro mě nebylo vůbec těžké a ani jsem se dlouho nerozmýšlel. Fotbal jasně vyhrál na plné čáře. Vlastně jsem hned věděl, že to je pro mě ta správná cesta.
Jak byste se charakterizoval jako fotbalista?
Od začátku jsem byl drzý fotbalista, který se ničeho nebál a šel do všeho na 110 procent. Jsem rychlostní typ. Celkově bych se charakterizoval jako malý buldok, který jde do všeho naplno a jde si za svým, ať se děje co se děje.
Jak postupovala vaše dosavadní kariéra a kde se vám zatím hrálo nebo hraje nejlépe?
Popravdě musím říct, že dosavadní kariéru jsem měl nahoru dolů. Ve fotbale to jde pomalu nahoru, ale pak rychle dolů. Prošel jsem drážďanským Dynamem, innsbruckým Wackerem a v Čechách jsem hrál kromě Ústí i v sousedních Teplicích, v Prostějově a teď v Mladé Boleslavi. A nedá se úplně říct, kde se mi hrálo nejlépe. Jediné, co můžu říct, že jsem zatím maximálně spokojený v Mladé Boleslavi. K srdci mi ale přirostlo i angažmá v Prostějově a Drážďanech. Ústí do toho nepočítám, to je jasná srdcovka, to moje číslo jedna.
Hrajete Chance Ligu za Mladou Boleslav. Nesnaží se vás přetáhnout jiné kluby?
Můžu říct, že nějaké pokusy od jednoho českého týmu tam proběhly a došlo i na zahraniční jednání. Zatím však zůstávám věrný Mladé Boleslavi.
Jaké jste mě pocity, když jste dostal pozvánku do reprezentace?
Byla to nesmírná hrdost a pro mě velká čest. Takový pocit bych přál každému, je to vlastně nepopsatelný. Jsem za tu možnost strašně vděčný.
Musíte si udržovat formu, asi i dodržovat nějakou speciální životosprávu. Jak náročné to je?
Profesionální sport, v mém případě fotbal, není jen o tom na hřišti. Hodně lidi si myslí, že to je jen o běhání za balonem (smích). Ale opak je pravdou. Je to každodenní práce, spánek, regenerace, jídlo, individuální příprava a trénování navíc. Mám své věci, které každý den dodržuji a dělám navíc, abych byl lepší než ostatní.
Prozradíte, jak vypadá váš tréninkový den?
Většinu dnů mám podobných. Ráno vstávám a jdu na procházku se psem, jakmile dojdu domů připravím se. Dám si ještě nějaké vitaminy a jedu na stadion. Zde máme společnou snídani, pak máme čas pro sebe. Na přípravu, na trénink, který nás čeká. Po tréninku si udělám oběd, dojdu se psem na procházku a většinou si jdu na maximálně půl hodinku lehnout. Pak jdu ještě na třicet až čtyřicet minut do posilovny a po posilovně už mám volný režim. A to si rád zahraju s kámošema PlayStation, uvařím si večeři a pak už mě čeká jen procházka a nějaké protažení před spaním.
Prozradíte, kde se vidíte za pět let?
Mám své sny a cíle, které bych chtěl dosáhnout. Tím pro mě je se dostat do jedné z nejlepších lig na světě a pravidelně hrát v národním týmu.
Ještě určitě budete řadu let hrát fotbal, ale jaké máte plány do další budoucnosti?
Popravdě na to vůbec nemyslím, soustředím se na přítomnost a dělám vše pro to, aby byla moje budoucnost co nejlepší.
Máte čas i na jiné koníčky než je sport?
Jak už jsem zmiňoval. Rád chodím se psem na procházky, hraji PlayStation nebo chodím do posilovny.
Přidat komentář