Ústecký písničkář Jiří Poživil alias Will Eifell se na hudební scéně v různých projektech pohybuje už přes deset let. Původně sólový hudebník se odhodlal vrhnout se do nového projektu a vznikla regulérní čtyřčlenná kapela. Nyní vydala desku s názvem Některý věci se dějou dvakrát, chystá videoklip a koncert v Hraničáři.
Odkdy se věnujete hudbě?
Samorostsky od dětství, zuškově od třinácti let, koncertně od osmnácti.
Máte nějaký hudební vzor?
Spoustu! Mám takovej seznam svých hrdinů, ze kterých se snažím si po svém nějak čerpat. A jsou to osoby od Boba Dylana, přes Filipa Topola kolem Johna Fruscianteho po Patti Smith.
Jste Ústečan. Jak se podle vás v Ústí žije?
Mně se tu žilo vždycky dobře. Vyrostl jsem v Neštěmicích v takový klidnější části s rodinejma domkama, rok jsem bydlel v garsonce na Klíši, a teď několik let bydlím v centru. Vnímám sice, asi jako každej, spoustu lokálních nešvarů, ale pozitiva toho Ústí, jak ho vidím já, rozhodně převažují
Tak co máte v Ústí rád?
Miluju takový to často propíraný betonový genius loci, dále například Benešák, Churchillku, “park u ježka”, letní kino, městský sady, náplavku, zdymadla, výhled z Mariánský skály na auta, co z tý výšky vypadají jako angličáci, pak taky takový to místo s lavičkama za hlavním nádražím, různý architektonický skvosty, Hraničář, Činoherák, knihovnu, Vysmátou Žábu, Café Max, Královku, je toho spoustu! Taky jsem tu potkal spoustu skvělejch lidí a řadu přátel.
A naopak nerad?
Nemám rád každoroční tradiční nadávání na půlmaraton v centru města a jakousi odevzdanou zatrpklost lidí, co tu bydlí, a která se třeba ve velkém projevuje v některých komunitních facebookových skupinách. A nemám rád řeči o tom, že je Ústí nekulturní, mrtvý město bez potenciálu. Osobně to vidím přesně naopak. Ale to celé by asi bylo na delší povídání…
Co všechno pro vás muzika znamená?
Hodně věcí. Miluju ji jako posluchač i jako hudebník. Ale není to pro mě jenom o muzice, ale spíš o tvoření celkově. A moc mě baví celej ten svět toho potkávání se s různými, často trošku podivnými lidmi, a ty historky a momenty, který to přináší.
Nedávno ještě hudebník a písničkář Will Eifell, ale v současnosti už hrajete se stejnojmennou kapelou. Představíte nám spoluhráče?
Na kytaru se mnou hraje Honza Bouma, který taky zpívá vokály, o baskytaru se stará Martin Zeman a za bicími sedí Honza Šimánek. Intenzivněji spolu zkoušíme od loňského podzimu, ale velice rychle si to sedlo a začalo nás to spolu bavit. Až to vykulminovalo v to, že jsme v létě nahráli v téhle sestavě desku Některý věci se dějou dvakrát, která vyšla v říjnu.
Proč ta změna? A je rozdíl hrát sám jako písničkář a s kapelou?
Měl jsem chuť udělat trochu víc hluku. Rozdíl to je velký, sportovní tematikou je to trošku jako slalom a sjezd, oboje se jede na lyžích, ale technika je jiná, jízda je jiná a výsledek je taky jiný. Ale obojí je super!
Jak jste se dali dohromady?
S Honzou Boumou se známe už několik let díky jeho bývalé kapele IDIO&IDIO. Poslední roky jsem ho občas zval koncerty, aby si se mnou zahostoval, až jsme spolu začali hrát pravidelně. Honza Šimánek je kolega bubeníka, který s námi chvilku hrál, a s Martinem jsme se potkali v kapele La Banda de Contenedor, kde k jejímu konci občas zaskakoval.
Která vaše píseň je, dá se říct, zlomová?
Teď je určitě zlomových těch pět songů z novýho EP, se kterými začíná úplně nová kapitola.
A jde říct, kterou písničku hrajete nejraději?
Víc než o jednotlivých písničkách je to spíš o pocitu, kdy se stane “to něco”, kvůli čemu to stojí za to dělat.
Máte k nějaké písničce natočený i klip nebo to plánujete?
Videoklip právě připravujeme. Měli bychom točit v zimě. Samozřejmě na písničku z nový desky. Měli jsme k tomu před pár týdny první schůzku a vypadá to velice nadějně. Měli by to točit Ideamakers, kteří v minulosti udělali řadu zajímavých klipů, například Houpacím Koním, kapele OWL nebo trailery pro Činoherní studio. A natáčení vypadá, že bude velká výzva. Takže ideální výchozí bod!
Působíte v Ústí. Nebylo by jednodušší dělat muziku třeba v Praze?
Těžko říct. Aktuálně tam znám ve svý generaci pár hodně zajímavých tvůrčích lidí dělající podobnou muziku, se kterými by mě bavilo chodit na pivo, ale v Ústí chci být kvůli svým aktivitám a protože to tu mám rád. A ono dělat muziku je nakonec těžký i lehký všude stejně.
Řadu let jste organizoval akci Útulek Fest. Co vás vedlo s tím skončit a bude tento festival pokračovat dál?
Festival rozhodně pokračuje dál v rukách zakladatele a napříč historií hlavního organizátora Emilia Dvořáka. U sebe už jsem čistě po 11 letech, co jsem se na festivalu podílel, cítil potřebu posunout se dál a věnovat energii do jiných věcí.
A na čem v současné době pracujete?
Já osobně se redakčně podílím na kulturním rozhledníku Uličník. Dále spravuji platformu Scéna Aussig, kde už tři roky píšu o ústecké kultuře. V loni jsme například ve spolupráci s KSUL udělali soutěž mladých hudebních talentů. Podařilo se nám také udělat čistě ústeckou stage na letošním pražském festivalu Žižkovská noc. Od března ve spolupráci s knihovnou točím podcast Kuk na scénu, kde představuji regionální osobnosti z oblasti kultury. V knihovně jsem ještě do srpna pracoval na plný úvazek, nyní jsem ho snížil a přesunul se do Činoherního studia.
A s kapelou se teď se především snažíme dostat k lidem nový věci. Měli jsme ze začátku podzimu menší pauzu kvůli různým osobním věcem, takže teď začínáme opět zkoušet a brzy začneme chystat lednový křest desky. Taky se chceme zabydlet v nové zkušebně, do které nás pozvali kamarádi z kapely Hvězda moří.
Kde vás mohou fanoušci vidět?
Na pátek 24. ledna chystáme koncert ve Veřejném sále Hraničář. Rádi bychom tam kromě Některý věci se dějou dvakrát pokřtili i videoklip. Jako hosta budeme mít pražskou písničkářku Kvietah. Už vymýšlíme, jak to celé pojmout, aby ten večer byl zážitek nejen pro nás, ale i pro diváky.
Co rád děláte ve volném čase?
Většinu mého volného času spolkne tvoření nebo mé jiné aktivity, ale ty mě baví tak, že se ty hranice mezi “trávím volný čas” a “na něčem pracuji” smývají. Občas si čtu, v poslední době hlavně poezii, koukám na filmy, seriály a fotbal a pro změnu chodím za kulturou.
Prozradíte nějaké plány do budoucna?
Byl bych rád, kdyby se nám s kapelou podařilo odrazit se k většímu počtu koncertů. Rádi bychom příští léto objeli nějaké zajímavé festivaly. Taky věřím, že brzy začneme dělat i na novém materiálu, který už v náznacích začíná viset někde ve vzduchu.
Přidat komentář